Obsahy(1)
Televizní film ze současnosti, v němž osudy deseti postav pohltí milostný vír... Tématem televizního filmu jsou nenaplněné či promarněné milenecké a manželské vztahy dnešních dnů. Jde o film povídkový: deset postav – deset milostných variací. Protagonisty jsou lidé současné vyšší střední třídy. Ti, kteří stačili vydělat nějaké větší peníze či je získali právě sňatkem a neumí je rozumně využít. Jsou-li muži, ženu pokládají za zaměnitelný majetek či, patří-li k opačnému pohlaví, muže za prostředek k zajištění bezstarostné existence. Povídky jsou navzájem provázány tak, jak je to v současné kinematografii moderní: postavy – v našem případě vždy jedna postava – přecházejí z jedné povídky do druhé, až se kruh uzavře. A právě na konci kruhu uvidíme opravdovou lásku, která bohužel už nemůže nic zachránit... Scénář televizního filmu napsala autorská dvojice Pavel Kohout a Jelena Mašínová, z jejíž scenáristické tvorby viděli diváci ČT např. seriál Konec velkých prázdnin, televizní film PF 77, televizní film Hodina pravdy či Hodina tance a lásky. Téma televizního filmu je parafrází divadelní hry rakouského dramatika Arthura Schnitzlera, která vznikla před sto lety a je u nás překládána jako „Rej" (Der Riegen). Jenže Schnitzler zakázal svou hru provozovat až do konce ochranné lhůty, tak ho trápily všemožné a opakované cenzorní zákazy. Poté, co lhůta uplynula, Pavel Kohout napsal jako poctu Schnitzlerovi divadelní hru „Arthurovo Bolero“ a právě podle ní vznikl dnes natočený film Deset způsobů lásky. Dnešní doba není tak prudérní a sex také není hlavním problémem hry: tedy vlastně ano, ale jen jako prostředek, s nímž lze dosáhnout nejrůznějších cílů. A ty cíle ukazují jednu tvář současné společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
O lásku - a ještě k tomu jednostrannou - jde pouze v jediném případě a romantiku abych hledala lupou, což by samo o sobě mělo být dostatečně depresivní. Přesto se jedná o dílko sice nedokonalé, ale originální a zábavné ... Pro někoho možná i poučné - jenom nevím, jestli je to zrovna v tomhle případě dobře. No, měla bych jednu drobnou, ale zásadní výhradu: Je pravda, že ženské dovedou leccos, jenom bych neřekla, že mají VŽDYCKY navrch - nebo že se o to tak zoufale a nekompromisně snaží. Ale to sem nepatří, to se zpracováním tématu nemá co dělat - a navíc: Kdoví, jaké zkušenosti má za sebou autor původní předlohy ... :-))) ()
S radostí občas nakouknu do života lidí, kteří mají jasno v tom, že prachy znamenají úplně VŠECHNO. Těmito "úspěšnými" lidmi zlehka pohrdám, ale přesto mne potěšila trocha upřímnosti u skvěle napsaného dialogu podnikatelky se studentem na téma zásadních bodů smlouvy o poskytování sexuálních služeb. Takže děkuji snímku za to, že jsem si zase jednou mohl prohlédnout zparchantělou část naší společnosti a nyní se rychle vracím do normálního života s jistotou, že mě nikdo nebude milovat jenom proto, že vlastním nedoceněnou sbírku hokejových kartiček. ()
Svět, který my obyčejní lidé asi moc nepochopíme. Točí se v něm hodně peněz, lidé žijí na jiné úrovni, rodina je jen medaile, kterou se dobře chlubí, láska není a sex je prostředek k získání moci. V tomto filmu se točí kruh, kde každá další postava přechází do povídky následné. A všechno se to točí kolem peněz a sexu. Motivace lidí jsou různé. Nesouhlasil bych ani s názvem. Ve všech povídkách krom závěrečné láska prakticky žádnou roli nehraje. Zpočátku se mi líbila hudba, ale když se celým filmem táhla jedna a tatáž, tak už začala být opravdu hodně otravná. ()
Já s tímhle filmem nemám větší problém. Bál jsem se přehnané romantiky, ale ona tam skoro žádná nebyla :-) Film je to smutný, ale pravdivý, současný a rozhodně zajímavý. Ano, hráli zde celkem neznámí aktéři, ale úroveň jejich výkonů nebyla vůbec špatná; tím bych chtěl pochválit režiséra Polesného za jeho práci s herci (samozřejmě přispěl i slušný scénář). Pokuď se někomu film nelíbil, nebo mu z něj nebylo "dobře", tak se mu ani nedivím; pravda (v tomto případě reálná současnost) vždy nemusí být příjemná...;-) ()
No tak, sakra, lidi! Co vám furt vadí?! Milé "slunicko2" jaké pak "trošku divadelní scénář"? Jistě že! Však je to parafráze divadelní hry rakouského dramatika Arthura Schnitzlera. Motiv 100 let starý je natočený dle mého soudu koukavě. Taky to mohlo nakonec dopadnout tak, že bychom koukali na postavy s renesančním okružím kolem krku... Poslení dobou mám posit, že ČT konečně začíná točit filmy, které mají alespoň trošku hloubku, a je možné se na ně podívat třeba i podruhé nebo potřetí. A jaký mám pocit "o čem to je"? Koncetrát sexuálních/vztahových/rodiných problémů horních desetitisíc natočených nekonvenčně v deseti vzájemně propojených příbězích (navozuje Dekameron), který jako celek je koukatelný i pro ty, kteří si říkají: Když krize, tak pro všechny - pro někoho finanční, pro někoho totální... 75% ()
Reklama