Turínský kůň

Nepříjemně depresivní film doprovázený otravně monotónní hudbou mě utvrdil v tom, že další Tarrovy režisérské exhibice si nechám ujít. Zvláštní představa o apokalypse, ať už v režisérově pojetí, nebo v představě souseda hlavních postav. Nebyla snad jediná denní činnost, která by mě neiritovala, obvzlášť když se opakovala pátý den. Film si budu hodně dlouho pamatovat a nebude to rozhodně spojené s příjemným zážitkem. Jedna hvězda pro film, zbytek je pro mě za výdrž. (14.02.2014)

Nepovažujem sa za úplne mainstreamového diváka ani za artového, skôr preferujem žánrovky. Preto som bola veľmi zvedavá, ako dopadne moje stretnutie s Koňom. A na moje počudovanie a potešenie - veľmi dobre. Vidieť v dnešnej dobe na plátne súčasný čb film je príjemné spestrenie. Hlavne preto, že farba nechýba a táto "dvojfarebnosť" je o to zaujímavejšia. Sledovať Koňa mi uľahčoval jediný, neustále sa opakujúci hudobný motív. Bol úžasný, ale musím priznať, že ku koncu filmu mi už evokoval pomalú stratu môjho rozumu. Presne ako ten vietor. Na takom mieste, ako žijú dve hlavné postavy, by mi onedlho preskočilo. Jeden zemiak, jeden kôň, jedna studňa a jedno kultúrne okienko. Nie, minimálne bez knihy by som to neprežila. Neviem si predstaviť, že by som si tento film zapla v kompe. Buď by som ho pozerala týždeň na pokračovanie alebo vypla po 20 minútach a už nezapla. A to by bola veľká škoda. Vo svojej jednoduchosti naliehavý a to sa mi na ňom páči. Aj keď postavám rozumiem asi menej ako mimozemšťanom. (Prehliadka mimoriadnych filmov, Kinema. Kino Mladosť, 19.2.2012) (09.03.2012)

SPOILER! Ubíjející prázdnota, ponurý stereotyp, holá existence a beznaděj lidského údělu posledních dní. Ubohá duše rezignovala první. Emoce už dávno odvál hlučný vítr a tělo jen instinktivně přeplo na autopilota přežití. Další se poddalo zvíře. Poté vyschla voda. Když uhaslo světlo, zůstala jen tma a hrobové ticho. Vzdal to i člověk. Kruté, děsivé dílo pozvolného zániku bylo mistrovsky dokonáno. (11.11.2022)

Cyklická, s apatií příjmaná bezvýznamná lopota, na pozadí pozvolna, ale o to tíživěji se blížící apokalypsy. Zdá se, že celý okolní svět byl zničen, do záhuby ho uvedlo samo lidstvo, kterému se nepodařilo vymanit se z věčného koloběhu destrukce a ziskuchtivosti. Pokud chce člověk něco získat, musí danou věc nejprve zničit. Ti ušlechtilí si uvědomili, že Bůh již není a začali váhat, zda vůbec existují oni sami. Totální destrukce posledních zbytků pozitivních hodnot lidství. Nihilismus tak zřetelný a šlehavý jako všudypřítomné bičování planiny větrem. Turínský kůň vyznívá o to depresivněji s myšlenkou současné společenské situace a všeobecném úpadku hodnot. Pro Nietszcheho byla zbytečná celá léta strávená s myšlenkami nebezpečí nihilismu, s jeho důvěrou v lidství. Pro otce a dceru (alespoň během doby, kdy je můžeme pozorovat) je bezúčelná každodenní tvrdá lopota. Pro Tarra je zbytečné natáčet další filmy. Zbývá snad něco jiného, než smířené očekávání temnoty? (P.S. díkybohu, že sem Koně neviděla ani ve Varech ani na Lfš. Díky všem spoludivákům z brněnského Artu.) (12.10.2011)

Mnozí můžou namítnout, že Tarr se od Satanského tanga daleko neposunul a variuje již známé věci. Nesouhlasím; Turínský kůň je svým způsobem dokonalý epilog Satanského tanga, tvůrce a dokonce i civilizace. V Tangu se postavy ještě snažily osudu vzepřít, utéct a začít znovu, otec s dcerou z Koně toho nejsou přes veškeré protivenství schopni, zkrátka proto, že jsou slabí, unavení a příliš svázaní se svou rodnou hroudou. A tak odevzdaně čekají na svůj konec, aniž by na svých stále více zvnějšku narušovaných rituálech cokoliv změnili. Turínský kůň je přepečlivě vybroušenou filmovou meditací, která člověka vtáhne a nepustí ani dlouho po skončení titulků (což ostatně dokládá, že plný kinosál dlouhou chvíli civěl na plátno - přitom spalo jen minimum lidí - než se odhodlal k potlesku). Turínský kůň není v žádném případě těžký a nestravitelný art, nebere se vůbec vážně, je to absurditka, kde červotoči přestávají vrtat a postavy to silně zneklidňuje. Jen se skládá z cca. 30 záběrů, což může mnohým nabourat představy o ideálně stráveném večeru. (04.08.2011)