Občanský průkaz

Občanský průkaz Ondřeje Trojana chce cíleně přijít s nějakým novým, pravdivějším poselstvím o době normalizovaného socialismu u nás. Sám režisér zapojený do značné míry konspirativních kruhů kolem divadla Sklep, stojícího spíše vně než uvnitř oficiálního kulturního dění té doby a zhusta tepajícího neduhy šedé zóny tehdejšího establishmentu, je dobrým vypravěčem podobenství, stejně jako je dobrým pozorovatelem s citem pro detail a symboliku doby a režimu. Právě tak i Petr Šabach, jehož stejnojmennou knihu režisér Trojan zadaptoval. Tady už je ovšem první minusové znaménko filmu - ač Šabach popisuje ve své knize mnohem širší období a obsáhl téměř celé období 70. i 80. let, Ondřej Trojan a hlavně scénárista Petr Jarchovský se rozhodli zpracovat jen výsek, tedy několik málo let v období nejtužší normalizace. Sonda do šedého a bezvýchodného období gulášového socialismu je ovšem přesto ve výsledku zase až příliš smířlivá a pakliže uvážíme, že hlavní hrdinové se rekrutují z pomezí undergroundu a jsou ,,máničkami", tedy nepříteli socialismu a zřízení, je opět smířlivě falešná. Skutečný popis společenského podhoubí a neoficiální kultury i společnosti je, co se týče filmu, podán ve vynikajícím černobílém (tak symbolickém provedení k tehdejší šedavé době) Nikolaově ...a bude hůř a v mrazivých Poutech, Občanský průkaz je bohužel zase jen nostalgicky vyznívající tragikomedií, i když komedií podařenou a skutečně zajímavou. To postižení ryze chlapeckého světa, střetu generací a pubertálního rebelantství (které je vlastní každé době mimo panující režimy), dokonalé postižení hudebně-kulturního rozměru vzdoru proti oficiálně prezentované kultuře a především ona zdařilá determinace života mladého muže, symbolicky ohraničeného dvěma barevně specifikovanými dokumenty - život od červené knihy k modré, od občanského průkazu k obstarání si modré knížky (i názvy bigbítových kapel z té doby jsou plny důkazů - Blue Effect, DG 307...), sám dobře vím, o co šlo, protože jsem též hrdým majitelem onoho ,,modrého efektu", který zachránil člověka před ztrátou dvou roků života, důstojnosti a možná ještě horších věcí... Podobné filmy: Pouta, Pelíšky (26.10.2010)

Svěží a vtipná záležitost, která je hezky věrná svému názvu a hyzdí ji snad jen zbytečně dlouhá stopáž. Příběh? Mánička nám vypráví, jak bylo kdysi těžké poslouchat Plastiky a koupit si džíny. Neposoudím, jak moc je její vyprávění zaujaté, nicméně ten revoltující tón je bezchybný a pauzy na básničky jakbysmet. Linka s Martinem Myšičkou je za jasných pět hvězdiček. (21.04.2011)

To "něco", co tu chybělo mezi nezávadnou nostalgií Pupenda a tvrdým deziluzivním androšem ... a bude hůř, přichází v Občanském průkazu. Film o zodpovědnosti, vzpouře, tiché důstojnosti a ceně svobody umí rozesmívat šabachovskými eskapádami, ale zároveň říznout do živého pěkně profilovanými a uvěřitelnými charaktery. Občanka má jedinou vadu – narativní rámec postrádá pevné příběhové schéma a všechnu váhu nese ústřední chlapecký kvartet. Kluci jsou šikovní, bezprostřední, ale váhu pomalého vyprávění nemají šanci unést, aniž by Trojanův snímek vypadával z tempa. Důslednější střih by celkové koncepci určitě neškodil. Naštěstí vždycky včas zazní Bod Dylan a Trojan tam sekne nějakou tu prvotřídní scénu, takže z kina jsem odcházel s povzneseným pocitem, že vše ještě není v prdeli, dokud se dokážeme smát (a přitom poznávat, že se smějeme sami sobě) bez křeče. Občanka to umí a budiž za to chválena až k čistým a neředěným čtyřem hvězdám. Vedle Pout český film roku. (29.09.2010)

Dokonalé! Dokonalý film s dokonalými postavami, které jsou ztvárněny dokonalými herci, a to vše s dokonalým a atraktivním dějem. V té době jsem nežil, takže nemohu posuzovat, nakolik je film realitou a nakolik fikcí, ale minimálně v tomto případě jsem věřil, že se skutečně vše mohlo stát tak, jak je zde uváděno. A o to byl tento film zajímavější. Skutečně od začátku do konce se jednalo o zajímavý příběh, který mě dokázal absolutně strhnout a který jsem si do sytosti užil. Mladí herci byli ve svých rolích naprosto perfektní, ale to lze říci i o představitelích dospělých rolí, takový Václav Kopta velmi mile překvapil a Martin Myšička mi dokázal, že není jen tím tuctovým seriálovým hercem ze seriálu Ulice, ale že umí zahrát i zajímavější role a tím u mě docela stoupl v ceně. Co více říci? Tahle hořká komedie z doby normalizace mi neuvěřitelně sedla a jsem přesvědčen, že se zařadí mezi těch několik málo nezapomenutelných filmů, které si vybavím i po mnoha letech od jejich prvního zhlédnutí. Nemám co více dodat, rozhodně příjemné překvapení, které si zaslouží maximální možné hodnocení. Je to za pět hvězd. (22.08.2011)

Dobrá práce. A trošku se mi při sledování filmu jitřily mé vlastní vzpomínky na tu dobu, kdy coby mladý rocker jsem demonstroval svůj malý naivní osobní vzdor vůči tehdejšímu establishmentu s džískou pokrytou nášivkami METALLICA, ACCEPT, IRON MAIDEN A HELLOWEEN :o) O STB-áckém špiclování naší rodiny bych mohl vyprávět hodiny. Nebyla to hezká doba, ale jedno pozitivum měla. A tím byla ta pevná, příjemná pospolitost lidí „na druhém břehu“, rockerů, metaláků a všech podobných živlů, kteří nejeli na státem povolené oficiální vlně a tajně se setkávali na nepovolených burzách, kde si vyměňovali desky s Floydy, Zeppelíny apod. a protirežimně si zanadávali v hospodách či na čundrech. Muzika tehdy byla symbol vzdoru, která lidi spojovala, to už se dneska nezažije. (10.04.2011)