La donna della domenica
La Femme du dimanche
The Sunday Woman
Režie:
Luigi ComenciniKamera:
Luciano TovoliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jacqueline Bisset, Marcello Mastroianni, Jean-Louis Trintignant, Omero Antonutti, Ennio Antonelli, Lina Volonghi, Tina Lattanzi, Giuseppe Anatrelli (více)Obsahy(1)
Starý zpustlý architekt, který se pravidelně bavil obscénními gesty vůči ženám, se stal obětí vraždy. Podle hesla "s čím kdo zachází..." byl utlučen obřím keramickým penisem. Případu se ujímá zmatený, ale vytrvalý inspektor. Vyšetřování vede postupně až do nejvyšší turínské společnosti mezi bizarní persony s více či méně neobvyklými perverzemi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Na pohled nenápadný, ale velmi slušně natočený film, jehož kriminální linie není až tak zajímavá, ale který stojí na atmosféře a zobrazení společnosti své doby. Velmi dobré je i obsazení, kdy Marcello Mastroianni, ale zejména Jean-Louis Trintignant ukazují, proč se stali filmovými hvězdami. Jacqueline Bisset je především krásná a výborně se hodí do své role unuděné paničky z vyšších kruhů. Film se dá považovat za společenskou satiru lepší společnosti své doby, její "morálky" a životních cílů. Celkový dojem: 70 %. ()
Slusny, lahko nadpriemerny film s radobykrimi zapletkou. Ta ma vobec nebavila, skor bolo daleko lepsie ten vylet do turinskej smotanky. Najma ked sa ten vylet uskutocnil s Calbonim od Fanozziho, teda zase pardon, pochopitelne som chcel napsisat, ze tam hral Dzuzeppe Anatrelli /Fantozzi seria/ : 72 % ()
Kritika snobskej dekadentnej spoločnosti je evidentná, aby tvorcovia zosilnili tento aspekt, nasadili hneď v úvode množstvo postáv. Táto kontraproduktívnosť sa našťastie rýchlo vytratila a divák sa mohol sústrediť na hlavné postavy, ktoré potom ťahali príbeh. Herecky je film nadupaný, kriminálna linka nie je príliš podstatná, humor jemný až neviditeľný. Priznávam, že som očakával viac. ()
„Zničili jste mi osmnáct penisů! Nejdřív zabiju tebe, pak všechny gorily, policajty a Holanďany taky!" Převážně konverzační detektivka nešetří humornými dialogy. Obtloustlý rádoby světácký architekt si svým chováním vytvořil početnou řadu kandidátů na to, aby ho s chutí zabili. Jak se ale nakonec ukáže, jeden měl o důvod více. Komisař Santamaria se snaží rozplést klubko případu, byť se zdá, že se mu to nepodaří. Podezřelí mu chtějí pomoci tím, že svalují vinu jeden na druhého, navíc se postupně ukazuje, kdo kým ve skutečnosti je. Půvabná Bissetová, rozpolcený Trintignant a až příliš aktivní hledač vraha Reggiani jsou spolu s dalšími zapleteni do případu, který se pohne v momentě, kdy dojde k další vraždě. Morriconeho hudba povyšuje tuhle konverzačku o další stupínek výše. Slušné. ()
Nenápadná krása PANÍ Z NEDĚLE spočívá v úspěšně předstírané ležérnosti námětu, děje, samozřejmě i vyšetřování a posléze rozuzlení. Co předstírané není a naopak za ležérním uchopením díla postupně vyčnívá stále zřetelněji, je snobství a společenské přehrady. Policejní komisař posléze s politováním zjišťuje, že jeho jedinou slabinou je opravdovost - snad jediný vážný moment filmu. A paralelní divákovo zjištění, že i vysoce postavený policista je vlastně variantním druhem hračky propůjčuje nekonvenčně pojednanému kriminálnímu námětu společenskokritické ostří. I to jakoby mimochodem. Nenápadná krása je nenápadnou kvalitou. ()
Reklama