Saltová

„Koľko je tu takých, ako vy?“ – „Ako ja? Nikto. Ako on? Viac, než vy alebo ja kedykoľvek zvládneme.“ V začiatkoch, keď si ju ešte nikto nevedel predstaviť ako hollywoodsku megahviezdu, som mal Angelinu Jolie rád. Keď sa stala hviezdou, prestala ma baviť (nezáživné veci ako PÁN A PANI SMITHOVCI, BEOWULF, či KAUZA CIA). V SALT sa ale aspoň na nič nehrá. Keď jej v 20. minúte padol zrak na bicykel, smrteľne vážne som si myslel, že naň sadne a pred tlupou ozbrojených agentov z bytu na 10. poschodí unikne tak, že sa na ňom spustí po rímse až na prízemie a odtiaľ odbicykluje na Tahiti (bez použitia lode). Vôbec by som sa tomu v takto nelogicky vystavanom príbehu nečudoval. Nakoniec sa to síce nestalo, našťastie ale je tu plno blbostí i bez Francúzskej Polynézie (napr. likvidácia kamery nohavičkami). Bohužiaľ, na takmer dvojhodinový film ich nie je AŽ TAK veľa, aby to zastavilo nudu. Ale nie je to úplná katastrofa a len čo je v zábere trio Jolie/Schreiber/Ejiofor, nechal som sa odpočinkovo unášať absurdným scenárom. Druh filmu, kde každých 20 minút nastane nečakaný zvrat, podvod na podvode, nezmyslené zvraty sa na seba hromadia ako hnoj v maštali, kde ho dva týždne nikto nevyváža. (27.05.2011)

Scénář k Saltu nejspíš ležel někde v zaprášeném šuplíku hollywoodského studia pár desítek let, protože nejen tématem, ale i duchem spadá do dob nejtvrdší studené války a je paranoidnější než většina slavných propagandistických snímků té doby. Podle jeho autora se to v NATO a USA především jen hemží supertajnými ruskými agenty na nejvyšších místech včetně postu amerického prezidenta. Hlavní hrdinka je produktem ženské emancipace a gender hnutí do té míry, že se nejen vyrovná, ale i hravě předčí Jamese Bonda, takže pro ni není žádný problém zlikvidovat ochranku ruského i amerického prezidenta, dobít superstřežený bunkr, kam se má uchýlit americký prezident v případě jaderného konfliktu, a především dává na frak desítkám agentů nejrůznějšího ražení. Akce přitom není špatná a považuju ji za výrazně kvalitnější a zábavnější než např. u Postradatelných, jenže co naplat, abych tenhle kousek vzal na milost, musel by se přestat tvářit tak vážně a stylizovat spíš do podoby Mr. a Mrs. Smith. Tady je ale všechno brané smrtelně vážně a doopravdy, že to při tak nesmyslné nadsázce vyznívá nebetyčně hloupě. Průměrný akční snímek je realističtější a ke všemu Angelina Jolie se sice skvěle hodí svou vizáží ke ztvárnění mondénních dámiček, ale superzabijáka bych věřil spíš Craigovi. Celkový dojem: 25 %. (10.03.2011)

Nemám rád, když někdo kopíruje scény z mých oblíbených filmů (Noyce je strašlivý rutinér) a doslova mě vytáčí, když si po deseti minutách tipnu vývoj a on se bezezbytku naplní (Wimmerovi dát distanc na deset mil od Hollywoodu). Vzhledem k tomu, že víc se toho vlastně ve filmu nestihne stát, divím se leda tak tomu, kde beru to relativně vysoké hodnocení. (27.09.2010)

Ultraviolet 2.0, akorát bez photoshopu, sexy Milly a šermování se zbraněmi. Zůstala pouze wimmerovská snaha zakrývat dějovou lobotomii (proč vlastně Salt utíká?) nekončícím počtem ještě lobotomičtějších zvratů (všechno od cca 10. minuty dál), idiotských postav a nesmyslných akčních šíleností, a také velenudná režie staříka Noyce, který sice zvládá "copy and paste" od zajímavějších kolegů, ale jinak spadá do škatulky hned vedle Newella s Turteltaubem (v Bruckheimerově mysli teď určitě svítí kontrolka "zavolat kvůli sequelu k Top Gunu"), kteří by nenatočili opravdu zábavný akční výplach, ani kdybyste jim mířili raketometem do rozkroku. A Angelina... je stará (tudíž není na co koukat - sex z traileru pro jistotu vystřihli) ... a měla by se najíst. Těžko totiž věřit, že by tahle třicetikilová třasořitka pobila hned několik zvláštních jednotek, přežila skoky z jedoucího metra, anebo z mostu na jedoucí náklaďák, a už vůbec ne, že by bez problémů prošla ID prověrkou jako major NATO Vlček, vypadající jako zpackaný klon Mickeyho Rourka s nohama a vosím pasem supermodelky. Krátce řečeno: Salt je i přes hromadu akce strašná nuda, ze zápletky (Mission Impossible meets Bourne Identity) přímo čumí, že hlavní postava měla být chlap (Cruise bodře pláchnul do zaječích), a Angelině nejde věřit snad ani to barvení paruky, natož všechny superschopnosti, jimiž ji (zřejmě) zhulený Wimmer vybavil. 3/10 P.S.: Za posunutí osobáku v rámci odhadování pointy (pouhé 3 minuty) ovšem díky, Kurte! P.P.S: Představa pokračování je děsivější než svého času Y2K. (20.08.2010)

Možno za to môže aj moja slabosť pre Angelinu ale v zásade som sa bavil výborne. Odmietam však veriť, že Kurt Wimmer svoj scenár myslel vážne, pretože to, s akou samozrejmosťou od začiatku servíruje jeden absurdný moment za druhým a hlavne ku koncu čoraz prepálenejšie zvraty, prekonáva všetko z jeho doterajšej tvorby. Ale zase to má vďaka svižnej Noycovej réžii, Howardovej hudbe a uveriteľnej Angeline slušný drajv. Prirovnanie k ženskej 24 i tak nepovažujem za úplne štastné. Tá je totiž (hlavne scenáristicky) kvalitatívne vyššie. (19.08.2010)