TRON: Legacy 3D

Netušil jsem, že zůstanu na stejném hodnocení jako u Trona z roku 1982. Ač vizuální a hudební podívaná pokročila hodně kupředu. Vyprávění příběhu srazilo úroveň hodně nízko. Ale možná je to tím, že se jedná o velkolepé dílo v rukou debutujícího režiséra Josepha Kosinskiho, který na své režisérské židli nesl velké břímě. A takový je výsledek. (08.01.2011)

TRON: Legacy nezklamal! Nabízí přímočarý (ale na rozdíl od původního Trona i logicky propojený) děj plný bombastických výjevů, brilantní hi-tech akce a především v druhé polovině pak chytne neuvěřitelný spád a dostane mimořádně natřískané 3D neonové koule. Jediná výtka směřuje k přeci jen ne příliš vydařenému klíčovanému obličeji Jeffa Bridgesse, je to ale jen malá chybička na tváři jinak ultimátního akčnho sci-fi. 3D je super, z Bridgese jde strach a hudba... No hudba? No KURVA HUDBA!!! :)) Je mimochodem fascinující sledovat, v jakých momentech (a v jaké části stopáže) nový Tron kopíruje dějové zvraty starého, aniž by mu to nějak zásadně škodilo, naopak, míra nostalgie je ještě výrazně vyšší. A náběh na trojku vítám s otevřenou náručí. TRON se vydal podobnou cestou jako Matrix a trojka bude nejspíš něco... No něco zcela revolučního :))) P.S.:Mluví ze mě nekritické nadšení po té, co se na Trona těším celý rok a navzdory nepřízni počasí jsem si na něj vyrazil přes půlku republiky na půlnoční premiéru a rovnou do IMAXu. Je tedy možné, že na podruhé změním názor, další (a další) shlédnutí jsou ale nevyhnutelná... Tenhle film mi totiž sakra rozhodil moji ZENovou rovnováhu! P.S.: Na podruhé ještě větší nadšení z bezchybného audiovizuálu a z psychologického rozměru, který při hlubším zkoumání získává hlavní záporák... P.P.S. Na potřetí pak opět naprostý orgasmus umocněný uvědoměním si skutečného významu filmu. TRON: LEGACY není jen pokračováním jiného filmu. Je to logické a nevyhnutelné navázání na film, který reflektoval svoji dobu, tak, jako Legacy reflektuje tu současnou. Naplnění digitálního světa na hranici svých možností, konec fascinace z objevování nových světů a invaze digitálních technologií do materiálního světa jsou zcela neoddiskutovatelné stigma současnosti a Tron: Legacy je odráží stejně, jako odrážel původní Tron fascinaci z objevení nového světa a z jeho tvárnosti. Holt žijeme v době, kdy uživatel již není pán digitálního světa, ale jeho otrok. A kdo by to mohl postihnout lépe, než Tron. Vznik posledního, třetího dílu je vlastně stejně nevyhnutelný, jako vznik dvojky. A vznikne za dalších 20 let. Až bude zřejmé, že digitální technologie má neodpiratelnou vinu na zkáze lidského pokolení. Potom přijde finále. Velké, mohutné finále. A ač to může znít jako paradox, tak už jen kvůli tomu diváckému zážitku bych se téhle apokalypsy rád dožil... TRON: LEGACY je skvělý film, který dělá zpětně mnohem lepší film i z TRONa původního... (16.12.2010)

"Je úžasné, jak je nicnedělání produktivní." Moje řeč. Jenže moje žena ani můj nadřízenej to prostě nechápou. Jak já jsem v tom starýmu Flynnovi fandil až do té doby, než i on sám porušil svou velkou myšlenku. Škoda. Chlap by si měl stát za svým. Jsem však pozitivní člověk, takže kdyby Flynn nic nedělal, tak by vzduchem nelítaly disky, nevymazávaly by se programy, nenosily by se motorky v řídítkách a sexy Quorra by nemohla ukázat nic ze svýho ... no to je jedno. A to by byla škoda, protože vizuálně to bylo skvělý a s oborem ajťáctví nejsem natolik obeznámen, aby mě mohla nějaká drobná nelogičnost rozčílit. (29.05.2018)

Long live for users! TRON Legacy je filmem, který Vám rozhodí ZENovou rovnováhu jako žádný jiný v letošním roce. Polovina snímku je jednoduše geniální (těla, disky a stroje létají vzduchem, dokonalá architektura, stylová struktura, prostorová hloubka a zvídavý divák vpuštěný do tohohle programového, designově stylového bludiště vrní blahem), ale tahle polovina je vyplněna všemožnou vatou, pseudo mytologickým přesahem a snahou přesvědčit diváka, že dokonalost spočívá v samotné nedokonalosti. Navíc hudební stránka filmu je oním hybatelem děje a nikoliv hlavní postavy. Ačkoliv lepší videoklip/y si Daft Punk nemohli přát. Akční scény a trikové celky jsou dech beroucí, jenže když dojde na dialogy, zívá celá rodina. Nejenom, že Tron v samotném závěru imploduje do sebe, ale ještě se stihne mimoděk zparodovat. Už ale kvůli vizuálnímu fetiši a až neskutečně originálním akčním scénám symbioticky propojeným s hudební stránkou tohle dílko stojí za to vidět. Sem s Oscarem za hudbu a zvukové efekty. PS: poznámka konspirační - Joseph Kosinski musel natočit jen polovinu filmu – TU stylovější, v které se nemluví – a za zbytkem stojí někdo jiný. Ukázkový film na (tužkové) baterky. (10.12.2010)

Film, který mohl být dalším Matrixem (a že bychom takový druhý Matrix potřebovali. A ne, Inception to není), jenže k takovému cíli bohužel ani nemířil. Vizuál je podmanivý, příběh je prostinký. Proč vlastně? Protože film představuje přímé navázání na prvního Trona, jehož příběh je směšně nedomyšlený. Když se tvůrci rozhodli takto navázat, naložili si tím na záda to břímě, že musí pracovat s nesmysly, které se v původním Tronovi objevovali. A to dost dobře nejde... (19.12.2010)