Dánská dívka

Je to hezké, že transgender dokáže festivalové diváky zavést do Kodaně, Paříže a Drážďan 20. let a oni ani neprotestují. Hlavní role jsou bohovské, o výpravě jsem nezapochybovala, ale skvělé jsou i vedlejší role (Sebastian Koch jako Magnus Hirschfeld) a hlavně důraz na práci Gerdy Wegener, u níž nevím, jestli mám radši secesní nebo art deco období. #čsfdprojekce (02.02.2016)

Filmy Toma Hoopera môžeme rýchlo odbiť slovom midcult, alebo ich formu môžeme považovať za jeho osobitý filmársky štýl. Pravda bude niekde uprostred, ak totiž podľa každého záberu spoznáte režijný rukopis, nikdy to nie je na zahodenie. Prvá polovica, ktorá sa mi páčila viac, nám ukazuje, ako to vyzerá v harmonickom manželstve dvoch inteligentných ľudí. Pripravuje pôdu pre polovicu druhú, aby tu manželka ukázanú oddanosť naplno prejavila. Napriek tomu všetko to porozumenie naokolo nepôsobí úplne presvedčivo. Emócie sú držané pod "pokličkou", dialógy často pôsobia dojmom, že si ich postavy vopred premysleli, aby preboha na seba nezačali kričať a hádať sa. To by sa v tak naleštených priestoroch nehodilo. Napriek výhradám film zanecháva pozitívne pocity. Vďaka príjemnému prostrediu Kodane a Paríža a výkonu sympatickej Alicie Vikander. Jej postavu by totiž chcel mať každý muž za manželku. Ak chápajúci lekár, tak jedine v podaní Sebastiana Kocha. (25.03.2016)

Když jsem se dostatečně nasmál nad verbalovým komentem, otřel poprskaný monitor a popadl dech, můžu něco napsat i já. Je to hrůza. Představa, že každý z nás má v sobě někoho jiného, kdo jen čeká, aby převzal váš pracně budovaný život, a vy netušíte, co ho povolá ze záhrobí, brrr, hrůza. U Einara to byly punčošky a jeho démon měl kun...byl samička. Uff, znovu hrůza, co když ten můj je třeba pes? Začnu se drbat hnátou za uchem, chcát na rohy, kadit se zvednutým ocasem na trávník a žrát to, co tam nechali jiní, stejně postižení? Nebo, nedej bože, je můj démon volič TOP 09 a já budu muset fandit Slávii, číst Sračkenbergovy bláboly a ještě jim tleskat? Fuj, až mrazí (28.02.2016)

Tak napodruhé už jsem neměla problém vůbec s ničím. Film začne, ubíhá a když skončí, máte pocit, že jste nebyli na filmu, ale na hudební symfonii. "Dánská dívka" není "ten film o změně pohlaví", je to především dojemný a inspirativní příběh o lásce a porozumění (Gerta), o přátelství a podpoře (Hans, Henrik) a o síle a odvaze (Einar). A je to také snímek, který (teď už) bez sebemenšího zaváhání okamžitě přidávám mezi svá top dramata. Nejen kvůli tématu, jež je 100% trefou do mého vkusu, ale také kvůli hereckým výkonům, Desplatově hudbě a citlivosti, s jakou je divákovi předkládán. "God made me a woman. The doctor is healing me of the sickness that was my disguise..." Proč tak jednoduchou věc ještě stále někdo nechápe???:-/ Jinak klobouk dolů ohledně atmosféry na projekci, lepší než na promítání v rámci Mezipater.;-) (01.02.2016)

Herecký koncert dua Redmayne a Vikanderová, k tomu překrásné kulisy Kodaně, Drážďan a Paříže, příjemná hudba Desplata a příběh, který je určen spíše ženskému publiku, ale i já jsem si film celkem užil. Akorát mi vadila zbytečně dlouhá stopáž a minimum zvratů, které by udržily dramatickou rovinu. Je to film pro melancholiky. 65% (06.07.2016)