Jasná hvězda

Mne táto Campionovej umiernenosť a odklon od jej zaužívaných postupov a formy v mnohých ohľadoch nesadla. Jediné čo ma trochu zaujalo bola slušná výprava, prostredie londýnskeho Hampsteadu a sympatická herecká zostava. To ostatné nestálo ani za myší prd. Dejová linka by mohla súťažiť v nezáživnosti, postavy sa tu len tak mihali, plkotali medzi sebou, veršovali, prípadne fňukali nad nenaplnenou láskou a k ničomu rozumnému to neviedlo. Myslel som, že sa niečoho dočkám na záver, no mýlil som sa. Tiež som nepochopil jednanie postáv. Ten mladíček sa celý čas hral len na tragéda, fňukal za nešťastnou láskou a že je chudobný a nič preto nerobil, aby tomu tak nebolo. Miesto toho aby sa chopil práce alebo aspoň lopaty tak radšej len niekde vylihoval a sťažoval sa. Čo čakal? Že sa tá jeho chudoba sama od seba nejak vyrieši? Neviem... bola vtedy už športka? Dievčinka zas na tú dobu a prostredie mala až moc voľnosti a tolerancie zo strany rodiny a známych, to sa mi zdalo nereálne. Možno to do určitej miery vysvetliť absenciou otcovej ruky, no i tak... spoločenský tlak bol v tej dobe neúprosný, pochybujem, že by jej matka bola taká slniečková svätica. No proste jedna hrozne unudená zbytočnosť oblečená do pekných kostýmov sympatických hercov. 40/100 (19.10.2017)

Převelice POCITOVÉ ... v upřímné snaze o zachycení zjitřené, až bolestně tklivé atmosféry zasněných básní Johna Keatse - v přímé spojitosti s jeho krátkým a nepříliš šťastným životem. Ne nepodobné bezmocnému třepotání motýlů mezi čtyřmi zdmi dívčina pokoje. Těžko říct, zda své vězení lépe snášejí ti, kdož se v něm už narodili - nebo ti druzí, kteří poznali každodenní zázrak pozvolného svítání, třpytivé kapky ranní rosy, lehký dech svěžího vánku, oslnivou záři poledního slunce, jasné barvy a omamnou vůni lučních květů i měkké stíny večerního soumraku. Ať tak či tak, svůj osud změnit nedokážou, stejně jako mladý zamilovaný pár: Básník, odsouzený svým nadáním k nekonečnému skládání romantických veršů ... a jeho dívka, lapená v síti své doby - a donucená k pasivitě a trpnému čekání ... na zázrak ? Nic pro chlapy, ale ženská duše čas od času nějakou tu srdceryvnou unylou romantiku potřebuje, takže to vidím na trochu slabší 4*. P.S.: To ovšem nic nemění na tom, že někdy byli na pěst ... oba dva. Na druhou stranu - kdo z nás není, že ano ... (11.04.2016)

Žensky senzitivní a zasněný film, věrně přibližuje ideál romantické lásky. Pokud nemáte rádi kostýmní dramata a lásku chápete jako zásun 3x týdně, tak na to prosím nekoukejte. Nebo alespoň následně nepište komentáře ve smyslu, že film je pomalý a příliš emotivní. Je to jako vytýkat akčnímu filmu, že je příliš rychlý a moc se v něm střílí.... (30.03.2010)

Chtěl jsem tam všechnu tu lásku a oddanost vidět a především cítit, ale pocitu z filmu těžko poručím. Roztahanost a nedějovost první hodiny mě natolik uondala a paralyzovala, že jsem všechny ty emoční zvraty druhé části filmu vnímal už jen přes filtr nudy a nebyl tak schopný cítit to, co jsem cítit vlastně chtěl. Vím, co jsem měl prožít, ale za boha to nešlo. 5/10 (28.08.2017)

Strohá forma anglického chladu je chvíľami nádherne kompenzovaná prírodnými obrazmi a o čo menej je ľúbostných pochabých vzplanutí, o to viac je nežných pohľadov, krehkých dotykov či nesmrteľnej poézie. Jane Campion považujem za veľmi vyspelú režisérku, ktorá dokázala skrz ženský nadhľad vložiť do ponurého deja úprimné hlboké city, priečiace sa dobovej konzervatívnosti. Pochybovala som o Abbie Cornish, ale musím uznať, že bola vynikajúca a v závere ma úplne odrovnala rovnako ako Ben Whishaw. O triedu lepší film ako Pokoj s vyhlídkou (ktorý vo mne napriek vyobrazeniu pravdivej spoločnosti nevyvolal vôbec žiadne emócie) a zas o niečo slabšie ako Pýcha a predsudok s cukríkovo romantickou výpravou - čomu som osobne podľahla viac. (21.06.2011)