Kamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Milan SvobodaHrají:
František Němec, Josef Somr, Jana Hlaváčová, Boris Rösner, Zora Jandová, Petr Kostka, Vladimír Brabec, Jiří Štěpnička, František Filipovský (více)Obsahy(2)
Inscenace Shakespearova Hamleta v titulní roli s Františkem Němcem (premiéra ve Smetanově divadle v roce 1982) zprvu zdaleka nebudila nadšení. Některým divákům se zdála navenek málo efektní. Režisér M. Macháček se na oproštěné scéně J. Svobody soustředil na promýšlení vztahů mezi postavami, jejich motivaci, a do rolí obsadil velké herecké osobnosti Národního divadla – vedle F. Němce například J. Somra jako krále, J. Hlaváčovou coby královnu, B. Rösnera, P. Kostku, V. Brabce i mladičkou Z. Jandovou a další. Macháček rozkrýval příběh postupně, jako detektivku – od sdělení ducha Hamletova otce o způsobu jeho usmrcení, přes hru divadelní společnosti jako důkaz viny vraha, až po závěrečné vražedné finále... Inscenace se nakonec stala pražským divadelním tahákem a mohla se jistě ještě dlouho hrát, kdyby nebyla roku 1988 stažena z repertoáru. Naštěstí ji Československá televize v roce 1986 zaznamenala, a tak nezůstala jen v paměti tehdejších diváků a dnes ji mohou v repríze zhlédnout po třiceti letech i ti současní. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Geniální. Naprosto geniální. Věřili byste ale, že je to opravdu nesmírně dlouhé? První polovina (nebo vlastně spíš první dvě třetiny) jsou opravdu lehce roztahané a tempo skutečně není nijak přívětivé. Herecké výkony všech zúčastněných jsou ovšem natolik strhující a natolik geniální, že to byla radost sledovat a to i přes prakticky nulovou výpravu. Občas se objeví František Němec, pronese nějaký dlouhý strhující monolog a jede se dál. Poslední třetina pak konečně nabere tempo, akci a vlastně i napětí. Celá tahle verze je navíc brilantně okořeněná úžasným humorem a funkčními vtipy, až jsem byl překvapen, kolikrát jsem se z celého srdce a upřímně usmál. Tohle vůbec nebylo na škodu, naopak to celému představení prospělo. Nade všemi pak vyniká hlavně Petr Kostka a František Filipovský v naprosto úžasné a kouzelné úloze hrobníka. Bylo mi prostě nesmírnou ctí vidět tohle legendární představení, které si tohle označení rozhodně zaslouží. Jen mně všeobecně na všech důležitých verzích téhle hry děsně štve, že je to děsně roztahané a úplně pokaždé to trvá minimálně tři hodiny, když by se to s klidem dalo stihnout za dvě nebo i za dvě a půl. I proto jsem k téhle verzi (i k jiným) přistupoval až s nechutí. Jenže ten Shakesperův úžasný jazyk, ten geniální, nadčasový text, ty legendární citáty a herecké výkony mně vždy pohltí natolik, že jsem na konci totálně rozčarován a stejně bych si to nejradší dal hned celé ještě jednou. A výjimkou není ani toto představení. Jasný plný počet. tady prostě absolutně není o čem spekulovat. 100%. ()
Téměř 200 minut velké profesiální podívané... Zrežírovat známý příběh plný složitých filosofických myšlenek a patetického charakteru takhle atraktivně, že se vůbec nikdo nebude nudit, přesto že mu je děj dobře známý a od začátku ví, jak všechno skončí, je umění. Tohle předčilo všechna má očekávání a jenom mi potvrdilo všechna ta školská dogmata o nadčasovosti Shakespearových her - lze to vnímat jako detektivku, historickou hru, filosofické dílo i jako věrohodný obraz lidských charakterů a vlastností. Z vynikajících hereckých výkonů této inscenace bych zmínil vedle strhujícího Hamleta Františka Němce určitě Janu Hlaváčovou coby hysterickou královnu Gertrudu, Josefa Somra (Claudius coby nejzápornější postava celé hry mu perfektně sedl), Vladimíra Brabce v tragikomické postavě špióna Polonia a v roli tragické Ofélie hodně překvapivou mladou Zorou Jandovou. Co mě ale osobně nejvíc překvapilo, bylo odlehčení rozsáhlé tragedie vtipnými momenty, zejména zábavnou pasážou kolem Poloniovho hereckého souboru a výstupem Františka Filipovského v černě humorné postavě hrobníka. Bravurní... a mimo jiného nacházím osobní přínos po shlédnutí této inscenace i v tom, že se mi alespoň částečně podařilo překonat tu studentskou nechuť k Shakespearovi a dalším velikánům školou povinných. Moje oblíbená věta "Díky, mistře" je tady na místě nejen u celé řady herců, ale i režiséra Miroslava Macháčka. ()
Úžasný důkaz toho, do jakých výšin se může vzepnout divadelní režie. Neuvěřitelně poctivý a pracovitý a přemýšlivý Macháček každou scénu, každou repliku proložil maximální dávkou konkrétního významu. Jeho Hamlet je lidsky absolutní příběh, ze kterého lze číst jak z Bible. Nejlépe o tom, jak může v sobě člověk najít sílu čelit zlu, i když vše, ale kurevsky vše kolem smrdí shnilotinou.. ()
Mirolsav Macháček vystavěl elsinorský dvůr jako smečku poklonkujících dvořanů, kteří tiše přihlíží nezvratným událostem, z Hamleta tesknícího filosofa. Perfektně obsazený, neuvěřitelně zahraný a dokonale vizuálně postavený kus (scéna: Josef Svoboda). PS: dovolím si menší komentář k anotaci inscenace - věta: "slavné Shakespearovy komedie Hamlet" je NESMYSL... ()
ano, bylo to zdlouhavé - děj, který by šel dlé mého namačkat do půl hodiny, je tu roztáhnut do více než tří hodin a díky tomu je v inscenaci spousta hluchých míst.. ale to platí především o první polovině, u které jsem se opravdu nudil.. polovina druhá, to je úplně jiné kafe:) - najednou se totiž začíná konečně něco pořádného dít (narozdíl od poloviny první, kde snad 50% prostoru zabírá samomluvou trpící Hamlet..), hra dostává spád a já jsem v závěru zničehonic s údivem zjistil, že se mi to prostě líbilo :) ()
Galerie (11)
Zajímavosti (2)
- Roli Learta původně nastudoval Ivan Luťanský, po jeho tragické smrti převzal tuto úlohu Boris Rösner. (kosticka7)
- Premiéra se uskutečnila v Národním divadle 13.4.1982, představení se dočkalo 128 repríz. (kosticka7)
Reklama