Dědeček automobil

Hrozně rád bych si užil to kouzlo a nostalgii, o které tu píše tolik lidí, ale bohužel – nebavilo mě to jako kluka a jako dospělého už tuplem ne, vidím jen nesourodou hromádku atrakcí, kde skoro nic s ničím nedrží pohromadě a všechno jde hrozně po povrchu: úvodní historické okénko s patetickým komentářem, následující přehlídka kuriózních vynálezů z přelomu století jako vystřižená z magazínu 100+1, nezajímavě nasnímané závody úctyhodného počtu krásných starých motorek i auťáků naředěné naprosto jalovou romantickou zápletkou, názvuky grotesky i nadhozené rámování „high-tech“ 50. lety, které se v polovině filmu kamsi úplně vytratí. Občas někde kousek potěší, třeba skvěle nasimulované jakože archivní záběry v úvodním sestřihu, velebná pomalost závodících strojů nebo Hlinomazův zemitý hrabě Kolowrat, ale jako celek se to táhne odnikud nikam a nechává to za sebou pohozené nakousnuté motivy a neuzavřené dějové linky. (17.02.2019)

Asi nebude můj pohled na první scénu filmu, ve které v mamutím letadle své doby přilétá stařičký automobil, po chuti každému, ale což. Proti onomu aeroplánu je člověk nepatrný. Zhmotnělá technologie působí mocně, majestátně, odlidštěně a soběstačně (a je to tak dobře:) ). Přilétají i dva lidé, muž a žena, pár. Internacionalismus, kosmopolitnost a jistý druh socialistické (zde vcelku sympatické) unifikovanosti zaznívá v setkání dvou lidí ze dvou letadel a zřejmě i států, jejichž příběh se, jak plyne ze zbytku filmu, obdobně odehrál již před padesáti lety. V kontrastu k technice moderní dědeček automobil, v kterém usednou a prohlížejí prastaré fotoalbum, vyzařuje dobráckost, náladovost a dojímá. Ohromení dob minulých je to tam. Kdyby podobně nápaditě pokračoval celý film, asi bych byl dosti spokojený. Žel záhy se z něj stává "filmový týdeník", což je ještě poměrně sympatické, až nakonec přejde do přespříliš lehounké lovestory, která je zvláštní jen kombinací provinčnosti a internacionalismu, tím, že vyzařuje víru v budoucí porozumění mezi národy a zůstává přitom vlastenecká. Obojí, jak technika, tak mezinárodní porozumění ve svazku hlavních hrdinů přebírá vlastnosti druhého - porozumění je pokrokem a technika služebníkem míru. Slabé ***. (25.02.2009)

Úvod je dobrý až výborný, páčil sa mi dokumentárny prierez históriou motorizmu so zvláštnym zameraním na Mladú Boleslav a ich výrobu „motokola“. Keď sa dokumentárna forma mení na športový motorizmus a neskôr na romantickú grotesku, kde sa buď nehovorí alebo hovorí po francúzsky bez titulkov, to už je horšie. (18.12.2014)

----- " Zázraky dnešních dnů budou zítra suchými lístky vavřínu." ----- Kaleidoskop doby, která ctila vlastní tradice, ale zároveň si ráda hrála - experimentovala, objevovala a posouvala hranice lidského vědění s dětskou dychtivostí a vynalézavostí ... a její prioritou NEBYL čistý zisk, což je asi to nejzásadnější, čím se odlišuje od žhavé současnosti. Možná právě proto dokázala poezii života bez problémů spojit třeba i s vůní benzínu. P.S.: Dokument a hraný film se střídají s nenucenou lehkostí, disponují jemným vtipem a přirozenou elegancí - je jim vlastní pozitivní náhled na svět a člověka berou jako nositele veškerého pokroku. (22.12.2014)

První půhodinka tohohle filmu vůbec není špatná. Vtipně napodobuje tehdejší filmové týdeníky. Jenže ten zbytek je spíše romantická komedie, která sama o sobě na špičku rozhodně nemá - je poměrně nudná, předvídatelná a kdyby byla tato pasáž, která zabírala tři čtvrtiny stopáže, byla zkrácena na třetinu, vůbec nic by se nestalo. Nicméně vcelku zajímavý experimentální film. 55% (04.08.2013)