500 dní se Summer

Soundtrack Mychael Danna: 1. A Story Of Boy Meets Girl [1:35] 2. Us - Regina Spektor [4:48] 3. There Is A Light That Never Goes Out - The Smiths [4:02] 4. Bad Kids - The Black Lips [2:08] 5. Please, Please, Please, Let Me Get What I Want - The Smiths [1:51] 6. There Goes The Fear - Doves [6:54] 7. You Make My Dreams - Hall & Oates [3:04] 8. Sweet Disposition - The Temper Trap [3:52] 9. Quelqu'un M'a Dit - Carla Bruni [2:43] 10. Mushaboom - Feist [3:44] 11. Hero - Regina Spektor [3:29] 12. Bookends - Simon And Garfunkel [1:20] 13. Vagabond - Wolfmother [3:47] 14. She's Got You High - Mumm-ra [3:25] 15. Here Comes Your Man - Meaghan Smith [3:14] 16. Please, Please, Please, Let Me Get What I Want - She & Him [2:12] (09.05.2011)

Scénář: Scott Neustadter, Michael H. Weber .. Na světě je dost žvástů, i bez mé pomoci. _ Žánrová lahůdka. Nástřel romantického příběhu zní tradičně tuctově, ovšem ta koncepce, přístup, svěžest, hlubokomyslnost, láska? Je to všechno úžasný koloběh do kterého se nesmíte bát vkročit. Marc Webb, dosavadní režisér hudebních dokumentů, si pro svůj debut vybral vskutku parádní scénář. Ověnčil ho parádní písničkovou hudnou, civilní atmosférou velkoměsta a zajímavým tvůrčím podáním. Obsazení ústřední dvojice byla taktéž trefa do černého. Joseph Gordon - Levitt je již prověřený talent a Zooey Deschanel je typ ženy do které se musíte zamilovat a hraje typ ženy, se kterými jsme občas konfrontováni. Bitch. (26.09.2009)

„Tohle jsi například napsal minulý týden: Rozvíjej se poupátko, nejmilejší z květů a ty, běhno, jdi do prdele." Už začátek naznačuje, že nepůjde jen o další tuctovou romantickou komedii a pocit skvělého filmového zážitku vydržel (alespoň u mě) až do úplného konce. U 500 dní se Summer divák sice nemůže čekat přímo záchvaty smíchu (i když několik kvalitních hlášek či situací rozhodně stojí za to), naopak, místy to je pěkně hořké (ve vážných polohách však snímek rozhodně neselhává), ale takřka po celou dobu se prostě musíte usmívat, protože na tenhle kousek se jednoduše moc příjemně kouká. Ústřední dvojice snad ani nemůže být lépe zvolená a já se v tom naivním snílkovi Gordon-Levittovi alias Tomovi v lecčem poznávám (a Zooey je…prostě úžasná Zooey, ostatně kvůli tomuhle filmu jsem si ji vlastně tolik oblíbil). Vizuální a technická stránka je parádní, zvlášť hudba je naprosto super (velmi přesně se také trefuje do momentální nálady dané situace) a pár vychytávek či dobrých nápadů, jako třeba úvodní titulky s ukázkou dětství obou aktérů, ozvláštňující načítání různých dnů/fází oněch 500 dní na přeskáčku, ze scén např. optimistické ráno "po" nebo "očekávané a realita", fakt stojí zato. A přestože si nemyslím, že by se film sám pasoval do role nějakého rozdávače životních pravd či co, je bohatý na spoustu trefných situací, které mají se skutečností zatraceně hodně společného (i to otřepané „Pro jedno kvítí slunce nesvítí.“ sem prostě sedí), a to je přesah, který se mi na něm moc líbí. Stejně jako ta neobyčejná ATMOSFÉRA a výborný konec spolu se závěrečnou dokonale pasující písničkou. Zřejmě jsem se nechal poněkud unést metáním superlativů na všechny strany, avšak 500 dní se Summer si je podle mého rozhodně zaslouží. Summer: „Už měsíce jsme jako Sid a Nancy.“ – Tom: „Sid ale Nancy sedmkrát bodl dýkou. Ne vždycky se shodneme, ale já nejsem žádnej Sid Vicious.“ – Summer: „Ne. Sid jsem já.“ (11.04.2011)

Filmy jsou jako když chcete sbalit holku. Záleží na načasování a rytmusu. Stačí jeden jediný záběr o sekundu později a feeling se změní... Já holky balit neumím, ale kurva tak rád bych se nechal sbalit Markem Webbem... Málo u které komedie jsem se zasmál tak nahlas, jako právě u této, a u málo kterého filmu jsem tak moc soucitil s hlavním hrdinou, jako u tohoto :D. Od prvních titulků a od prvního záběru, nebo odkazů na britské smutné písničky, si mě to získalo a nepustilo mě to. Rozchod s tímto snímkem byl pro mě dost náročnej. (29.10.2020)

Já bych to asi pojmenoval 500 Days of Joseph, ale co se dá dělat:). Ne vážně, příjemná romance, která svým poskakováním ve vztahu krásně mate diváka a nepravidelně střídá lepší a horší části každého vztahu. K tomu stačí přidat špetku vtipného vyprávěče a vizuální nápaditost připomínající americkou verzi Amélie z Mort. a já jsem spokojen. Závěrečná myšlenka je o to víc povzbuzující, i když celému filmu chybí špetka něčeho, co já v něm prostě necítím... a to mi chybí k maximálnímu hodnocení (i svatbě). PS: Chloe Moretz to má opravdu na háku, jak s Martym, tak s Larsem z Norska... (01.11.2011)