Irčan

„Kto chodí na rokovania v šortkách?“ S mafiánskymi filmami to mám podobne, ako s tarantinovkami – skoro všetky sa mi páčia na 4*, ale nie sú to žiadne srdcovky a stačí mi ich vidieť raz v živote. The Irishman je na tom podobne. Vôbec mi nevadilo, že je dlhý; bál som sa, že ma „odborové“ dialógy budú sakramentsky nudiť, ale napokon som si ich prekvapivo užil. De Niro a Pacino sú herci, ktorí ma už prakticky vôbec nemôžu prekvapiť, ale tu sa mi na nich pozeralo nečakane fajn (a dosť ma bavil Ray Romano, ale nemá veľký priestor). Harvey Keitel mal v podstate iba cameo. Naopak, skvelý Joe Pesci mal poriadne veľkú rolu a som strašne rád, že ho Scorsese dokázal prehovoriť na symbolický návrat z dôchodku. Páčil sa mi úvod, ale rozhodne sa mi páčil aj smutný epilóg, ktorý je dlhý, ale presne tak to mám rád. Miestami som sa strácal v niektorých postavách (a desaťročiach), krv bola počítačová a občas postava stojí a tvári sa inak, ako o sekundu neskôr v tej istej scéne. Ale inak hlásim spokojnosť. (13.12.2019)

Naozaj impozantný epos, precízne filmárske remeslo a úžasné "rozlúčkové" výkony, hlavne Pacino je totálny Satan, ale aj De Niro to celé statočne drží na pleciach. A keď sú na scéne obaja, wow, to je aj na staré kolená nieže herecký koncert, ale hotová symfónia. Ešte to vo mne bude dozrievať, ale zatiaľ nemôžem dať plné hodnotenie, pretože medzi rýdzo scorseseovskou gangsterkou v prvej hodine a drásavým thrillerom s takmer dojímavým dôchodcovským epilógom v hodine záverečnej je asi poldruha hodiny odborársko-mafiánskych intríg, pri ktorých mi vypínalo mozog a myslím si, že tam dramaturgia trošičku kríva. (28.11.2019)

Scorsese dokázal, že je v gangsterkácj absolútna špička. A už len to nám musí k spokojnosti stačiť. Tentokrát išiel ešte vyššie, do najvyšších vrstiev, postavy mali čo dočinenia s Kennedyovcami alebo Nixonom. Takže Íra príliš neodporúčam fanatickým obdivovateľom americkej demokracie, tí ho budú považovať za konšpiračný a možno budú Scorseseho vnímať zrazu ako druhého Stonea. Problémom sa môže ukázať, ako vlastne vnímať hlavné postavy a či si k nim vôbec vypracovávať sympatie, keď nás v tomto smere neustále "zrádzajú", radšej to neodporúčam. Vidno, že scenár si vyžadoval niekoľkoročný prieskum, a to sa týka aj každej zložky filmu, osobne mi sadol aj kamerový filter, keď sa tu všetko takpovediac zelená, čo mi prišlo vtipné najmä v momente výbere zelenej rakvy. (28.12.2019)

Není to Scorseseho nejlepší film, není to dokonce ani nejlepší mafiánský film - na to by byla potřeba obratnější ruka dramaturga ve druhé třetině (scéna na výroční slavnosti je úděsná)... Nejsilnější je hlavně atypická poslední třetina, kterou člověk v gangsterce úplně nečeká, ale vzhledem k věku hlavních aktérů je to očekávatelný. Pesci nejvíc jako vždycky. Pacino taky krásnej. De Niro hraje klasického De Nira, občas to působilo jako z Přeber si to. (20.01.2020)

Od Casina v roce 1995 jsem neviděl žádný film Martina Scorseseho, který by mě dokázal strhnout tak moc jako právě Irčan, Vlastně bych se nebál říct, že je ještě lepší než Casino. Po nějakých deseti minutách mi ani nepřipadalo, že se dívám na novinku Netflixu, ale měl jsem dojem, že v TV zkrátka dávají nějakou starou dobrou, dávno klasickou a lety prověřenou poctivou gangsterku. A rozhodně za to nevděčí pouze (úžasným) trikům, které herce omladily tak věrohodně, že jsem na to vůbec nemyslel, nýbrž hlavně propracovanému, skvěle zahranému a zrežírovanému příběhu. Scorseseho černý mafiánský humor, Pacinova výbušnost, De Nirova nečitelnost a Pesciho všechno... Je to herecká sestava snů v dokonalé podívané, která si s divákem tři a půl hodiny dělá, cokoliv jí dovolí. (28.11.2019)