Lidice

Po dlhšom čase som zavítal do kina a som rád , že môžem finančne prispieť na takéto filmy, ktorých sa u nás točí strašne málo. Hneď na úvod musím povedať, že Lidice zďaleka nie sú dokonalým filmom. Ako mnohí ani ja nesúhlasím s Tetsuom , ale pravda je , že hudba tam hraje častejšie ako by mala. Takýto vznešený a poľutovania hodný "look" filmu nie vždy sedí a viackrát som sa pristihol pri tom, keď som si vravel, že v tejto scéne hudba nemala byť. Film by získal na surovosti a reálnosti, čo je práve to, čo filmu chýba k tomu, aby sa o ňom hovorilo iba v superlatívoch. Hlavná a najdôležitejšia dejová linka je bohužiaľ najmenej presvedčivá. Scény s listom , ktorý je zámienkou na rozpútanie pekla, nevyznievajú dosť presvedčivo. Aj keď atentát na Heydricha nie je hlavným motívom filmu, určite mohol dostať pár minút navyše. Letmé zábery cez davy ľudí, či snaha doktorov o jeho záchranu, by iste boli zaujímavé. Naopak K. Roden a všetky scény z väznice boli skvelé. Roden je právom najobsadzovanejším českým hercom, ale netušil som, že sa vo filme zíde duo, ktoré udrží film v červených číslach hlavne vďaka ich dokonalému herectvu. Minule som v nejakom časopise natrafil na rozhovor s R. Luknárom, kde hovoril, že postava Vlčka je jeho nejlepšou v kariére. Po zhliadnutí mu musím dať za pravdu. Luknár je Rodenovi minimálne rovnocenným partnerom a všetky ich spoločné scény sú veľmi silné. Vlček je naozaj silná postava, ktorá skrýva všetko. Zodpovednosť, strach ,lásku, zradu, priateľstvo aj beznádej. Mnoho scén vo filme som si predstavoval ináč. Niektoré sklamali, niektoré nadchli. Roden a Luknár sú dôvodom, prečo dávam palec nahor. Kedy nájdeme peniaze na zfilmovanie podobných tragédií u nás, ako Ostrý grúň a Kľak? Dodnes žijúci hajzel Nižňanský by bol ideálny záporák... 80%. (27.09.2011)

Do kolen a do nějakého mrazení v zádech mě Nikolaev a spol. rozhodně nedostávali, nicméně na český film tu máme hned několik velmi příjemných změn. Lidice sice nemají nějaké výrazné vrcholy, ale zato po celou svou délku velmi sympatickou a velmi komorní atmosféru, skvostný vizuál i několik hereckých highlightů (nejvíc mě oslovili Veronika Kubařová, Zuzana Bydžovská a především mnohovrstevnatá postava Romana Luknára). Samozřejmě hned v úvodu zamrzí poměrně roubovaná až zmatená scéna, která dostává Rodena do vězení (kde začíná poměrně jiný, místy mnohem lepší příběh, než který se odehrává v zatím nic netušících Lidicích), u následného konání mladých zase často šustí dialogy, u atentátu mi naopak chyběl větší tah na bránu, při vypálení na mě obec působila jen jako nějaká nezúčastněná kulisa, postav je zbytečně moc, dějových linií jakbysmet, RYZÍCH emocí trestuhodně málo, ale ne, nebudu házet špínu na kvalitní tuzemský film, kterých tu máme v posledních letech zatraceně málo!! Možná i proto dávám čtyři hvězdy.. i když si zaslouží spíš tři!! (02.12.2011)

Když někdo pojme úmysl natočit drama o pohnutých osudech se zemí srovnaných Lidic, čekal bych ve výsledném tvaru cosi jako Schindlerův seznam, maximálně naléhavý a patosu se varující zcela mimořádný film, memento. Když je ten někdo ale Zdeněk Mahler, legendární, dnes však již trochu akademicky působící scénárista, a žena, scénáristka a režisérka Alice Nellis, která film před svou nemocí původně připravovala, dostaneme jen přesně to, co slibují filmové plakáty i úvodní titulky filmu, tedy LIDI CE - osud Lidic rastrem lidí, spíše civilní příběh lidí spjatých s touto historickou událostí, než snímek o bestiálním válečném zvěrstvu. A tak taky celý projekt funguje - s pietou, patosem, místy obchází osudy Lidic po pěšinkách osudů jednotlivců, místy milosrdně zamlčuje (třeba při mučení na Gestapu...), jindy raději jen soucitně naznačuje (ruce dětí v plynovém voze...). Nekonfrontační režie Petra Nikolaeva pak výše popsané jen podtrhává. Problém však tkví v tom, že danou tragédii ve filmu utvářejí spíše jen symboly a symbolické scény (seškrabávání malby z tabulek okenních skel nehty zoufalých matek, pes uvázaný na řetězu, tisknutí oznámení o popravě lidických mužů ve vězeňské tiskárně, velký celek zasněžené krajiny s miniaturní postavou člověka...), skutečný rozměr neštěstí ovšem pak trochu absentuje. Zásadně tu chybějí scény obsahující ryzí emoce. Něco drásavého, palčivého... Přesto jsou Lidice nadprůměrným filmem, který má své místo na slunci. LIDI CE jsou totiž okázalým didaktickým filmem, což není úplně málo. Na svého Stevena Spielberga ale skutečné Lidice ještě čekají... (27.11.2011)

Podobný případ jako polská Katyň. Oč působivější by bylo nějaké strohé polodokumentární drama ve stylu Krvavé neděle! Tvůrci ale měli pocit, že bez předlouhé expozice, spousty postav a dějových linek se správná pocta padlým obyvatelům Lidic neobejde. První polovina filmu je tak téměř nekoukatelnou telenovelou. Druhá už je lepší, ale potenciálu tragédie zdaleka nevyužívá. Samotné vyhlazování trvá asi pět minut a spočívá v záběrech na hořící stodoly, zachraňované králíky a zastřelení několika řad mužů, kteří se u toho tváří zcela netečně, jako by se jich to vůbec netýkalo. Jednu věc mi film ale přece jen dal - netušil jsem, že Heydrich uměl hrát na housle. (29.10.2011)

Protože o Lidicích jsem se ve školce, škole, v dalších a dalších školách učil pořád a celé dětství a mládí, tak nějak mi to nesedlo. Faktograficky nepřesné a zavádějící, dějově nyvyrovnané a citově ploché. Toto téma by mělo být zpracováno trochu citlivěji a hlavně pečlivěji. Takhle jsem jen čekal, kdy se na obzoru objeví torzo vytunelované poldovky (29.10.2011)