Vražedná stěna

Filmy o horolezectví mi nic neříkají. A to není ani první ani druhý pokus. Ať je to třeba animák, nebo ať jen 5 lidi mele v místnosti o horolezcích. Ať je to třeba scifi s ufonem, nebo ať je to z pohledu jejich rodičů, kteří trpí u rádia, ale ne stejný příběh na pošedesáté. Podle šablony. Od půlky trpíme, čekáme na random počet mrtvých a zraněných, nakonec jsou hrdinové. Nazdar. Jsou filmy, které mne nudí, filmy, které mne zklamou a pak filmy, které mě neskutečně ničí. Což o to, kvality bych našel..ale jeden pocit vládne všem, jeden jim všem káže. (21.02.2012)

No to mě poser.. Palčáky, svetřík, lano přes rameno, v baťůžku cigára a podomácku ukované skoby a hurá na vražednou stěnu.. Aha, ještě se musíme dostat pod ní.. vlak je drahý.. hm, tak těch 700km došlapem na kole (na kole! né na teplé favoritce s 20.převody)...Kucí jsou tvrdí jak hřebíky do rakve ale "když se sere, tak se sere" a na Eigeru to tenkrát platilo dvojnásob..... Inspirativní a zoufalé. (05.03.2013)

Horolezecká část je strhující, klišé prostá, realistická (z pohledu laika) a v nejednom momentě natolik naturalistická až by jednoho zajímal film o filmu, protože to kolikrát zůstává rozum stát nad tím "jak tohle sakra dokázali natočit aniž by nechali herce viset ve třech tisících uprostřed sněhové bouře". Problém snímku je, že krom fantastické horolezecké části je tu ještě část reportážní sledující výstup z úpatí. A ta je zcela zbytečná. O to více zarazí, že dostává stejně prostoru jako ta lezecká. Až závěrečná čtyřicetiminutovka tenhle neduh napravuje. Tvůrci také dost spoléhají na to, že o Eigeru divák již něco ví a tak se s jeho představováním nijak zvlášť neobtěžují. Což je pro případné neznalé škoda. Sám jsem tak nějak čekal, že to bude o tom prvním úspěšném pokusu Harrerova týmu, o to větší bylo mé překvapení a tím pádem i prožitek. (06.07.2009)

Vzpomínám si, jak jsme se před pár lety s kamarádem placatili ve svahu naproti svaté trojici Bernských Alp a opití kyslíkovým dluhem se hecovali: "K večeři sežerem tu konzervu guláše a ráno jdeme na Eiger!" Klika, že nám z toho gulášku bylo nad ránem pěkně blivno, protože jinak by na úpatí Mordwandu byly dva křížky navíc. I já bych se obešel bez melodramatické a z prstu vycucané love story s něčím, co napůl připomíná ženu a napůl medvěda, protože hory jsou u mě tou jedinou silou, která dokáže vrznout holky na druhou kolej. Jinak ale klobouček dolů, tenhle film je stejný kumšt, jako zdolat severní stěnu. P.S: Nezapomeňte mrknout i na Vzývající ticho. (28.08.2013)

Cítím tak neskutečné spojení, cit, pouto k těmto dvoum horolezcům, až se tomu dá jen stěží uvěřit. Jejich příběh ve mě skutečně vyvolal velmi silné emoce. Jejích příběh jsem poměrně detailně znala ještě před tímhle filmem, takže jsem přesně viděla scénáristické a režijní slabosti. Pravdou je, že mě velmi zajímá, nakolik pátrali po pravdě a nakolik to byla jen pohádka pro diváka. Ze záznamů a svědeckých výpovědí je mi jasné, že příběh lásky a ženské přítomnosti v hodinu smrti, je jen pohádka. Velmi mě zamrzel fakt, že Toni prohlásil poslední historickou větu a přitom tady nezazněla :(:(! Hrozně ráda bych udělila plný počet bodů, protože tohle se našim evropským sousedům skutečně povedlo!!! Nádhera!!, ale co jim nemůžu odpustit je ta adaptace hlavních hrdinů jako posledních spravedlivých. Nikde jsem se nedočetla, že by rakouská výprava byla takto zamindrákovaná a hloupá. Nevím, kde vzali tolik odvahy, aby horskou službu stylizovali do role "já život nenasadím, nepomůžu". Jako horská turistka si jejich práci nesmírně vážím. Pravdou však zůstává, že mu moc nepomohli a tak to taky skončilo. Takže finální resimé je, že jde o skvělý film, téměr dokonalý. Zejména pokud vás netrápí, že pravda je trochu upravená pro komerčního diváka...Viz fakt, že se Andi od Toniho odřízl - což podle historických faktů není pravda. (25.03.2014)