Zakletý v čase

A pak, že už se dneska neumí točit zajímavě podané romanťárny. Nejdříve nám Joseph Gordon-Levitt svěžím a originálním způsobem popsal svých 500 dní se Summer a nyní nám Eric Bana v příjemném mixu sci-fi a romantiky předvádí, jaké to je být Zakletý v čase. A i přes ten zajímavý nápad jsem nečekal, že to bude až tak moc fungovat. Propojení sci-fi a romantiky se povedlo na výbornou, obojího je tam tak akorát a jedno bez druhého by na druhou stranu nemohlo fungovat. Při cestování v čase jsem se neztrácel a bylo mi jasné, kde se hlavní hrdina zrovna nachází. A pravidla této genetické poruchy byly popsány stručně,ale srozumitelně. Jenom to maskování Bany mohlo být provedeno lépe, protože mi skoro ve všech časových rovinách přišel stejně starej. Hlavní je tady ale přece jenom vztah mezi Banou a Rachel McAdams a zde to taky funguje skvěle. Chemie mezi nima je vynikající, oba podávají výborné výkony a věříte jim jak chvilky štěstí, tak krize. Jenom škoda, že třeba takový Ron Livingston jako nejlepší přítel nedostal moc prostoru, protože scény s ním byly vždycky docela srandovní. Celkově se jedná ale o velmi příjemné překvapení, u kterého probrečí nejedna něžná polovička na konci kapesník a chlapci se budou rádi piplat v té sci-fi rovince.80% (05.01.2010)

Originální a zajímavou atmosférou prodchnutá romantika, jejíž hlavní devíza jí zároveň totálně podráží nohy. Ono totiž jakmile se někde začne cestovat časem, přestává veškerá sranda a scénárista musí začít sakra přemýšlet. A to se nestalo, ba ani nemohlo, snímek, kde hlavní hrdina žije ve své době, ale téměř neustále mizí a objevuje se na místech a v dobách různých jiných minulých i budoucích a to vždy v blízkosti svých blízkých, totiž dokonale promyslet z hlediska teorie chaosu opravdu nelze. Jde ale především o přístup k onomu jevu cestování v čase. To, že snímek naprosto ignoruje byť jen minimální vědecká vysvětlení toho, že člověk si jen tak sem tam poskakuje časoprostorem (jediná zmínka o původu onoho „onemocnění“ je, že je to genetické), budiž, je to romantika, nechtěli z toho dělat sci-fi. To, že všechny zúčastněné to nechává chladné a chovají se jako kdyby hlavní hrdina necestoval časem, ale měl střevní potíže a čas od času musel urychleně a bez varování „zmizet“, to už působí docela úsměvně. Ovšem pravá sekyra do zad příchází právě v samotném cestování v čase, nad kterým pokud se jen maličko zamyslíte, najdete v něm víc logických chyb a nedotažeností než ve všech timetraveling filmech co jsem viděl dohromady („zkoušel jsem zabránit smrti matky, ale nejde to, stejně se to stane“ – tím končí veškeré vysvětlování toho, jaké má hlavní hrdina na svých výletech možnosti osudových zásahů) . Čili z romantického hlediska výborné, neotřelé a svěží, mezi Banou a McAdams to funguje (ačkoliv takový vztah by těžko vydržel) . Chraň vás ale Alláh nad tím přemýšlet a hledat nějaké souvislosti a teorie. (10.03.2010)

Romantika skloubená s cestováním v čase-to má něco do sebe. Rozhodně nejde o druhý Osudový dotek, ale je to zrovna tak dobré, jen o něco více přeslazené, což mně osobně nijak nevadí. Rachel hraje přesvědčivě, je moc sympatická a Bana mě vcelku příjemně překvapil, jeho cesty časem mě dost bavily. Pro mě jeden z oblíbených filmů a navíc s dojemným koncem:)Doporučuju i knižní předlohu, ta je taktéž výborná. (27.11.2011)

Soundtrack Mychael Danna: 1. Es Ist Ein Ros [0:51] ,2. I'm You Henry [2:30] ,3. Meadow [3:19] ,4. How Does It Feel? [1:59] ,5. Diary [1:21] ,6. Train [1:43] ,7. I Don't Feel Alone Anymore [2:22] ,8. Love Will Tear Us Apart - Broken Social Scene [4:44] ,9. Married To Me [1:04] ,10. Home [1:36] ,11. Do You Know When? [2:09] ,12. Testing [1:04] ,13. Alba [2:33] ,14. I Never Had a Choice [2:58] ,15. Who Would Want That [2:29] ,16. I Left Him Sleeping [1:30] ,17. It's a Girl [2:58] ,18. Five Years [2:03] ,19. Try To Stay [1:40] ,20. New Year's Eve [1:55] ,21. No Tracks In The Snow [1:48] ,22. See You Again [5:42] ,23. Broken - Lifehouse [4:47], (14.06.2011)

Nudista Eric Bana často jezdí na služební cesty a když už je doma, tak se s cute manželkou Rachel McAdams na sebe dívají spíše bezradně než zamilovaně. Ulepen vazkými melodramatickými motivy v neobvyklém rámci jsem pokorně sdílel jejich rozpačitost a neprobral by mě ani Marty McFly, kdyby přijel na skateboardu a máznul mě s ním po hlavě.. (05.10.2017)