Trofej

Obyčejné vztahové drama matka x syn, matka x dcera, k tomu do toho bývalý manžel a potenciální nový chlap. Herecké výkony nic moc, až na Ninu Divíškovou, která mě příjemně překvapila. A paní scénáristka si měla dát trošku víc práce s mysliveckou latinou, když už to své rádoby psychologické dílko chtěla ozvláštnit myslivostí. (04.08.2008)

Nebýt toho debilního konce, byl by to docela hezký televizní film, i přesto, že ten moravský přízvuk rval uši a dřevěnost, především dětských herců, byla trapná. Ale ten konec, ten konec. Scénáristce zjevně docházely nápady a tak tam nacpala to první, co ji napadlo.Škoda (26.05.2008)

Film z netradičního prostředí. Chvílemi jsem se až styděl, jak tomu klukovi rozumím; příroda je sice hezká věc, ale žít takhle bez civilizace, bez kamarádů, téměř bez zábavy není nic extra (nebo alespoň pro mě :-)). Lence Vlasákové role sedla, tu samostatnou, nezávislou, soběstačnou matku jsem jí docela věřil (btw znám pár zástupkyň "něžného" pohlaví, které se nijak nevoní, sexy neoblíkají, nemají na sobě tunu make-upu a přitom je s nima sranda). Fakt, že svýho synka nechala odjet za jeho otcem dokazuje spíš to, jak ho měla ráda (ale musím podotknout, že by se tak moc žen/matek nezachovalo, spíš by se ho snažily držet u sebe čistě ze sobeckého hlediska). No a ta záverečná scéna (podpálení baráku) sice asi vyvolala v mnoha divácích smíšené pocity, nebo nepochopení, já bych se to taky asi neodvážil udělat, ale ve skrytu duše jsem jí obdivoval, že se se prostě rozhodla se vším seknout a jít žít nový nevyzpytatelný život. (25.05.2008)

Rozhodně zajímavé téma a místy docela slušné herecké výkony. Zásadní problém je ovšem scénář. Postavy místy jednají poněkud šablonovitě. V zásadě platí, že tam kde se autorka opírá o vlastní zkušenost je přesná, ale ve chvílích, kdy se pokusí tuto autobiografickou linku překročit a "udělat z toho drama", padá to všechno na ústa. To se týká především (ale nejen) závěru, který je zprominutím naprosto nevěrohodný a pitomý. Méně je prý více... V tomto případě stoprocentně. Zajímavé komentáře: sportovec (24.06.2008)

Vcelku solidně napsaný scénář se mění ve zmetek od okamžiku, kdy se silná, rázná, emancipovaná žena tezovitě, voluntaristicky začne měnit ve svůj opak. V celém tomto filmu už od počátku rušivě působí většina dialogů mezi matkou, která - bůhvíproč - musí být populární zpěvačkou, dcerou, jejím synem, ale i s mužskými postavami. Dětské retrospektivy, opřené o postavu zesnulého otce, měly být tmelem scénáře a nejsou zcela prosty možných autobiografických prvků scénáristčiných; v druhé části příběhu se však zcela ocitají ve vzduchu. Podobně působí i hrdinčin nedořešený milostný vztah a Etzlerem hraná postava. Snadnost, s jakou získává syna otec, i deus ex machina v podobě papírem a spamem šustící sociální pracovnice a jejího pádného úsudku o matčiných možnostech, snesou - aniž by byla znásilňována skutečnost - srovnání s Pavlíkem Morozovem jako prototypem socrealistického kýče. Nebýt hereckých výkonů především Vlasákové (jako postava si nic nemusí dokazovat, je dospělá, zdatná, zvládla dokonce i myslivecké zkoušky a umí většinu mužských prací) a zčásti i Etzlerova a Kratinova, nebylo by se na co dívat (dobře hraje i Divíšková, ale jaksi v té dialogové vatě nemá co ukázat). Celkovým rázem i vyzněním TROFEJ připomíná některé normalizační lepší škváry (STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA); k příkrosti tohoto odsudku mě vede až budovatelsky přímočarý závěr, protože na samotě-polozřícenině se přece žít nedá a řemeslníci nejsou a nejsou a ... nejsou. Bohužel. (Totéž platí o čichu; syn-muž prý cítí pachy lépe než matka-žena; v praxi tomu ovšem bývá zpravidla naopak.) (25.05.2008)