Mary a Max

Geniální dílo po všech stránkách. Po stránce výtvarné, obsahové, scénáristické i v celkovém zpracování. A také v charakterech obou hlavních postaviček. Melancholické, šedivé, plné pravdivých myšlenek a velmi skutečné. Od Adama Elliota jsem již zhlédla výtvarně obdobně zpracovaný krátký film Harvie Krumpet, jemuž jsem taktéž udělila plný počet. Pokud Vás Mary a Max uchvátili, rozhodně si udělejte chvíli i na Harvieho:) (18.09.2011)

Nádherně úchylná animace - dokonale pasující k příběhu, ve kterém laskavá komedie plynule střídá depresi. Podivné přátelství malé ušlápnuté Mary z Austrálie a jejího amerického penfrienda, psychicky labilního pana Maxe Horowitze, nabídlo hodně nevšední, sladce hořkou podívanou. Já už jsem citově dost okoralá a filmy mě obvykle příliš nedojímají, ale těmhle ošklivým figurkám se to povedlo, rozesmály mě a chvílema mi div slza neukápla. Škoda mírné ztráty tempa po Maryině přerodu v ženu, pochmurnosti pak přibylo až příliš, ale stejně k páté hvězdičce chybí málo. Nevím, jak s českým dabingem, ovšem v původním znění jsou "Mary a Max" působivým zážitkem, malou emocionální atomovkou; temný animáč, co v žádném případě není určen dětem a už vůbec ne dospělým se sklony k sebevraždě! Drobná výtka pro výtvarníky: když padla otázka, proč staré ženy mají modré vlasy, zklamalo mě, že se ta barva na obrázku neobjevila:-). 86% (17.01.2011)

Na animovaný film až nečekaně trpká výpověď o lidské osamělosti. O spříznění lidských duší, které je značně nepravděpodobné, ale o to více opravdové. V mnoha ohledech film působí vykonstruovaným dojmem, ale významem své výpovědi je tím naopak ještě upřímnější. Navíc to není hraný film, takže nemá ambice nastavovat zrcadlo skutečnému světu. Skutečný svět místo toho karikuje a to se mu daří velmi dobře. (04.12.2011)

"Můj milý ???, včera jsem počítal hvězdy. Bylo jich hodně, ale zaujala mě jedna: taková zářící, přesně vystihující můj stav. Pojmenoval jsem ji po tobě, protože vím, že taky zbožňuješ pohled na svět kolem sebe. O pár minut později jsem jedl pomeranč, byl kyselej jako šťovík. Jako můj život. V té chvíli jsem ještě netušil, že se mi změní. Jak? Viděl jsem jeden film. Byl o lidské bídě, o tom, že jednou jsme nahoře, jednou dole, ale když se poštěstí, máme bejt vděční za to, že tu jsme a zase o důvod víc k radosti. Ale jak říkám, když se sere, tak se sere všechno. Ten film poukazoval, že slovo láska může pro někoho znamenat vyblitý slovo, téměř bezvýznamný, ale v rukou pana A.E. -režiséra s obrovským srdcem- se těchto pět písmen změnilo v POJEM. Těžko popsat. Lze to vůbec? Ale jo, úsměvem. Ve chvíli, kdy to nečekáme, přijde někdo/něco, co předběhne naše myšlení a jakoby nás nasměrovalo. Náhoda? Možná, myslím ale že je to v nás. Ty situace tam byly tak důvěrně známý, znamenitý. Chtěl jsem si psát, s někým dopisovat. Až tak ten film působí, byť může klamat proporcema. Pak přišlo nadechnutí, chvění, můj duševní výbuch. Do prdele, to je síla, řekl jsem si. A přes tu dramatičnost a uvědomění si, že nesmím váhat a jít do toho, než bude amen, jsem zjistil, že klečím a koukám. A brečím. Nevěřil jsem....." Mary a Max: můj Film roku 2oo9!! (25.10.2009)

Anekdotické a černočerně morbidní jádro Harvie Krumpeta roztažené na celovečerní formát a trochu naředěné infantitilitou. Náznakům samoúčelnosti, lacinosti a nastavované kaše se Elliot bohužel nevyhnul, ačkoli i tentokrát atmosféra i postavy snadno zalezou pod kůži. Mary a Max patří mezi nejpodivnější animáky, jaké kdy uvidíte. Výtvarná stránka jen posiluje deformovanost a psychózu hlavních postav, o to krásnější je pozorovat, jak film produkuje čisté a pozitivní emoce. Škoda občasného opakování a nadbytečné výmluvnosti. (14.08.2009)