Zpátky doma

Zhang Yang ukazuje, že nie náhodou je jeden zo známejších režisérov v Európe, a to i bez toho aby točil veľkofilmy o bojoch veľkého čínskeho národa a na podobné - stokrát otrepané - témy. Aj v "ceste domov", po čínsky poeticky nazvanom "List sa vracia ku koreňom" pán Zhang Yang dokazuje, že jeho cit pre obyčajného človeka mu dáva schopnosť vypovedať príbeh, čím stiera rozdiely medzi kultúrami. Pre mňa je najeurópskejším režisérom a rád by som si pozrel ešte viac z jeho tvorby. Škoda len, že pre prílišnú orientáciu na anglosaskú kultúru sa do našich končín dostáva málo dobrých filmov z Číny, resp. z Ázie. (19.07.2008)

Ve své podstatě roztomilý a naivní snímek, který nám ukazuje, kolik hodných lidiček ochotných pomoci je kolem nás, ačkoliv najdou se i zlí - viz vychytralý majitel restaurace. Na začátku stál nápad přepravy mrtvého kamaráda na vlastní pěst přes celou Čínu při nedostatku peněz. A od něho se odvíjí snaha scénáristy nalepit na něho co nejvíce nápadů a scén, které by daly možnost vzniku celého filmu. Snaha je to, zejména v první polovině, často upocená a neucelená, ale s postupem doby se začínají objevovat i nápady kupodivu vtipné (kupříkladu koulení mrtvého zaklíněného v obrovské pneumatice před sebou, závod s volem nebo originální snaha o sebevraždu zavěšeným balvanem) a tato netypická road movie dosahuje i své osobité poetiky, která vyvrcholila bohémskou jízdou na bagrech a náklaďacích, kdy si oba sympatické hrdiny přehazoval jeden stavař za druhým. Pořád si říkáte "to je ale blbost", ale díváte se dál, protože je to jiné, ulítlé a milé. Nakonec se to povedlo. Tak na 3.5/5. (03.01.2009)

Tak trochu netypická road movie v čínském podání. Jedná se o film, který ukazuje život muže, kterému osud přiliš nepřeje, ale přesto se snaží tento film býti oslavou života, zkrátka tohle je pozitivní film o smutných věcech. Dělník Zhao veze mrtvého kamaráda do rodné vesnice, aby tam mohl být pohřben. Osud mu staví do cesty různé překážky, ale Zhao to nevzdává a chce dostát svému slibu a snaží se ze všech sil dopravit mrtvého kamaráda na místo, kde chtěl být pohřben. Během tohoto příběhu máme možnost se seznámit se scenériemi a krásným prostředím Číny i s různými lidmi různých povah, kteří ve filmu rozhodně mají své místo. Nejsympatičtější je asi mladý cyklista, který má namířeno do Tibetu a který celý film úžasně prozáří. Tato postava prostě stojí za zmínku, protože ač se ve filmu objeví jen na několik minut, dodá filmu mnoho energie a je to vlastně jeden z těch druhů oslavy života, které tvůrci v tomto filmu ventilují. A ani tak nezáleží na tom, jak celý film skončí a jestli Zhao splní svůj slib, jako na tom, že tenhle film nám divákům říká, že i když nám osud staví do cesty během života nejednu překážku, musíme se vzchopit, jít dál a proti nepřízni osudu bojovat, protože život je krásný a neměli bychom si ho ničím a nikým nechat zkazit. Takže celkově na mě film udělal ohromný dojem a opravdu se mi líbil. Ale přesto to vidím jen na čtyři hvězdičky, prostě tenhle film nevidím jako pětihvězdičkový, možná to je v trochu přehnané délce filmu, možná v triviálnosti příběhu, ale určitě to pro mne není pětihvězdičkový film. (31.10.2008)

Chudý dobrosrdečný dělník v podání Zhao Benshana (kterého jste mohli vidět i na českých obrazovkách v hlavní roli Yimouova Happy times) slíbil svému kamarádovi, že v případě smrti jeho tělo dopraví do rodné vesnice. Smrt na sebe nenechá dlouho čekat, a tak se spolu s touto zvláštní dvojicí vydáváme na strastiplnou cestu napříč Čínou, potkáváme lidi dobrosrdečné i zlé, dojemné a smutné okamžiky se střídají s temi radostnými a plnými optimismu, a mě po dlouhé době zalil ten nepopsatelně krásný pocit, kdy doslova splynu s filmem, nevnímám nic než co se děje na obrazovce a je mi krásně... Vřele doporučuji (21.08.2008)

Rozhodně velmi netradiční road movie. Film o tom, že oddanost a přátelství (až za hrob) nejsou jen plané hodnoty a i sliby (zdánlivě obtížně splnitelné) založené na důvěře a opravdovém přátelství jsou závazné. Jejich splnění je pro čestného člověka samozřejmostí a také projevem úcty. Protože teprve až dojde na jejich plnění se projeví pravý charakter člověka. Dojemné, trochu smutné, trochu i veselé, ale hlavně pro mě srdeční záležitost. (28.02.2012)