Zpívání v dešti

Kdysi jsem četl článek o tom, kdy by si měl správnej chlap zapálit cigaretu. Psalo se, že po dobrém, ale i špatném sexu, jídle, maléru nebo pořádném zadostičunění apod., ale autor úplně zapomněl, že i po dobrém filmu by se měla zapálit. No, v tomhle případě by nepomohla ani krabička :-), abych vystihnul zážitek. Ona už stejnojmená písnička se stala legendou, proto jsem od filmu nečekal nic jiného, než dokonalý zážitek, který naštěstí přišel. Nejen, že je to nejpůsobivější muzikal, ale i výborná romantická komedie, na kterou dlouho nezapomenu, chemie mezi Donem a Kathy fungovala stoprocentně, ale nejlepší byl stejně šašek Cosmo a jeho občasná one man show. Musím se přiznat ke dvoum věcem, ta první není moc lichotivá, ale při přečtění jména "Kelly" jsem byl oslepen a očekával v hlavní roli mojí krásnou Grace, která se bohužel nekonala. A ta druhá, to se musím pochvástat, nenašel jsem bohužel titulky a perfektně to zvádnul i bez nich, takže jsem v podstatě výborný angličtinář :-) Tímhle filmem končí má půlroční odyssea za filmovým bohatstvím a jsem rád, že to bylo právě Zpívání v dešti. (27.06.2008)

Jeden z najlepsich muzikalov, aky som v poslednej dobe videl. Dokonca sa mi pacil viac, ako Oscarmi ovenceny MY FAIR LADY (1964) s Audrey Hepburn. Je tu skvely humorny scenar, perfektne tanecne choreografie - napriklad stepovanie alebo skoky na steny a otocky, pri ktorych by som sa ja najskor zabil :-) Myslim, ze to bol prave LEON (1994) v podani Jeana Rena, ktory si popri zabijani a piti mlieka rad obcas pozrel v kine prave tento muzikal. Sokuje ma skor to, ako moze mat tak skvely muzikal iba 2 nominacie na Oscara a to za najlepsiu herecku vo vedlajsej ulohe Jean Hagen, ktora si zahrala Linu Lamont a druhu nominaciu za hudbu. Ani jedna sa nepremenila na Oscara. Namiesto Jean Hagen si Oscara v roku 1953 prebrala Gloria Grahame za dramu MESTO ILUZI (1952)... 03.12.2009 _______ Gene Kelly - (Don Lockwood) +++ Donald O´Connor - (Cosmo Brown) +++ Debbie Reynolds - (Kathy Selden) +++ Jean Hagen - (Lina Lamont) +++ Millard Mitchell - (R.F. Simpson) +++ Cyd Charisse - (Tanečník) +++ Douglas Fowley - (Roscoe Dexter) +++ Rita Moreno - (Zelda Zanders) +++ (03.12.2009)

Kvůli své nevyléčitelné alergii na muzikály jsem Zpívání v dešti odkládal přes 2 roky. Až nakonec zvítězila touha mít to za sebou. Je to bez pochyby nadčasová klasika s nápaditou a úctyhodně sladěnou choreografií podpořená originálním barvitým zpracováním, avšak na odpůrce muzikálů to moc nezapůsobí. Taneční scény mají do poloviny filmu šťávu a díky bohu nenudí, další scény ztrácejí dech a vypadají obyčejně, aspoň v mém případě tomu tak bylo. Herecký ansámbl byl nepochybně skvěle připravený, škoda, že jeho sympatii výrazně narušovala paní Lamontová, která je se svým xichtem a hlasem snad ještě odpornější, než Angela Lansbury za mladých let, ale to je jen můj subjektivní názor. Pro milovníky muzikálů nekonečná slast. Já to vnímám jako škrtnutý rest ve svém filmovém vzdělání. 70% (19.04.2012)

Trochu se stydím, ale nesledovat AFI, kde Al Pacino uvedl Zpívání v dešti jako jeden ze svých oblíbených filmů, dodnes bych tento muzikálový klenot americké kinematografie přehlížela. A musím říct, i když to zní jako nějaká pitomá fráze, že by to byla škoda. Když jsem přemýšlela nad nejpřesnějším adjektivem, kterým by se dalo Zpívání v dešti popsat, napadalo mě anglické slovíčko "witty". Witty, které Urban Dictionary překládá jako směs něčeho vtipného, chytrého, příjemného, sarkastického, rychle odsýpajícího, úžasného, inteligentního... Přesně takový totiž ten film je. Od jeho natočení uběhlo už půl století, ale ta podmanivá příjemná optimistická atmosféra vás stejně dostane. A že to není jenom o slavné písni "Singin' in the Rain", vám dokážou momenty, kdy se společně s diváky budete smát při promítání prvního hraného filmu hlavní hvězdy nebo v okamžiku, kdy vám Donald O'Connor suverénně naservíruje "Make 'em Laugh". Výborný výběr, pane Pacino. Teď si jdu sehnat ten druhý film - L'Albero degli zoccoli - který jste tam zmiňoval. (07.04.2008)

To, že je Zpívání v dešti přelomovým muzikálem, který inspiroval (nejen) spoustu dalších filmových tvůrců, jsem věděl už dávno i bez toho, abych se na film podíval. To, že zároveň již sám v sobě s nadhledem obsáhl pozoruhodné téma z filmové historie (a sice přechod od němého filmu k zvukovému, včetně tradičního problémů řady filmových hvězd, které nástup zvuku neunesly) se mi s překvapením odtajovalo až během samotného zhlédnutí. Nutno říci, že odtajování to pro mne bylo velice zábavné, tvůrce musím pochválit za spoustu hezkých nápadů v podobě dobře promyšlených a vtipných point. A samozřejmě taky hudebních čísel, z nichž mne nejvíc uchvátil asi "videoklip" ze začátku revue v půlce filmu, který oplývá na svou dobu až neuvěřitelným střihem a rychlým střídáním jednoho úžasného vizuálního nápadu za druhým. Příliš mne nezaujala dlouhá pasáž s baletem, ale navzdory mírným obavám se jinak před mýma očima skutečně vyklubala skvělá klasika. Jelikož je film zároveň ohlédnutím k starým časům ve znamení divácky oblíbených milostných veseloher, nemůžu mu ani v nejmenším vyčítat velký (z dnešního pohledu možná klišéovitý) romantický happy end. Jenom si ho naopak v duchu příjemné atmosféry celého muzikálu plně užít. 75% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (04.03.2020)