Avengers

Pár slov o tom, proč v Avengers nefungují akční scény a jaké to má příčiny. ____ Problém akce v Avengers spočívá podle mě v tom, jak moc je komiksová a jak málo je filmová. Ne každý si to asi uvědomuje, ale mezi akcí v komiksech a akcí ve filmech je obrovský rozdíl, protože obě ty média jsou zcela rozdílná. Zatímco komiks stojí na izolovaných okénkách, film stojí na rozpohybovaných okénkách. Akce v komiksech je tudíž založená na tom, že se v zastaveném okénku zachytí ten nejvýjimečnější moment, kdežto filmy staví na rozpohybovanosti a kontinuitě. Ačkoliv jsou tedy Avengers filmem, akci pojímají komiksově, a to jaksi ne vždy funguje – názorným příkladem toho je souboj Iron Mana s Thorem v lese, kde Thor nejprve třískne s Iron Manem, velká pauza, načež Iron Man práskne s Thorem, další pauza, Thor zase zasáhne Iron Mana atd. Problém je, že taková akce nevyužívá plně potenciál filmového média, které staví na kontinuitě a nikoliv na izolovaných momentech jak z komiksových políček. Nakonec už od samotného počátku kinematografie byla pro filmaře tou největší metou schopnost udržovat kontinuitu, přičemž cokoliv jako porušování plynulosti střihu (godardovské jump-cuty záměrně vypouštějící prostředek záběru) nebo návaznosti záběru (hraní si s pravidlem osy) odsouvalo filmy do oblasti experimentu. Není proto vůbec náhodou, že všechny tři pilíře filmové akce – honička, boj či přestřelka –, které filmaři po celá desetiletí pilovali, jsou z hlediska kontinuity zcela ideální. Jenže jak chcete natočit honičku, boj či přestřelku s komiksovými hrdiny? To nejde. Nefungovalo by to. Těžko může Iron Man s Thorem vézt pětiminutový souboj à la kung-fu, nebo se honit v autech jako normální dvě lidské bytosti (možná to je jeden z nejpodstatnějších důvodů, proč Nolan zrealističtil Batmana, aby mu fungovala akce). Stejně tak se můžeme zeptat, kolik existuje v komiksech kvalitně zpracovaných automobilových honiček či kung-fu bitek? Moc ne, ba téměř žádná. Samozřejmě i Avengers pojímají akci místy velmi filmově, třeba zápolení Iron Mana se soupeři během letu nějakou klasickou honičku dost připomíná, závěr je každopádně ten, že komiksové filmy vypustily džina z lahve, jehož je těžké zahnat zpátky, a bude tudíž nutné vymyslet zcela nový jazyk akčních scén, který by si nějak dokázal poradit s rozdílem mezi tím, jak je akce pojímána v komiksech (jednotlivá okénka vybízející k zachycení výjimečných okamžiků) a jak ve filmech (kontinuální, hladce rozpohybované záběry s minimem průtahů). (02.09.2012)

"Mám armádu!" - "My máme Hulka." Na toto som čakal 20 rokov a je to nakoniec presne také dobré, ako to za daných okolností byť malo a mohlo. Každý z hrdinov má svoje veľkolepé okamihy, medzi postavami to správne iskrí, každá je iná a nad všetkými stojí otec Nick Fury a snaží sa stoj čo stoj uzmieriť rozhádaných členov svojej novej rodiny. Šikovný scenár si nájde viacero spôsobov, ako proti sebe postaviť viacerých hrdinov, hoci sú to spojenci (Hulk vs. Thor, kapitán vs. Iron Man...). Je to svižné, zábavné a má to všetko, čo od toho čakáte. „Je to šialenec!“ – „Pozor na ústa, je to môj brat.“ – „Za dva dni zabil osemdesiat ľudí!“ – „...Je adoptovaný.“ (09.01.2017)

Dokonale ukočírovaný blockbusterový cirkus. Doufám, že v příštích dnech se na mě bude valit co nejvíc sraček o nenaplněných, vyšroubovaných očekáváních, stupidním (sebezaviněném) hypeu a perfektní druhé polovině, kterou kazí nudný ukecaný úvod (bez nějž by ten závěrečný epický nářez jaksi emocionálně nefungoval, žáno). Máte na to, bobánci, já vám věřím! (03.05.2012)

Parádní akční řachec s přílivem nabitých hlášek a s fantastických Hulkem, který dělá z nepřátel „dva malé do školky“. Tato marvelovská týmovka se více než povedla a každá postava získala dostatek prostoru, aby se ve vší parádě předvedla. Zápory vidím jen v absenci napětí.... a že musím čekat na pokračování. Mé hodnocení 5 hvězdiček… (05.05.2012)

Když Šejla La Blaf odjede do Izraele nechat si seštelovat obřízku, musí se záchrany světa před nasranou ass-gardskou mykologií ujmout Blikající turbokonzerva, Metrosexuální kladivář, Slizský gay ze čtyřicátých let, Agentka Kobylí prdel, Zelené hovado na steroidech a Wilém Tell, co číhá všude. Pro homixové funoušky, kteří o opravdové knize slyšeli jen z nesrozumitelného blábolení svých alsheimerických babiček, nepochybně důvod k cákání různých tělních tekutin kolem sebe, nicméně obstarožní otyloň z Ostravy nechává obě ruce na peřině a moc velký rozdíl mezi tímhle a uhrovitýma Transformulema nevidí. Shodnu se s ostatními mentály pouze v tom, že to je určitě to nejlepší, co Mrvelovských omalovánek vylezlo a je to docela příjemná kulisa k plivání nevypukaného popcornu po zapařeném sále Cinestaru a hlasitému srkání patrně inflačně cenově znetvořené, naředěné Fanty z postmixu. Efektově perfektní, místy i tumorná patetická sračka, po které jsem si musel ihned při příchodu domů vytřít prdel americkou vlajkou a plivnout hustý chrchel na obrázek jednoho keňského demokrata, zdobící mou toaletu. Jednu rudou hvězdu navíc vytlačím jen proto, že se mi děsně líbil pohled na Lokiho přes mezeru mezi macatými, celulitickými stehny Johansonovic Skarletky. Docela by mě zajímalo, jestli bych na něj pořád viděl, kdyby si sundala ty pitkáče. (22.05.2012)