Moon

Moon přichází na scénu jako jeden z dalších očekávaných sci-fi snímků tohoto výjimečně bohatého roku. Ovšem jako další "dítě internetu" tenhle malý nezávislý snímek získal vysoká hodnocení a hype-auru, které se bude těžko zbavovat. Sledovat bez očekávání a nejlépe i znalosti traileru, který dost prozradil, se určitě vyplatí (a určitě nedávejte na řeči o nejlepším sci-fi poslední let od lidí, co na sci-fi koukají jednou ročně:))). Moon je hodně netradiční, tématicky jednoduše až stroze laděný, sci-fi snímek o astronautovy na Měsíci. Naneštěstí pro režiséra (a scénáristu) se nekonečně pusté pláně jediného přirozeného satelitu Země mohli ozdobit Samem Rockwellem a celých 97 minut se tak může vést v ONE-MAN-SHOW tohoto nezávislého génia. Nechci prozrazovat mnohé, ale Rockwell z obrazovky nesleze (Kevin Spacey se svým hlasem prostě promine...) a vládne každé sekundě. Vedle něj tu je Clint Mansell, který opět vůbec nezklamal, ale Duncan Jones zůstane ještě nějaký ten týden "jen" režisérem s talentem. Síla celého Měsíce není v několika poctách klasickým sci-fi (2001 nikdo nepřehlédne...) a už vůbec ve snaze nějaký větší snímek napodobovat, ale v emoční síle příběhu z druhé strany barikády (bez spoileruje nejde přesněji napsat) a samotného hlavního hrdiny, který prožívá život v cele "těžební stanice" daleko od domova i rodiny. Některá témata nejsou dostatečně rozvedena, ale to hlavní, na které se film soustředí je představeno do příjemných detailů, které vedou až k občasné zdlouhavosti, což kdejaký fanda rád promine. Povinnost pro fanoušky sci-fi, protože takto nezávislý pohled do budoucnosti tu nějaký ten měsíc nebyl... Jednoduché, stylové a s myšlenkou. (27.10.2009)

Když už si pustím sci-fi, tak obvykle sedím se zatnutýma zubama připravena okamžitě film vypnout. Ale u "Moon" se takové nutkání nedostavilo. Je to sice hrozně smutná depka, ale Rockwell předvedl brilantní one-man show a já byla pohlcena jak jeho výkonem (výkony?) tak přenádhernou hudbou a tajuplnou atmosférou. Sem tam i ukápla slza. Ráda bych vychválila i Kayu Scodelario, ale bohužel nedostala příliš prostoru. Zato smajlík Kevina Spaceyho, ten prostě vždycky navodil správnou náladu :) Jasných pět za to, že jsem si sama připadala zoufale a beznadějně (a výjimečně ne kvůli žánru..), když se tak cítil hlavní hrdina. (05.07.2013)

Obsahuje spoilery I když na těch spoilerech není nic zas tak zásadního, protože zásadní zjištění a tím i pochopení celého mechanismu práce pro Lunar Indrustries přijde během první půlhodiny a divák pak už jen vlastně čeká, až to celé docvakne i ústřední (dvou)postavě. Moon tak míří spíš do vod psychologického dramatu než thrilleru, v němž se oba Samové vyrovnávají s tím, že vzpomínky na minulost nejsou tak úplně jejich vlastní. Nejde tedy o šokující pointu nebo neprůstřelnou logiku příběhu (viz Renton), spíš o atmosféru osamělosti cizinců ve vlastním životě. Možná je to trochu alegorie osamělosti člověka moderní společnosti, nevím. Koukalo se na to docela příjemně, i když jsem po těch oslavných řečech čekal něco víc. Na druhou se rozhodně cení nemainstreamový styl čistého přemýšlivého sf, které míří na člověka. (15.11.2009)

Jemné a emocionálně decentně působivé sci-fi v podkladu s velkým potenciálem, který však nebyl zužitkován způsobem, jaký bychom si po prvních pár minutách představovali. Spousta "vědeckých" otázek zůstává otevřena, i přes atraktivní vizuál filmu zůstávají technické detaily v podstatě úplně opomenuty (což je škoda) a Moon se místo toho soustředí na prožitý příběh osamělého astronauta. Jeho tříletá služba z rutinních úkolů a nostalgického přehrávání vzkazů od rodiny postupně přerůstá v tajemné psycho s intenzivní atmosférou, šokující odhalení i boj s manipulátory ve vedení projektu o prežití a odhalení pravdy pro zbytek světa... 8/10 (28.10.2009)

Moon je filmem post-humanistickým; temnou apokalyptickou vizí odlidštěného světa, v němž člověk nenávratně zmizel ve skafandru (viz plakáty) a humanistický mýtus na smetišti. Pozná se to podle převahy kyberpunkových otázek zasazených do jinak druhotných scifistických rekvizit. Prvním tématem filmu je vztah člověka a stroje, zahrnující teoreticko-technické prognózy další fáze lidské existence vzhledem k pokrokům vědy a technologie, druhým je kritičtější post-humanismus, reagující na téma první. Stroj tu jednoduše řečeno přebírá rysy člověka a člověk rysy stroje (připomeňme klíčová slova kyberpunku: syntéza, změna, integrace): na jedné straně poznáváme Sama Rockwella, bezpohlavní bytost, u něhož jsou všechny zbytkové lidské projevy (halucinace, nostalgie, neuróza) hodnoceny krajně nežádoucně, na druhé straně stroj, který sebeurčil vlastní identitu přes řadu převzatých lidských atributů jako hlas nebo smajlíky a který je vzdálen obrazu bezejmenného perpetuálního průmyslového zařízení. Moon se tím stává trenažerem budoucí společnosti, která bude globální ve smyslu mimoplanetárním i mimolidském. (30.10.2009)