O Elly

Typický Farhadi. Pomaličky a citlivo rozpracováva príbeh, ktorý stavia na základných ľudských prejavoch. Na civilnosti a hereckom prejave a zároveň v sebe nesie akýsi skrytí smútok a melanchóliu. Jeho filmy mám rád. Ťahajú ma do sveta, kde nič nie je ľahké a kde akékoľvek drobné rozhodnutie môže mať nedobré následky. Je to akási óda na život. Snaha nájsť tam niečo silné a skutočné. Hoci samotná téma má toho pramálo spoločného s niečim krásnym. Kamaráti a dialógy. Šum mora, ktorý ako zlovestný umieračik začne výrazne liezť na mozog a akási snaha pochopiť, prežiť a akceptovať pocit, ktorý nastal a nikdy už nezmizne. Zanechalo dojem. Golshifteh Farahani si zaslúži viac takýchto rolí. (19.04.2019)

Není to snímek strhující v americkém stylu, kdy Američané by z toho nejspíš udělali pořádně nabušený thriller, ale je to snímek, který je vedený v celkem lidské rovině, ale přesto zde je napětí z toho, že očekáváte, jak se lidé zachovají a jaká je pravda. Írán opět prokazuje, že má velmi schopné filmaře. (11.07.2017)

Skupina přátel se vydává ke Kaspickému moři, kde chtějí strávit několik klidných dní. Drama začíná, když jedna z dívek zmizí neznámo kam a skupinka mladých lidí začne řešit jak se s nejistou situací vyrovnat. Předností filmu jsou určitě skvěle napsané charaktery postav a pomalu vygradované konverzační scény. S ubývajícími minutami filmu odhaluje skupinka dříve zatajované informace ukazující tragickou událost ve zcela nové perspektivě. A právě to, že se postupně dostáváme k racionálnímu vysvětlení, postupně ubírá filmu na jeho zajímavosti, protože pokud byl zpočátku divák držen v pozornosti tím, že měl jen minimum informací, jejich osvětlení mu pomalu celý film zplošťuje do tuctového dramatu s nádechem detektivky. (10.07.2009)

Perfektně rozehrané konverzační drama, v němž už je patrná režisérova silná schopnost vybírat si provokativní náměty a nikoho z hlavních představitelů nešetřit. Níže se tu v jednom komentáři praví, že se v závěru režisér něčeho bojí a hrdiny nechává sebezpytovat snad z politických důvodů, aby to mohlo projít "revolučně-kulturní" cenzurou. Já si ale myslím, že to sebezpytování nemá s podobnými důvody nic společného. Nikdo z hrdinů se nesebezpytuje za to, že by snad žili o něco moderněji, a tudíž blíže našemu euro-americkému modelu, a za to si pak sypali popel na hlavu. Došlo k tragédii, za kterou je třeba nést zodpovědnost a která rozkrývá určité podhoubí specifik nahlížení na milostný život v íránské společnosti, který v mnohém vychází z nějaké historické tradice a nejen z hlav duchovních... Jen by mě osobně zajímalo, zdali si ženy v Íránu nesundávají šátek ani v soukromí domova, a je-li toto ve filmu nějak poplatné předepsané "duchovní etiketě". (19.02.2012)

Nemám sice co bych těm dvěma hodinám stopáže vytkl, ale i tak mám neodbytný pocit, že tomu něco chybí. Konkrétně (minimálně) hodina děje. Když to totiž začne být vůbec nejzajímavější, tak je rázem konec. Někam tento přístup sedne (pro příklad ostatně není třeba chodit daleko); sem však nikoli. (28.12.2011)