Norské dřevo

Ne, tak tohle se opravdu nepovedlo. Nekonečné záběry, které mají být asi "artové", ale jsou nudné, mě doháněly k šílenství. A k tomu věty vytržené z knihy, které ovšem ve filmu zkreslovaly charaktery postav...Moje oblíbenkyně Midory tady působí naprosto nepřesvědčivě a uměle. A chudákovi Toruovi celý film říkají jen Watanabe... (20.04.2011)

Překvapila mě ta míra otevřenosti, zejména v otázkách sexuality. Film má přes dvě hodiny a možná, že kdyby měl jen hodinu a půl, byl by lepší. Stačilo by se zbavit některých zbytečných či nevydařených pasáží a soustředit se na to, co dávalo smysl. Ve filmu se toho totiž povedlo docela dost, včetně několika perfektně napsaných i obsazených postav, jenže ta hluchá místa značně kazí celkový dojem. (13.08.2013)

Když se při psaní tohohle komentáře zamyslím, nevím, zda vlastně hodnotím knihu či film. Literární předloha je pro mne jednou z nejskvostnějších románů, jaké jsem kdy četl. Souhlasím s kritikou, že atmosféru knihy se nepodařilo do filmu přenést. Japonské filmy jsou dosti vzdálené, mnohem více než např. knihy, rád si přečtu Murakamiho, Kawabatu, Kaneharo, ale japonský způsob točení mi úplně nesedí. Nicméně oceňuji odvahu kultovní knihu vůbec převést na filmové plátno. Mohl bych najít desítky výhrad, za všechny hovoří nervy drásající Naoko a málo prostoru pro Midori a její ztřeštěnosti, jimiž je kniha poseta, přesto se budu držet toho, že převažují klady. Natočte někdo film podle celosvětově úspěšné knihy a pak kritizujte. (15.02.2011)

Midori. Permanentní pohyb vpřed, zrak upřený k lepším zítřkům a životu. Naoko. Nemožnost pohnout se z místa, pohled odvrácený do říše smrti, kde Kizukimu je stále sedmnáct. Nevyzpytatelnost lásky ve dvou podobách, jež jako detaily prolínajících se tváří - zemské a lidské - dominují i obrazu. Souhlasím s Tomášem Jurkovičem, že filmová adaptace obohacuje čtenářský zážitek o určité nové vrstvy, nicméně jiné (a těch je bohužel víc) mu poněkud necitlivě ubírá. Melodické ticho, pozvolné, hypnotické tempo i protikladné pocity, které je Murakamiho předloha schopna vyvolat, jsou však podány přesvědčivě, třebaže mnohdy na hraně lacinosti a kýče. Mimochodem, Greenwoodova hudba je geniální. (10.02.2011)

Tak jsem se jednou kamarádky zeptala, jak se jí libilo to Norský dřevo. A ona mi řekla: "ty vole, bylo to ňáky divný, já ti nevím..." Takže jsem se na film podívala a musím říct: bylo to ňáký divný. Neříkám že blbý, to vůbec ne, ale úplně jsem se ztrácela v ději a ta sexualita mě tam nějak štvala a vlastně to na mě působilo nějak neuvěřitelně staticky. Hlavní hrdina všem vždy vyhověl, jakoby neměl žádný názor, těm jeho pocitům a citům jsem moc nerozumněla. Inu Japonsko. Nicméně: překrásná kamera. (13.03.2011)