Počátek

Nolan neumí točit akci a nikdy nebude umět. Může se zdát, že u takhle intelektuálně podnětného filmu to není potřeba, ale když si sami určíte, že finále bude akční, tak se nemůžete divit, že vás někdo vypíská. A stejně jako u Temného ryrtíře vše finišuje až moc "zeširoka" a dlouho. Druhá projekce je samozřejmě jasná, už jen proto, že mám v dost zákonitostech vytváření snů zmatek (23.07.2010)

(The conscious mind may be compared to a fountain playing in the sun and falling back into the great subterranean pool of subconscious from which it rises. S.F. ) Narativní mrakodrapová architektura Inception je natolik dechberoucí a samotná filozofická premisa vnuknutí tak božsky fascinující, že jsem si v prvním poblouznění připadala jako svědek stvoření nových světů, jako myšlenkový tulák v labyrintu Nolanovy mysli. Jenže v okamžiku, kdy vstoupíme dovnitř oněch složitě větvených struktur, úrovní a dimenzí a setřeseme ze sebe onen snový pel, přichází lehounké zklamání z poněkud přímočarého a jednorozměrného vnitřku a cesta do hlubin duše se najednou stane mechanickým transferem bez postranních uliček, slepých ramen a skrytých symbolů. Ariadne tentokrát ani nepotřebovala klubko, aby se z onoho zrcadlového bludiště projekcí dostala, protože to vlastně žádné bludiště není. Nejslabším článkem je postava DiCapria (jako jediný z bezchybného ansáblu se nedokázal rozpustit ve své postavě, užívá stejných hereckých mimiker jako v Letci nebo Shutter Island, jeho hraniční postavy mezi normalitou a šílenstvím působí předvídatelně) Jeho podvědomí, ve kterém podvědomě čekáme freudovský oceán démonů a pudů, je na rozdíl od vší kolosální a spletité architektury nad ním konstruováno až bolestně jednoduše a banálně a nebýt Zimmera, ztratil by se i onen naléhavý imperativ osudovosti. Racionálně vzrušující, emočně impotentní. Genialita Nolana spočívá v tom, že i přes výhrady k druhé části, kdy doslova žene svoje postavy ve třech/čtyřech levelech po úzké, lineární dráze jako zvěř na porážku, mě Inception omámil. Zasel myšlenku. Jen trochu jinou, než chtěl. P.S. Viděno dvakrát ve dvou dnech. Napodruhé je Inception v mnohém působivější a dráždivější. Jen vztah Doma a Mal je stále zoufale plochý, kýčovitě melodramatický, v duchu sebedojímavého homo sentimentalis nebo třeba Fontány. Nolan je geniální architekt, ale v interiérech se má ještě co učit. 90% (24.07.2010)

Od snů si přejeme, aby se staly skutečností. Doopravdy je zhmotnit nemůžeme, leda bychom k tomu využili filmovou techniku. Inception je dokonalý příklad toho, kdy se ze snů stává skutečnost, a my můžeme ze skutečnosti utéct do snu. Bohužel jej vnímáme přesně naopak jako hrdinové filmu. Dvě a půl hodiny jsou jako pár minut. (25.07.2010)

Příběhově nevýrazná vykrádačka všeho již vymyšleného a viděného ... Jen tentokráte se pohybujeme ve snech a podvědomí/nevědomí ... Tvůrci ze sebe první celou hodinu dělají trapné psychology a vysvětlují nám povídačky pro malé děti ... ale dobrá, přistupme na jejich hru a co dostaneme? Nevýraznou love-story na pozadí nevýrazného akčního filmu, jehož akční scény nijak neuchvátí ... Rozhodně nesdílím nadšení většiny, zejména z důvodu mučivé zdlouhavosti a sračkoidních psychologických pseudoteorií, které mne opravdu nadzvedávaly ... Ale tu čtvrtou hvězdu dávám za posledních 5 minut, kdy film vygraduje do neuvěřitelně emotivních otáček a vše obrátí naruby ... Z konce se stane počátek ... Jinak to beru jako nevýrazné sci-fi, nic moc ... Mnoho povyku pro nic ... (31.10.2010)

Jde vo to Nolane, teď jsi celkem dobrej, ale Počátek naznačil, že tvý schopnosti vyprávět strhující příběh nejsou nekonečný. To je hold podělanej život. S tím se budeš muset, bejku, holt ňák smířit. Víš, filmařská branže je narvaná naivníma kreténema co si myslej, že s každým dalším natočeným filmem budou zrát jako víno. Jenže víno se často mění na vocet. Filmem Počátek si se už dostal ke špici, ale ne na ní. A jestli si na ni chtěl, měl jsi do filmu dát emoce. „Jen“ strhující obrazový kouzelnictví a myšlenkově úžasný příběh na absolutní filmařskou špici totiž nestačí, ale ser na to, i tak si natočil parádní biják, že kterého jdou diváci už v prvních minutách na prdel. A až se za rok budeš válet v Karibiku s holkama jménem Tifany a Amber, pít piňacoládu, přepočítávat zisky z Počátku a v tvým prezidentským apartmá bude zářit plešounek jménem Oscar, myslím, že budeš celkem spokojenej parchant, přesně jako já při sledování tvýho bijáku. (23.07.2010)