VanTom

Člověk by řekl, že když rozmazlená rodinka aristokratických koťat skončí po únosu v chudinské čtvrti Paříže, že si odnese nějakou lekci či reflexi svého snobsky zhýralého života v blahobytu. Ale houbeles, za párdenní cestu potká jen toulavého donchuána se zlatým srdcem a svérázný kočičí swingový band. Jinak dějové prázdno s přepálenými groteskovými honičkami, rozevlátými muzikálovými čísly a natahovanými humornými skeči uspává, přestože na rukodělnou Disneyho animační nádheru se kouká klasicky krásně.

Unavenou autorskou rutinu zpočátku ještě mírnila slušně sestavená parta (absolutnímu optimistickému přístupu jsem se i usmál), ovšem to bylo všechno, ani kousek navíc nad zadání: Geniální zloději dostanou neproveditelnou fušku, připraví plán a ukradnou zlatý náklad – v (cuku) letu. Bez vypnutého mozku to fakt nejde, stejně jsem se však přistihl, jak u dlouhé extrémní (fyzikálně i logicky lobotomické) akce v oblacích začínám zívat.

Úchvatně zhmotněný postapokalyptický retrofuturistický svět sám drobně narušuje plynulost vyprávění (dělícího se navíc do čtyř směrů plus předválečné flashbacky), avšak to vůbec nevadí. Tady stojí za to se zastavit v každé lokaci, prozkoumat ji a prohodit pár vět se svéráznými obyvateli – jako tomu přesně je v každém kvalitním počítačovém RPG. Tvůrci seriálu s fandovstvím, úctou i znalostí zasazují nový příběh do léta vyvíjené videoherní série se všemi jejími typickými znaky (včetně groteskního násilí nebo cynického humoru). Grafiku a design přebírají víceméně 1:1, vlastně je ještě povyšují velkolepou výpravou a rekvizitami s citem pro detail.

Slušná haluz. I nová verze (původní neznám) zjevně přejímá stylové postupy klasických italských hororů (moc jsem jich ale neviděl), tudíž pozvolné utahování t(aj)emna a nekalých záměrů v berlínské taneční škole vedené klanem čarodějnic má něco do sebe a herecké výkony, především standardně nezklamávající Tildy Swinton, (v)táhnou. Jenomže 2,5 hodiny je na takovýto "artový brak", postupně eskalující míru podivnosti až do krvavého, psycho makabrózního finále (ve kterém jsem se navíc úplně neorientoval), opravdu příliš.

Kámošská jiskra mezi Wesley Snipesem a Woody Harrelsonem pomůže ustát i nezastavitelné hlasité, rádoby stírací pokřikování, vychloubání a urážení, které podle filmařů tvoří tak 50 % základu hry streetballu. Dějové zvraty vlají v závěsu atraktivních, dynamických mačů, sázek a neustálého kolotoče vydělávání a přicházení o prachy. Velmi těsné 4 *

V rámci cílovky asi neškodný dětský filmek s roztomilým (nepěkně digitálním) maxištěnětem se dospělým divákem nezabývá – i když v těch pár scénách bez psa zvládl vykreslit postavy celkem sympaticky. Infantilní Cliffordovo skotačení a lumpačení (a čůrání a oslintávání) mě ovšem nebavilo.

Zkrachovalý (bývalý úspěšný) pornoherec se vrací do svého rodného zapadákova, aby… aby vlastně co? Protože je to budižkničemu, prostopášník a sobec, dealuje trávu a balí mladičkou studentku (setsakra žhavá Suzanna Son), se kterou si maluje restartovat kariéru. Perfektně zachycená "skutečná Amerika" jak v prostředí, tak v lidech (se skvělou kamerou, bez podkresové hudby, ve všednodenním rytmu) mu nic nedaruje a celkem drsnými zvraty v závěru srazí hřebínek – možná až příliš, jako v životě. 67 %

Hezké povídání nejen pro děti o bolestivém vyrovnávání se se ztrátou, žalem a nemocí unáší magický realismus (aka bujná fantazie) do zarostlé tajemné zahrady, jež zahání chmury na duši (a přeneseně i na těle). Milé, ovšem kouzelnou atmosféru buduje neustále tak nějak instantně, s kýčovitým pozlátkem klouže po hladině bez větší invence. Velké štěstí, že se může spolehnout na líbivou hudbu a znamenitou holčinu v hlavní roli.

Stovky mil dlouhá jízda týmu novinářů do Washingtonu DC přes občanskou válkou rozvrácené "Spojené" státy mi více evokovala anarchistické postapo, nežli seriózní politickou predikci – ovšem zatímco takový Návrat do Cold Mountain dokázal šokovat a z alegorické odysey ždímat hutné emoce, Alexu Garlandovi se toto úplně nedaří. Nemá zde opravdu silné scény (možná s výjimkou Jesseho Plemonse), jednotlivé střípky neskládají epický obraz děsivého konfliktu (větší – hlasitou a efektní – akci nabídne až ve finále), přičemž nad vyobrazenou úlohou fotografů v přední linii bych dnes již také polemizoval. Unavená Kirsten Dunst je výborná, jenže osud její postavy ve vztahu ostřílený profesionál – horlivý začátečník nebetyčné klišé nad klišé. [CineStar Anděl]

Koncept "found footage" se stihnul rychle obehrát, nicméně své místo si našel. Záhada Blair Witch byla první a stále patří k nejlepším, přitom stačilo tak málo – 3 vynervovaní "dokumentaristé", nekonečné bloudění po lese, pár svázaných klacíků a hromádek kamínků. V nekvalitním, zrnícím záznamu není často lautr nic vidět, ovšem vypadá zaručeně autenticky. Ty dobové 4 * ani po letech neponechávám jenom z piety.