Správci osudu

Láska je jako dar z nebes, kterou z přenádherných výšin snesli samotní andělé do mého osamoceného a smutného nitra, aby mi dali zase smysl žít. Pamatuji si na ten den dokonale. Podzimní listí plavalo ve stínech temnoty stejně bezcílně, jako tyrkysové vlny na rozbouřeném moři matou svit měsíce. Já, osamocen a zahalenen tajemstvím, bojoval neúspěšně se svými vnitřními démony. Když v tom, se zjevila ona! Bohyně mého srdce, ztělesněná spása mé zhroucené duše. Její dlouhé, kaštanově hnědé vlasy lemovaly její andělskou tvář a úžasný úsměv. Přistoupila ke mně a já spatřil v jejích zlatých očích svobodu. Pohltila mě její sladká vůně čerstvě nařezaných květin a jarní louky. Naše dlaně se spojily a mně se zastavilo srdce. V hlavě absolutní prázdnota a já vnímal všemi smysly jen ji. Políbila mě svými horkými rty a navždy zmizela z mých představ. Trvalo to vteřinu a zároveň celou věčnost... No ty krávo, to byla zase jednou přeslazená píčovina! (01.11.2013)

Po sci-fi stránce film funguje dobře, navíc mu nechybí napětí, ale horší je to s poselstvím snímku, které se má divákovi zarýt pod kůži a jde hlavně o něj, ne ty serepetičky co ho mají dělat zajímavým (což teda dělají poutavým způsobem, abych zase snímku nekřivdil). Avšak právě s tím co Správci osudu vlastně tvrdí vůbec nesouhlasím a považuju to za výsostný projev sobectví. Ztotožňuju se s pohledem, který publiku předkládá třeba takový Osudový dotek (tedy takřka pravý opak). A když k tomu připočtu nepříliš vynalézavou romantickou šablonu a nevýrazné herecké výkony (potěšil mě jenom Terence Stamp), končím pouze na lepším průměru. (15.09.2013)

Další příklad toho, na kolik je chemie mezi herci důležitá. Když se ohlédnu za tímhle filmem, nejsem s to vybavit si mnoho scén, ve kterých byli Damon či Blunt sami, ale zato jejich tiché, nenásilné a milé dialogy si pamatuju bez potíží. Pohledy, tón hlasu, mimika... Herci nemají zas až tolik nástrojů, kterými by mohli vyjádřit, co se děje uvnitř člověka. Matt Damon a Emily Blunt je však ovládají znamenitě. 80% Update 4.1.2015: Zvedám hodnocení na plný kotel. Philip Kindred Dick věděl o čem píše. Pravá láska. 90% (27.06.2011)

Ze života. Až na to, že mí ‚andělé‘ nenosí stylový klobouk. Plus vynikající Damon, výborná Blunt, fajn soundtrack a vizuální fetiš Manhattanu navrch. Možná to odvane čas, ale teď se to strefilo jako nic jiného za poslední cca rok nazpět. [Spoiler posibility: Musím si přečíst Dicka, už jen pro to, že mě zajímá, zda-li se na konci rozlije stejně velká vlna pozitivních pocitů, jako u filmu. :)] (21.06.2011)

Patrně příliš velká očekávání.. Neobvyklý námět sliboval neobvyklou podívanou, avšak díky plochému scénáři se žádná nekonala. Koho vinit ? Nikoh jiného než scénáristu a režiséra v jedné osobě - George Nolfiho. Nenapadá mne jiná příčina, než že si vzal pro svůj debut příliš velké sousto. Jistá originálnost se tu upřít nedá, ale díky zmíněnému zpracování je to to jediné, co stojí za zmínku.. Jaká škoda - 40%. (12.06.2011)