VanTom

Obyčejné soudní kriminálce z armádního prostředí hodně přidává slušné obsazení, především tedy rozverného obhájce Morgana Freemana (plus Ashley Judd to hodně sluší). Plynule proběhne do "šokujícího" odhalení, se všemi thrillerovými zvraty a výhrůžkami přidanými jaksi bezzubě, z povinnosti.

Rozmáchlá historická freska realisticky, precizně a s citem pro detail vyobrazuje turbulentní dobu prvních styků evropských mořeplavců (barbarů) s japonskými domorodci (pohledem z druhé strany též barbary). Pomalu, důsledně rozplétá politické ambice lorda Toranagy (jako vždy magnetický Hirojuki Sanada) na pozadí střetu kultur, náboženství a zvyklostí, které mění dějiny. Přes vynikající produkční hodnoty se nesnaží lacině podbízet, ale plnohodnotně adaptuje dospělý (dobrodružně romantický) román.

Nemastný neslaný, takový "nízkotučný" horor nepřináší kromě slabě využitého zasazení do Indie vůbec nic neotřelého nebo zajímavého. Pomalé uspávací "mrazení" budí hlasitě tuctovými duchařskými lekačkami, které všechny jako bych už viděl jinde. Sarah Wayne Callies to sekne a její zoufalá matka nakonec dostane, co si vykoledovala, za to aspoň slabé 2 *.

Charakter Lary se podobá tomu z prvních her (prostě taková "mačo ženská" / superatletka / supermodelka :)), přičemž Angelina Jolie představuje absolutní castingovou trefu. Přepálené kaskadérské skopičiny (jako z her) bych nevyčítal, slušná výprava vzbuzuje naději, jenomže filmová zápletka s konjunkcí je hloupá a nezajímavá. Špatná režie / střih akčních scén a mizerné CGI film stahují z neškodného výplachu pro nedospělé pařany do lehkého podprůměru, byť dneska už jsem smířlivější.

Nerovný boj s alkoholem jako běh na nekonečnou (maratónskou) trať je silně fascinující téma, které v české společnosti musí rezonovat. Já sám se rád napiju (piva), ale doufám – věřím si, že do tohoto nikdy nespadnu. Přitom je to tak jednoduché, jak na sugestivně vyprávěných osudech pacientů demonstrují melancholické Úsměvy smutných mužů. Sebelítost, řád, falešné odhodlání, selhání, to vše autoři skvěle zprostředkovávají – a obešli by se i bez té finální "rockyovské" rebélie chovanců z Přeletu. :)

Příjemná nečitelnost, kdo je (je-li) v excentricky snobském zámeckém přepychu anamorfní patologický lhář či sexuálně vyšinutý manipulátor v jednom, se s blížícím koncem žánrově drolí a pointa zanechává spíš prázdno, jelikož psychologické jemnokresby talentovaného pana Ripleyho nedosahuje. Fantastický Barry Keoghan a ambiciózní Emerald Fennell to dohánějí stylově opulentní dekadencí někdy až za hranou samoúčelnosti ("artový" formát 4:3) – kdesi mezi 3 až 4 *.

Oproti ploché, avšak rozmáchlé jedničce jde o propad dolů; to opravdu Snyder neviděl, jak absurdně celá zápletka vypadá?! Během tragicky nemotorně vyprávěné první hodiny má šestice rebelů pět dní na to, aby ručně sklidila a vymlátila obilí (z těch pár políček, co galaktické říši nevystačí na dva chody?), vycvičila farmáře k boji proti armádě a opevnila vesnici, kterou již nazývá domovem, pro nějž stojí za to zemřít. Samozřejmě si najdou čas na oslavy i jalové vyzpovídání z minulosti, jakože backstory. Dobře, tak oproti nule posledně jsou už půlrozměrní; BTW, od prvního klučičího zvídavého pohledu přesně víte, kdo z nich zařve. Poté začne fádní válečná akce, kvůli zpomalovačkám totálně bez rytmu a omezeně lokální (dvě stodoly, dva plácky u mostu). Nudil jsem se, protáčel oči v sloup, ale zvažoval, zda si kvalitní CGI (velkolepé výbuchy) či slušný závěrečný souboj v padajícím křižníku přece jen nezaslouží aspoň slabou druhou hvězdičku.

Nenápadný pracovník fotolabu (v brilantním minimalistickém podání Robina Williamse) namísto vlastního šedého života "stalkuje" zdánlivě ideální rodinu své zákaznice. Málomluvné psychoanalytické drama pozoruje jeho prázdnou existenci a spíše než na rozvitý děj se zaměřuje na znepokojivou atmosféru podpořenou chladnou elektronickou hudbou. Nebylo mi z něho úplně příjemně – lepší 3 *.

Obehraná zápletka nepřekvapí, na druhou stranu se v přetvářkách tajného života zbytečně nerýpe a hezky přiznává barvu, rychle a napřímo. Možná i proto mi přišlo chování protagonistů celkem přirozené (neafektované, samozřejmě v rámci odlehčené, trošku akční pohodovky). Slibný úvod s Billem Nighym sice již nepřekonává, ale ani závěrečné vyřízení účtů (kdy silná žena – vražedkyně chrání vyjeveného manžílka) nepodává úplně marně.

Protože politiku už scénáristé (vlastně ani královský dvůr) víceméně neřeší – když něco, tak popularitu Tonyho Blaira, smrtí princezny Diany přišli o hlavní, absolutně dominující téma, které ve zbytku epizod nedokázali adekvátně nahradit. Tím v žádném případě nesnižuji kvalitu (zůstává bezvýhradně vysoká herecky, řemeslně, režijně), jenom mě dospívání prince Williama nebo další "telenovelové", bulvární útržky (Charles+Camilla, William+Kate, zlobivý Harry) úplně ne(se)braly; ovšem kdyby pokračovaly dál, byl bych u toho. Stará garda nicméně válí i na pokraji smrti (odchod Margaret), přičemž rozloučení se samotnou královnou (symbolicky i s celou NtF show) proběhlo jaksepatří důstojně a ve vší citlivosti (k) majestátu.