Ano, šéfe!

Až na to "volování" se mi zdá Pohlreich jako bezvadný člověk, i když působí až moc povýšeně a tváří se, jako by v životě neudělal jedinou chybičku... Nicméně i přes tyto prkotiny se mi Ano, šéfe! jeví jako příjemné osvěžení nudných reality show posledních několika let. Pro ty, co rádi vaří, musí být podobný pořad požehnáním. (18.11.2009)

konečně někdo, kdo se odvážil českým kuchařům otevřeně řict, že volně ložený list zeleného lopuchu velkej jak sloní ucho přikládaný bez jakéhokoli ochucení ke každému jídlu je prostě píčovina. Kdo Zdendovi Pohlreichovi vyčítá jadrnější mluvu, bez které to v českých hospodách nedokážou pochopit, ať si ty salátový listy žere sám. Mně Zdendova mluva nevadí, protože důležité je, že tenhle člověk taky něco umí. Kromě vaření má taky slušný ánung o podnikání a dokáže najít a trefně pojmenovat jádro pudla. Palec nahoru pro Zdeňka a nějaký Gordon z Anglie je mi ukradený, do tamějších hospod nehodim, zájímá mě, co se vaří tady:) (12.09.2011)

Když jsem poprvé viděla Ano, šéfe!, běžel v televizi zrovna díl z Vejprnic u Plzně a slovní zásoba Zdeňka Pohlreicha složená především z obměn slova vůl a kurva, mě přesvědčila, že pro mě tento pořad asi není to pravé. Snaha vyhýbat se v televizi jak Ano, šéfe!, tak i jeho hlavnímu představiteli mi vydržela pěkně dlouho. Vlastně až do doby, kdy mi má drahá sestřička o nějaký půlrok později řekla, že poslední dobou na Ano, šéfe! ujíždí a sleduje na internetu již odvysílané díly. Vkus máme velmi podobný, víceméně až na výjimky totožný, tak pro nedat této televizní senzaci ještě jednu šanci? Pustila jsem si tedy v archivu Primy několik epizod a můj názor se o 180° otočil. Ono to totiž není ani tak o ponižování účinkujících, jak se mi zpočátku zdálo, ale hlavně pomoci konkrétním podnikům na území ČR. Proč by jinak majitelé své restaurace to pořadu přihlašovali dobrovolně? Kvůli znemožnění se v televizi to asi nebude. Spíš na tom bude mít podíl fakt, že Pohlreich už řadu podniků dokázal za týden vyzvednout o třídu výš a pomohl jim vyhrabat se aspoň částečně z červených čísel. A ano, po těch několika dílech musím taky přiznat, že má Zdeněk Pohlreich i jisté charisma, které tu všichni tolik vychvalují. (31.08.2010)

„Dej mu na to dvě okurky, debilovi.“ Pohlreich pôsobí brutálne, ale oproti Gordonovi Ramseymu je to včelička medonosná. Pomaly ma až dojala jeho postupná premena. Keď si pozriete a prvé a posledné časti, je zmena markantná. Mne osobne sa veľmi páčil jeho postupný príklon k "feel good dědkovi", ktorého už nebaví len kritizovať a ísť do konfliktov, ale chce byť skôr nápomocný radou a skúsenosťou, čo samozrejme bolo v show prítomné od jej počiatkov, ale vtedy sa predsa len uprednostňovali kontroverznejšie prípady. Bavia ma jeho hlášky, bavia ma jeho rady, baví ma jeho prístup, baví ma jeho varenie. Niektoré diely samozrejme slabšie a nudnejšie, iné super, to je normálne. Niektoré temné a drsné, iné veselé a niektoré dokonca dojemné (mojím najobľúbenejším je časť zo školskej kuchyne, druhá séria, jedenásta časť). Kto má bunky pre gastronómiu, príde si na svoje. Pre mňa kult. Obrovský palec dole ale za poslednú epizódu, ktorá vôbec nepôsobila rozlúčkovým dojmom a ak o jej poslednosti nebudete vopred oboznámení, z ničoho z nej nezistíte, že je fakt záverečná. (19.11.2009)

Profesionálny kuchár, perfekcionalistický gurmán, skúsený odborník a predovšetkým neúprosný kritik Zdeněk Pehlreich sa vydáva na exkurziu po českých pohostinstvách, reštauráciach a hoteloch. V reality show, ktorá sa zaoberá mapovaním úrovne prípravy jedál v konkrétnych podnikoch, je postrachom všetkých kuchárov. Pretože tento holohlavý chlapík nie je spokojný len tak s hoci čím. Vlastne on nie je spokojný skoro s ničím. S jeho ráznymi názormi zväčša súhlasím, ale čo sa týka jeho slovníka ten mi doslova trhá uši. Vyjadruje sa ako buran, ktorého každé druhé slovo je "ty vole", čo hojne prekladá výzazmi ako "hovno", "do prdele", "sere mě to" a podobne. Je to znalec dobrého jedla, labužník, ktorý je však sprostý ako dlaždič. ** (23.09.2009)