Brendan et le secret de Kells
Brendan and the Secret of Kells
Scénář:
Fabrice ZiolkowskiHudba:
Bruno CoulaisHrají:
Brendan Gleeson, Nora Twomey, Paul Tylak, Paul Young, Fabian Erlinghauser, Michael McGrath, Mick LallyObsahy(2)
Brendan žije ve vzdáleném středověkém opatství, které čelí nájezdům barbarů. Ale nový život plný dobrodružství čeká mladého mnicha, když k nim dorazí mistr iluminátor se starobylou nedokončenou knihou plnou tajemné moudrosti a síly... V tomto bohatém příběhu o síle imaginace a víry v to, že lidstvo překoná zlé časy, se spojuje magie, fantazie a keltská mytologie. V 9. století, v odlehlé části Irska leží opevněné opatství Kells, ve kterém tiše žije dvanáctiletý Brendan. Spolu s ostatními mnichy tvrdě pracuje na zpevnění zdí opatství, ve snaze ubránit se vikingským nájezdům. Jenže s příchodem bratra Aidana, slavného mistra iluminátora a ochránce mimořádné, avšak nedokončené knihy, se Brendanovi otevírají dveře do nového světa. Aidon ho zasvětí do umění iluminace - výzdoby rukopisných knih a objeví v něm ohromný talent. Brendan má dokončit onu velkolepou knihu. Nejprve však musí překonat své obavy z tajného úkolu, díky němuž se poprvé dostane za zdi opatství. Brendan se vydává do kouzelného lesa, ve kterém se skrývají mýtické bytosti. A zde se mladý mnich setká s pohádkovou Aisling, tajemnou vlčí dívkou, která mu bude pomáhat při plnění jeho úkolu. Děsivé vikingské hordy se však blíží. Prosvětlí Brendanovy umělecké vize temnotu a dokáží, že osvícenost je nejlepší hradbou proti barbarům? (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (258)
Tento způsob animace zdá se být... neuvěřitelně dobrý :-). Obzvláště záběry lesa, přírody mě uchvátily a lehoulinká melodie Irska dokonala své. Brendanovy snové vize byly úžasné, škoda, že něco takového nebylo natočeno, když jsem byla... ehm capart, protože to je fantazie a "ulítavost" ještě ohebnější a hbitější... Jako štvaná zvěř jsem si připadala, když mi bylo kázáno, domlouváno, spíláno, předeno, smlouváno, podsouváno, ať se na to podívám... A dnes, kdy dotazování (i jiných osob, ano, ploutvonožci se uchylují i k takovým intrikám) a teplotní rekord vykonaly své, jsem snímek zhlédla, posoudila, a... no tak jooo, jsem nadšena, unešena, dojata, sázím za pět* a sypu si popel na svou bídnou hlavu ;-) ()
Ocenění - Oscar 2009 - nominace: animovaný film. ...Annecy International Animated Film Festival - cena diváků. ...MFF Edinburgh - cena diváků.Scénář : Fabrice Ziolkowski. Hudba : Bruno Coulais. Produkci má mimo jiné Paul Young. Nádherně barevné. Flm je natočen na základě tak zvaných Gospel knih, což jsou Bible převážně psané pro soukromou osobu nebo účel. Jsou bohatě zdobené a jejich výroba spadá až někam do 11. století. Možná to i znamená, že příběhy v těchto knihách nejsou tak krutě cenzurované, jako součastná Bible. ()
Nakonec dávám jen čtyři, protože tento skvělý film sám sebe trestuhodně oslabuje, např. hned úvodní přetaženou scénou komického nahánění husy nebo povrchní zarputilostí strýcova ochranného zákazu vycházení a vůbec oblíbenou lacinou komformní konstalací rolí jednotlivých postav a jejich činností (např. pojetí místních iluminátorů jako dobráckých komických šmoulů). Především se ale film tolik zhlíží v sebeurčení motivy keltské výtvarné kultury a z něj čerpající skvělé iroskotské tradice knižní iluminace, že zcela pouští ze zřetele, čemu toto umění sloužilo. "Kniha" je neustále skloňována takřka jako zdroj vší moudrosti a spásy, její ilustrace (a "nejdůležitější stránka") jako posvátné veledílo, ale vůbec nevíme, proč. O co v této knize jde, je zcela mimo veškerý zřetel, přestože po celý film téměř neopustíme zdi křesťanského kláštera, v němž byla pravděpodovně dokončena (jde o proslulou "Book of Kells", evangeliář někdy z konce 8. stol., nejskvělejší památku iroskotské iluminátorské školy). V klášteře si vzájemně konkurují dvě priority: obrana před vnějším nebezpečím a práce na výzdobě knih. Ale proč vlastně ten klášter existuje, co je bytostným určením křesťanského kláštera, netušíme. Ale ani nám není dáno nahlédnout do tvůrčího procesu a smyslu práce iluminátorů, přestože je celý film právě o tom. Nicméně: Šťastnou náhodou jsem krátce před zhlédnutím tohoto filmu četl knihu Antonína Nováka Vědomí středověku, díky čemuž jsem mohl vidět, že tento film je celý vytvořen z keltských výtvarných motivů - jsou všude (především v lese), celý svět se z nich v tomto filmu skládá. Tyto motivy měly přes svou abstraktnost svou konkrétní symboliku už ve svém původním pohanském prostředí, odkud byla s obdivuhodnou přirozeností a příhodností přenesena do výtvarné kultury křesťanské. Přitom není od věci si uvědomit, že tato výtvarná kultura byla po kontinentě rozšířena v souvislosti s činností iro-skotských misionářů, která v raném středověku možná pro Evropu zachránila katolické pravověří (kterýžto motiv se zdá být půvabně naznačen v závěru filmu, nakonec však opět vidíme, že Brendan pouze roky bloumal s "Knihou" po světě). Jako filmová pocta Knize kellské je tento film výborný, výtvarně skvěle jsou také pojati mimo jiné Vikingové a zvláště zkáza kláštera. Klíčovou (a nejpůsobivější) scénou je zajisté Brendanův zápas s Kromem - podsvětní obludou, od které musí získat "oko svatého Kolumby", tedy schopnost tvůrčího vhledu. Krom je pojat jako bájný Leviathan, pranetvor ztělesňující počáteční chaos - jeho nekonečný sebelabyrint (připomínající také jisté keltské výtvarné motivy) Brendan nakonec spoutává křídou načrtnutými liniemi - dává formu neohraničené tvůrčí potenci, zakládá řád. Zápas se odehrává pod vodou, v podzemní jeskynní tůni - tedy v psychické hlubině nevědomí. Náboženství, mýtus, řád přirozenosti, psychoanalýza, tvůrčí génius - to vše je v této krátké scéně přítomno. Pojímána přísně dějově, vyzněla by velmi nesmyslně - tato scéna musí být vykládána, právě jako jsou vykládány mýty nebo sny. S pozdějším, rovněž irsko-mýtickým Moorovým filmem Píseň moře má tento společné to, že jde o příběh osiřelého chlapce, který musí cosi zásadního překonat, což se děje v alianci s dívkou, jejíž vlastí je zásvětno a bez níž by to nedokázal. V obou filmech se potýká s ochranitelským, dobrým, ale (vážnými starostmi či bezbřehým zármutkem) poznamenaným a nechápajícím otcem (resp. strýcem), v obou je silný protiklad bezpečného domovského ostrova (maják, resp. klášter) a nepřátelského (možná jen údajně nepřátelského) vnějšího světa. Bohužel, ačkoli je Brendan a tajemství Kellsu skvělejším (více se skvícím) filmem než Píseň moře, na rozdíl od ní nelze o tomto filmu říci, že by v něm nebylo nic zbytečného, nic samoúčelného, nic nedotaženého. () (méně) (více)
Zpráva o smrti kardinála Vlka přišla ve chvíli, kdy jsme se synovcem Bořivojem hleděli na The Secret of Kells. Animovaný film Tomma Moora je jedním z nemnoha případů, kdy církevní dějiny inspirovaly moderní dílo, které je harmonické, poetické a přitažlivé i pro děti tohoto věku, které církevní dějiny vůbec nezajímají - jako Bořivoj. Film přitom nelíčí harmonickou dobu: zlatý věk mnišského Irska se chýlí k pádu. Vikingové vtrhávají plenit a pálit. Mužové z klášterů řeší, co počít. Opat Cellach věří, že svůj Kells ochrání před Vikingy převysokou hradbou. Mnich Aidan míní, že je lépe připravit se na útěk do lesů a do nejistoty budoucích časů - a vzít do mošny to nejcennější: iluminované rukopisy, světlo moudrosti a krásy. Tak vzniká a tak je zachráněn kodex, známý jako The Book of Kells. Historické situace se nikdy neopakují doslovně; a přece dilemata a volby našich předků předobrazují dilemata a volby naše. Miloslav Vlk se na počátku devadesátých let ocitl v pozici podobné i nepodobné pozici opata Cellacha. Nepodobné, protože zlatý věk se zdál začínat - církve se zbavily komunistické poroby a po svatoanežské revoluci mnozí doufali v rechristianizaci národa. A podobné, protože nadějné vyhlídky se ukázaly iluzemi. Na jedné straně se vrátily anticírkevní předsudky, na druhé se projevilo vnitřní rozštěpení církevního prostředí. Vlastně rozštípání na mnoho frakcí, od mladých a praštěných reformistických radikálů (k nimž jsem sám patříval) až po zavilé a všehoschopné ultrakonzervativní katolikály, kteří mimo jiné ovládli pražskou Katolickou teologickou fakultu. Miloslav Vlk, od roku 1991 pražský arcibiskup, měl stát nad tím vším a vše to držet pohromadě. Nebyl jako opat Cellach v tom, že nechtěl budovat převysokou hradbu. Byl jako opat Cellach v tom, že tu tíhu nesl nesnadno, tápal v nepředvídaných situacích a zápasil se střídavým úspěchem. Ve filmu se opat Cellach tělesně víc a víc ohýbá pod tou tíží. Kardinál Vlk naopak jako by se narovnal v okamžiku, kdy z něj tíže spadla - kdy odešel "do penze". Tehdy začal mluvit jednoznačně, otevřeně a kriticky. Též kriticky na adresu dnešních nenávistných vln, které se falešně odvolávají na "křesťanské hodnoty" a volají po převysokých hradbách. Hlas emeritního kardinála zněl jako hlas rozumu, střízlivosti a milosrdenství - jako hlas skutečné duchovní autority. Když jeho hlas dozněl, nebudiž zapomenuto, v čem se podobal i mnichu Aidanovi: v lásce k iluminovaným rukopisům. Šedesátá léta totiž zčásti strávil bádáním nad Jenským kodexem. Zdánlivě je to paradox: katolík, budoucí kněz a biskup, psal o knize husitské. Ale Jenský kodex je také knihou o tom, co počít v ještě jiné době rozštěpení a rozštípání. Mimochodem, což zkusit příběhem a animací rozhýbat Jenský kodex? Byla by to i svérázná pocta Miloslavu Vlkovi. Napsal Martin C. Putna ve svém fejetonu v LN 21.3.2017 - nadpis zněl Kardinálův kodex ()
Nádherný příběh, který dopňuje nádherná, ač prostá animace, a skvělá hudba s irskými motivy. Příběh má pomalejší a humornější rozjezd (hon na husu), ale poté co Brendan vstoupí do lesa, tak lehký humor vystřídá fantaskní svět plný barev, který uchvátí snad každého. Každý detail příběhu má své místo a nic nikde nechybí, ani nepřebývá. Skvělí démoničtí Vikingové, veselí ilumináti, přísný opat, víla Aisling a v nespolední řadě dokonalý kocourek Pangur Ban. Nejlepší animák za poslední dobu, který jsem viděla. ()
Galerie (80)
Photo © Cartoon Saloon / Les Armateurs / Vivi Film
Zajímavosti (9)
- Práce na filmu začaly v roce 1999 potom, co režisér Tomm Moore se svými kamarády zhlédl filmy The Thief and the Cobbler (1993) od Richarda Williamse a Legendu o Mulan (1998) od Disneyho. Zvrárnění těchto dvou filmů inspirovalo Moora k vytvoření stylu založeného na irském umění. (dinamit_1)
- Film popularizuje skutečnou uměleckohistorickou památku - "Knihu z Kellsu", která je často považována za nejcennější irský národní poklad. (M-arta)
- Jméno kočky Pangur Ban použil již v 8. století irský mnich pro kočku ve své básni. Hrdinka Aisling se pak jmenuje podle žánru irské poezie ze 17. století. V irštině znamená její jméno „noční sen“. (mr.filo)
Související novinky
OSCAR 2010 - výsledky
Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (více)
Reklama