Indiskrétní příběh

Indiscreet mě přesvědčilo, že i s malým kašpárkem se dá hrát divadlo. Tím nemířím ke Carymu Grantovi, který je jako vždycky úžasný (obzvlášť, když se věnuje skotským reelům). Řeč je o absenci zápletky, kterou nahradily vtipné a jiskrné dialogy, které dají upomenout na starší (a nepřekonatelné) screwball komedie jako je Jeho dívka pátek nebo Leopardí žena. Špička to není, ale pozdní Grant je stále v dobré formě. (05.10.2011)

Ve všech směrech příjemná romantika pro starší a pokročilé, znamenala setkání po letech pro jedny z největších hvězd klasického období Hollywoodu - Grantovi to s Bergmanovou stále sluší a je radost sledovat je znovu spolu. Film sice nese označení komedie, což je ale matoucí, protože kromě dvou nejvtipnějších scén (tanec, závěr), mne celým filmem doprovázel lehký úsměv, který nepramenil z humoru, ale z především z nostalgického okouzlení nad starými časy. Všechno se to krásně poslouchá, jenže je tu jeden celkem zásadní problém - zápletka, které evidentně chybí větší konflikt, bez něhož se podobné filmy jen těžko obejdou. I když je tedy dramatická linie hodně mdlá, pořád nám zůstává solidní atmosféra a výborní herci, což v součtu stačí na 7/10 (10.09.2009)

Grant neGrant, jakkoliv je Cary muj oblibeny herec, takhle brutalne klisovitou, nudnou romantiku o nicem jsem hodne dlouho nevidel. Kam to smerovalo? Kde je ten udajny kult osobnosti Ingrid Bergmanove? Protoze tohle byla nesympaticka i vizualne oskliva zena, ktera si o pozitivnim vlivu na snimek muze max. nechat zdat. Tezko verit, ze reziser tohohle snoozefestu je stejny clovek, ktery ma na svedomi skvele a zabavne oldschool kousky jako Charade a Singin In The Rain. 1/10 (10.06.2011)

Vstřícnější, emotivnější americká reakce na "odcizené" evropské romance typu Cesty po Itálii (kde také hrála Bergmanová). Dva víceméně dokonalí lidé si komplikují svůj vztah naprosto zbytečnými hrami, což začne být spíše zábavné než otravné teprve v poslední třetině, ospravedlňující i Ingridino lehké přehrávání (hraje herečku, která na svého amanta něco hraje). Šarm obou představitelů byl zužitkován naplno, jakkoli si někdy více pozornosti než černobíle odění herci nárokují pestrobarevné objekty, promyšleně rozmístěné v mizanscéně (rámečky obrazů jsou díky sytosti Technicoloru obzvlášť výrazné). Nedoceněn oproti tomu zůstal Londýn, přítomný vlastně jen díky prostřihům na Big Ben, ale u adaptace divadelní hry lze situování drtivé většiny dění do interiérů (navíc tak pěkných) pochopit. 75% (12.03.2011)

100. jubilejní obsah! Mám-li přiznat pravdu, u tohoto filmu jsem se sice ani trochu nenudil, ale nebýt famózního závěru, asi nedám víc než dvě*. Indiskrétní příběh je nejvíc snobský film (nejsnobštější), co jsem kdy viděl. Život britské smetánky je natolik vzdálen skutečnému světu, že divák nezávidí, divák se nediví, divák je znechucen. Grandiózní finále ale nakonec pobaví, je onou pověstnou třešničkou, při které si odepřete dort a raději se od srdce zasmějete. Což jsem taky udělal. (05.03.2009)