Obsahy(1)
Doktorka Eliška, která v dětství slýchávala legendu o Vlčím vrchu má problémy s muži a opět se s jedním rozejde. Rozhodne se, že pojede stopem a třeba nějakého chlapa najde a seznámí se s někým. Její nejlepší kamarádka Kamila jí jednou dovede na vrch, kde se odehrála legenda a Eliška je fascinovaná, že stojí na místě, o kterém snila jako malá holčička. Najednou Kamila zmizí… Eliška se ocitá v zvláštním světe plný záhad, temnoty a děsivých míst a zvuků. Vydá se hledat Kamilu, ale stále ji nemůže najít. Dějem se proplétají historické scény z legendy, které si Eliška představuje a setkává se se zvláštními postavami, které jí nechtějí prozradit Tajemství, o kterém všichni mluví. Eliška je nucena hrát s nimi hru, ale ani neví, o čem hra je a jak se hraje. Pořád se snaží najít smysl Tajemství a konce legendy. Začíná být zoufalá, když se kolem ní objevují samé záhadné postavy, které ji jen děsí a vyprávějí cosi o šifře, kterou musí Eliška vyluštit, aby přišla na kloub onu Tajemství. Vlčí vrch je proslulý lidmi trpícími Lykantropií, což je jedna z podob schizofrenie, kdy se člověk stává vlkem a jako v dějinách, vraždí lidi. Eliška je obviněna policisty z vraždy svého přítele z Hospůdky, který ji prozradil, že jisté Tajemství existuje a kdyby mohl, řekl by jí, o co jde…ale nemůže.. Eliška stále vidí Jana a jeho ženu Anežku- hlavní postavy legendy o Vlčím vrchu. Jako malá si představovala, že je Anežka, kterou miluje Jan…statečný čaroděj z pohanských kmenů…o čemž ale Anežka vůbec neví… Stále se Eliška ocitá ve svých představách a naději, že se nakonec Tajemství dozví a že zjistí, co znamená její šifra. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Díky skvělému muzikálu Krysař, který jsem viděl už několikrát až se mě písničky samy zpívaly v hlavě a nemoh jsem se jich zbavit jsem zapátral po dalším Landově muzikálu a teď mám stejný problém:) Skvěle promyšlený příběh mě na první shlédnutí i s písničkami nebral, ale závěra celá pointa mě naprosto dostaly. Po druhém shlédnutí jsem si všímal různých náznaků a detailů, více vnímal textty písní a vzalo mě to ještě více. Písničky se mě opět dostaly pod kůži a znějí stále v hlavě. Musím vyzdvihnout Lucii Vondráčkovou a Jiřího Langmajera, kteří byli opravdu skvělí. Na tak malém prostoru se skromnými kulisami rozehrát takové divadlo, klobouk dolů. ()
Po hudení stránce jde o možná lehce podprůměrné dílo Dana Landy (až na pár písniček), ale muzikál je to výborný. Muzikály jsou většinou dějově dost slabé, ale Tajemství je Hra s velkým H. Škoda výběru některých rolí. Aspoň na dvd mohlo být to nejlepší, což Vodochodský snad ve srovnání s kýmkoliv být nemůže. Vše ale vynahradí Vndráčková s Langmajerem. Ten sice neumí moc zpívat, ale to herectví je zase někde úplně jinde. ()
Příběh kvalitativně asi o dvě třídy výš než Krysař. Landa pochopil, že muzikál se nedá vystavět jen na dvou melodiích a dobře pracuje s hudebními doprovody a vokály. Hudba je ryze muzikálová, ale ne lacině podbízivá. Ale hlavně struktura příběhu, do níž pronikneme až na samém konci, kdy se odhaluje, že se jedná vlastně o čtyři časoprostorově rozrůzněné linie, které jsou do sebe poskládány jako panenky matrijošky, je přinejmenším fascinující. Ve filmu jde o poměrně prověřenou metodu, ale v divadelním a muzikálním představení jde o něco ojedinělého. Paradoxně je největší slabinou absolvent FAMU Daniel Landa, který prostě hrát neumí a jeho patetická, strnulá gesta spíš otravují. Na druhou stranu je na pódiu všehovšudy chvíli, takže se to ztratí. ()
Není muzikál jako muzikál… předem bych chtěl vyzdvihnout Vondráčkovou, která se mi konečně přestala jevit jako uvřískaná malá holka a předvedla, že umí jak hrát, tak i zpívat. To provedení tajemna a mystiky se mi zamlouvalo, stejně jako písně, které byly povedené. A na závěr pointa, která, ač jde jen o "pouhý" muzikál, byla hodně dobrá… Za sebe můžu říct jen tolik, že jsem čekal ohromnou blbost, ale překvapivě se mi to líbilo… ()
Píšu podle živého představení (2010) a můj dojem vystihuje přirovnání ke školnímu představení, kde je zábavnou, hravou a poutavou formou puberťákům sdělováno něco jednoduchého a výchovného. Jakoby výprava vítězila nad obsahem. Scéna se mění co pět minut a jevištní technici jsou tak chvílemi doslova součástí představení. Oželel bych všechen ten oheň, vodu, kouř a pyrotechnické efekty střídající sdělení typu „pozor milé dámy na hry s tarotami“ nebo Eliščino: „Je toho za jednu noc na mě trochu moc.“ (Na to, že Eliška je hlavní postavou v muzikálu, toho na rozdíl od Anežky moc – zásadního – nezazpívá.) Když Anežka zpívá „Věřím, tedy padám“, jakoby nestačila slova písně a výkon zpěvačky (mě tedy ano). Jiřík ze zákulisí přiveze velké dřevěné schodiště, Anežka na něj během zpěvu vystoupá, on ji párkrát otočí a ona pak sejde dolů… Je to jen na (ne že nezajímavý) efekt nebo je za tím ono hluboké sdělení? To samé se totiž děje předtím Eliščce v „Magické noci“ (Eliška - viz výše - nezpívá a je jen vystrašená). Je chvíli zavěšena v síti a párkrát se zhoupne skoro nad publikem. Zajímavé, ale Tina Turner na plošině nad diváky to není. Uznávám, že pointa je zajímavá… ale není to poprvé, co takovou vidím. Především ji ale překryje polopatické vysvětlování předchozího děje ve stylu Sherlocka Holmese, kdy se dozvíme, kdo byl kdo. A není to první shrnutí v ději. Někdo kdysi řekl, že „pointa zabíjí báseň“. Jak píše v komentáři Cassandra, pointa opravdu „likviduje jakoukoliv nelogičnost předchozího děje“, ale obávám se, že nejen ji. Chcete vědět, jestli „si řekli to kouzlo“? To si piště, že se to dozvíte. Nevím, proč se to jmenuje Tajemství, vše je nejen vysvětleno ale několikrát polopaticky zopakováno. Přitom jsem se (asi ve svém věku) nic nového nedozvěděl („doba je uspěchaná, povrchní…“ - mimochodem proč to svádět na dobu, není to o lidech?). A zásadní pravdu o černém mraku, slunci za ním a pomíjivé iluzi duhy jsem pochopil hned napoprvé, nemusela mi být ještě dvakrát opakována. Mám pocit, že kdo trochu vnímá život, tak to vše už ví, kdo nevnímá, tomu edukativní muzikál moc nepomůže (ale pokud je cílovou skupinou omladina, budiž). Daniel Landa: "Tajemství je samozřejmě dál než Krysař. Ten byl mým prvním dílem. Nic z toho, čeho bych se dneska v Krysaři nedopustil, v Tajemství není. Píšu ho poučenější…“ Já nevím, v čem je Tajemství dál než Krysař, na mě prostě nepůsobí poučenější, ale poučnější, přesněji poučující. Kdybych na muzikálu nebyl v divadle ale v klidu a teple domova, možná bych nebyl tak náročný. Ale i tak si doma příště pustím zase Krysaře, protože „dětská láska je čistá“ (Tajemství) a "přeju si barevný duhový klid" (Krysař). ;-) ()
Zajímavosti (1)
- Muzikál režírovala manželka Daniela Landy, Mirjam. (Duoscop)
Reklama