Japonský příběh lásky a nenávisti

Hodně otevřená zpověď japonského páru, příslušníků "nové rozrůstající se vrstvy v japonské společnosti, tzv. nejchudších pracujících", žijícího v maličkém bytě bez oken a i přes tvrdou práci v několika zaměstnáních neustále balancujícího na hranici chudoby. Dokument je to opravdu ostrý a kritický, ukazující, že západní kapitalismus v kombinaci s východní mentalitou (výsledky, výsledky, výsledky) a tradicionalismem produkuje navenek vyleštěné bohatsví, ale ve skrytu nelítostně drtí a vysává obyčejné lidi, kteří bez dostatečné sociální záchranné sítě mohou v mžiku skončit jako bezdomovci (nebo sebevrazi). (22.06.2012)

Ona už vypadá dost unaveně a strhaně, v práci prý nenalézá uspokojení. On má smysl pro humor , nadhled, což moc lidí nemá. Zřejmě platí vysoký nájem někde v centru a popíjí po barech, když stále smrdí jenem. Oba jsou kuřáci což je vidět na jejich pleti. Když už to po 40 minutách začne být v jejich kutlochu a zaplivané čtvrti nesnesitelné, vyrazí se na výlet. Dědeček hosty v bytě kouzelně baví zpěvem karaoke. (13.11.2020)

Mimořádné překvapení. Maximální syrovost a autenticita, úhel pohledu, který u dokumentaristiky kladu nad ostatní. Ihned naprosto hladce vklouzne pod povrch, kde odhaluje zbytečnost příčin a bezvýchodnost následků zároveň. Nad hluboce lidskou existenciální výpovědí se vznáší temný, tíživý kontext okolního světa, jehož směřování je Naoki tak ryzím příkladem (s trochou cynismu se odvážím poznamenat, že snímek do značné míry odhaluje, za jakou cenu Japonci stále drží svou již ca 20 let se hroutící ekonomiku). (29.10.2010)

Zapomeňte na hrdě se tyčící Tokijskou věž, hypermoderní infrastrukturu, luxusní restaurace a rej světel a barev. Tohle v Cestománii neuvidíte. Realistický, krutý, smutný i nevěřícný pohled na odvrácenou tvář japonské společnosti. "Hrdinům" budete držet palce po celou dobu a doufat, že vás v této fascinující zemi potkají jen výše zmíněné pýchy. (31.10.2010)

Dokument ostrý jako břitva a nemilosrdný jako bohyně pomsty. Je to přesně ten film, který tady na trhu dosud chyběl, a odhalující přesně to, co např. chybělo našemu Špátovi v jeho jinak velmi zajímavém dokumentu Japonsko, má láska. Režisér na začátku říká, že chtěl zmapovat, co pohání japonskou společnost. To se mu sice tak úplně nepovedlo, ale jednak přišel s velmi zajímavým hrdinou a životním příběhem, jednak - a to především - dokázal odhalit to, co Japonsko jako kolektivistická společnost, kde hlavním požadavkem je neztratit tvář, pečlivě skrývá. To znamená neúspěšnou část své společnosti, chudobu, která má svou odpudivou stránku a která nemá oporu ve společenských institucích. Hrdina filmu ztratil po ekonomickém krachu v roce 1992 svou živnost a teď je odkázaný na svou partnerku. To je z hlediska tradičních japonských hodnot přímo děsivý handicap... Celkový dojem: 85 %. (28.10.2010)