Alonzanfán

Alonzanfán. Příběh o tom, jak je těžké odpoutat se od minulosti, od ideje života, kterou si člověk jednou zvolí. Cesta je to těžká a mnohdy musí vést přes mrtvoly, ať ty duševní nebo opravdové. O tom, jak taková situace může dohnat jedince ke strachu, zoufalství, ke zradě...ke zradě i těch, které jsme kdysi tak milovali a uctívali. Složitý příbeh, kde se jen těžko rozeznává hranice mezi zlem, dobrem, zlem, které přinese snad dobro. O tom, jestli jedinec může být soudcem nad ostatními a jejich pravdou. Historické souvislosti bych zde ani nezmiňoval, protože ty jsou pro příběh jen okrajvým prvkem, který slouží k určitému dobovému ukotvéní a snad větší přehlednosti. Po herecké i režijní stránce bravurně natočený film, navíc podkreslený vynikající a naprosto padnoucí hudbou Ennia Morriconeho. V mých očích má tento filmek velmi blízko k páté hvězdičce, která zatím všakjen poletuje kolem a nedá se říct, zda-li vůbe dosedne. (23.11.2008)

Alonzanfán - příběh muže, který se vzdal svých ideálů a chce jediné - prožít klidný rodinný život. Ideály se však nevzdaly jeho... Risorgimento - období italských dějin vymezené na jedné straně koncem Velké Francouzské buržoazní revoluce a na straně druhé sjednocením Itálie. A také hnutí směřující k sjednocení Itálie. To vše v době, ve které byly v oblibě různé tajné spolky, hlavně pak karbonáři. Fulvio - hlavní hrdina filmu - čím více se snaží vymanit z vlivu ideálů svých revolucí nadšených přátel, čím méně chce bojovat za sjednocení Itálie, tím víc ho tyto ideje zavinují do svých osidel - jako hmyz zmítající se v pavučině. A zvíře zahnané do kouta...Tažení tisíce - Giuseppe Garibaldi, jeden ze sjednotitelů Itálie, se v roce 1860 vylodil na Sicílii. Sicílii dobyl, k jeho vojsku se přidávalo spousta dobrovolníků. Nakonec padlo celé království Obojí Sicílie a bylo připojeno k právě vznikající Itálii. Předobrazem Garibaldiho je tajný spolek kolem Fulvia, který se též chce vylodit kdesi v "jižní Itálii" s tím, že "lidé se přidají". Naivní myšlenka, zdá se... ale v historii fungovala. Revoluční opojení a porevoluční kocovina - Tyto dva fenomény směřují ve filmu k nevyhnutelnému konfliktu. První pro neschopnost naslouchat, druhý pro neschopnost mluvit... Žádná revoluce však není permanentní (ač jistí komunističtí myslitelé v tento koncept věřili) - každá revoluce nakonec vyhasne, vykrvácí, naplní své ideály nebo ji smete revoluce jiná. (01.11.2007)

Sedmdesátá léta minulého století se stala počátkem odlivu klasických levicových paradigmat. Šlo o počátek vývoje, který vyvrcholil na přelomu osmdesátých a devadesátých let zánikem komunismu v Evropě a jeho postupnou vývojovou přeměnou v těch zemích, kde se udržel při moci. Pohled na revoluci zevnitř, na zmarnění kdysi tak působivých ideálů, jejich ztroskotání o skutečnost, byl přenesen do zdánlivě historicky odlehlé doby, v níž své ideály měli také první liberálové. Carbonieri se zde z planoucích bojovníků za pravdu mění v karikatury rutinérů revoluce mimo čas a prostor. A z marseillské písně, revolučního hymnu, se stává ona zpotvořenina několika nicneříkajících poloslabik, náznaku slova, nedokonané vyvřeniny hlásek. Znělých i neznělých. Zněle i nezněle. V zobrazení nevyhnutelného zmaru hodnot i života, který se tomuto nesmyslnému schématu (připomíná Guevarův žalostný, tehdy nedávný konec v Bolívii) pokusil vzepřít svou revoltou proti revoltě, silně a přesvědčivě. Určitě i dnes, téměř čtyřicet let po svém natočení. (20.10.2007)

Pribeh cloveka, ktory uviazol v sieti svojho osudu a vtedajsej doby. FIlm je vlastne takou exkurziou, pocas ktorej celu dobu nazerame do mysle a citenia hlavnej postavy. Jej mysllienky, uvahy, halucinacie a postupne rozpadavanie sa nielen idealov minulych, ale aj tych novych. Neriesi sa tu, ci su tie ci one ciny / rozhodnutia spravne, je to skor zaujimavy portret vtedajsej doby v Taliansku. (8/10) (19.06.2008)

Skvostná úvaha o revoluci. Fulvio stárne, omrzel ho boj, divoký sex, hledá harmonii, kterou cítil v dětství či při hraní na housle. Jenže stejně jako byl poloviční revolucionář, není schopen dotáhnout svůj návrat do konce. Už chápe, že lidé nechtějí nový řád, že je trápí spíše nemoci, ale přízraku mladých ohnivých ideálů se nedokáže zbavit. Závěr je opravdu excelentní. (03.07.2009)