Nedodržený slib

Na Slovenské počiny, veľmi dobré. Dokonca mi tu ani tí naši prefláknutý herci nevadili, to už chce dole klobúk. Vynikajúci, silný, príbeh z druhej svetovej vojny, ktorý zachytáva dospievanie mladého židovského chlapca. Začiatok vojny, antisemitizmus, pracovné tábory, partizánov, Sovietov. No proste všetko to zverstvo čo sa dialo medzi rokmi 1838 a 1945. Hlavná postava mala neuveriteľné šťastie hádam v každej scénke. Dobové kostýmy, akcia, hudba, všetko bolo nad mieru obstojné. V snímke sa nachádza aj Hlinkova garda, ktorá mi až hrôzostrašne pripomínala, kebabovú armádu ktorá sa obšmieta okolo parlamentu a radi sa "na stráˇyujú"... Na Slovenské pomeri špica. (04.09.2018)

Vzhledem k tvůrci filmu docela překvapivě rozmáchlá a koukatelná podívaná. Nedodržený slub vytěžuje všemožná klišé žánru okupačního dramatu a na emoce má připraveny osvědčené recepty, ale situace Židů za Slovenského štátu se na plátnech kin neobjevila hodně dlouho a navíc se tvůrci mohli opřít o silný skutečný příběh. Přesto však jsou osudy hlavní postavy natolik bohaté, že bylo třeba zákonitě nesetrvávat příliš u jednotlivých zastávek na odysei židovského chlapce a tak spíše vzniká povrchní leporelo bez hlubšího prožitku. Ten akorát vykoukne v poslední části, kdy si mladík u partyzánských jednotek trpce uvědomuje, že ho nečká ani v době svobody nic než osud vykořeněného a nevítaného člověka. Jde jen o pár záblesků, které by si určitě zasloužily větší prostor. Po technické stránce však film působí naprosto profesionálně až velkofilmově a může se také opřít o fenomenální výkon Samuela Spišáka, který prochází neuvěřitelnými proměnami z ušlápnutého dítěte k neohroženému a předčasně zestárlému bojovníkovi za svobodu. (16.09.2010)

No sorry ale nie. Pre mňa je téma fašizmu a holokaustu kolískou silných scén a príbehov. Tá zlosť čo vo mne vrie pri pozeraní Pianistu, alebo Schindlera ma nutí nadávať, bohovať a kopať do vzduchu. Po dopozeraní Obchodu na Korze som sa nevedel dva dni spamätať. A potom príde "ďalší" veľkofilm o holokauste made in SK a celý čas som sa musel zamýšľať, komu prišiel Novákov scenár hodný zaplatenia. Tak zfušované repliky bez emócií a vyhrotených scén som ešte nikdy nevidel. Keď je vám vlastne jedno čo sa s hrdinom stane, pretože hrôzy nevidí a my vieme, že to prežije aj napriek všetkému, tak je zle. Pritom hudba skvelá. Herecký predstavitelia, až na pár výnimiek znesiteľný, dokonca dobrý. Ale po dokončení zostal pocit zbytočného príbehu, ktorý nemal veľmi koho chytiť za srdce. Pretože čo sa vlastne stalo? Friedmann to nejako prežil. S cudzou pomocou, s vôľou a pritom sa nemal až tak zle. Ak vám vyfajší Vica Kerekes, tak sa jednoducho nemôžete mať zle! Film tak strašne uväznený vo svojej snahe byť veľkým a výpovedným, že zabúda na to najdôležitejšie. Hrdina musí čeliť dráme a musí byť natoľko ľudský, že po divákovom stotožnení je to divák, ktorý čelí zverstvám tej doby. Hanba poslať niečo takéto na oscara a hanba to vydávať za veľký film. Je plný veľkých hercov, ale veľkosti je tam pramálo. Spišák dobrý, ale celý film emotívne neutiahne. A tvorcovia si to asi uvedomujú, lebo mu na tie emócie nedajú ani priestor. Sklamanie. (03.08.2014)

Čo sa týka vecí ohľadne holokaustu je snímka výnimočná v nastolení novej premisy: aj medzi partizánmi panoval antisemitizmus. O tom sa v učebniciach dejepisu nedočítame. Zaregistrovať by to mali preto aj školy a poslať do kina svojich žiakov, už len preto, aby o tom premýšľali, či diskutovali. Majú šancu sa ako-tak stotožniť s hlavným hrdinom, a keďže ide o slovenské prostredie, príbeh im môže byť o niečo bližší. Faktorom, ktorý umocňuje emócie, je v neposlednom rade hudba. Navodzuje zimomriavky a dokonale podfarbuje dej. Neznervózňuje ani nepôsobí silene. Zaujme a do povedomia vchádza akoby mimovoľne. Najlepšie by asi bolo držať sa skutočných kladných udalostí o Slovenskom štáte. Čo už. Vzniká otázka, do akej miery treba sled skutočných udalostí „prikrášľovať“. Našťastie ani romantická zápletka nezaberá priveľa priestoru. (07.03.2019)

(CINEMA MUNDI 2010) Nedivím se tomu, že NEDODRŽENÝ SLIB byl vyslán za Slovensko na Oscara, protože v sobě spojuje dostatečně silné téma i realizační zdatnost nevídanou nejenom v rámci slovenské, ale i české polistopadové tvorby. Nepřekvapuje mě ale ani to, že se nedostal do užšího výběru, protože se jedná nejenom o film definitivně účtující s minulostí slovenských Židů za druhé světové války, ale i s ostatními filmy, které vznikaly především v 80. letech díky slovenským ateliérům na Kolibě. Podnětnost finančně dobře zajištěné projektu, což je na něm v tom nejlepším slova smyslu vidět, spatřuji ve spojení stylu slovenských děl z koncentračního prostředí a těch ruských partyzánských, protože jinak jde "pouze" o důsledné naplnění konceptu se vším, co lze očekávat (v tom pozitivním, ale i negativním slova smyslu, např. poslabší, ale v kontextu české a slovenské tvorby nadstandardní postsynchrony). Koncept ale oceníte jenom v tom případě, pokud přistoupíte na to, že nejde o introspektivní vyprávění z pohledu hlavní postavy, i když jí je přisouzena řada hlediskových záběrů, ale o národní film - svým tématem i vztahem k jiným slovenským spřízněným, nutno podotknout že ale kvalitativně lepším kouskům. (28.02.2010)