Coco Chanel & Igor Stravinsky

Filmy o osudech slavných skladatelů mám moc rád a Kounen se to pokusil pojat opět trochu jinak, což byla možná chyba. Obě hlavní postavy jsou zde totiž jenom tak lehce načrtnuty a když už se zdá, že režisér půjde víc do hloubky, tak zbytečně odbíhá k několika zbytečným scénám-jako je třeba ta s Chanelem No.5. Jinak jde ovšem o příjemně tichý film s množstvím hudby a krásnou "plovoucí" kamerou. (22.06.2011)

Není 63% trochu moc?! Prvních 20 minut bylo úmorných a vůbec mě nebavily.. A popravdě nechápu, jak někoho může bavit sledovat trapné divadelní vystoupení, při kterém lidé hromadně opouštěli sál a bučeli.. Pak nastala pro mě jediná zajímavá část filmu, kdy se Coco seznámila s Igorem, ale potom už to šlo z kopce.. To mi autor opravdu chce tvrdit, že Coco Chanel byla robot naprogramovaný jen na 3 věci - šití šatů, čichání k voňavkám a sexu? Absolutně žádné city, byla chladná a nevěřila jsem jí absolutně nic, co udělala.. To měla být láska?! Kde? Pokaždé, když byli s Igorem sami (bez jeho ženy), rozepla mu kalhoty a prostě si to s ním rozdala.. Žádná romantika, vášeň, nic.. Bylo to vulgární a hnusné.. Ty hvězdičky jsou pouze za Igorovu manželku, která podle mě byla ve filmu jediná normální, lidská a sympatická.. Jinak se mi film sám o sobě vůbec nelíbil.. (30.01.2012)

Stravinského hudbu často nevyhledávám, ale "Svěcení jara" se mi líbí moc, tím pádem také vrchol filmu - původní baletní inscenaci přesycenou symbolikou a folklorními motivy v Nižjinského famózní choreografii - jsem měla za sebou celkem brzy. Mads se na postavu Igora hodil perfektně, snad ještě Ralpha Fiennese bych si v té roli chtěla umět představit, ale podobně jako většina herců a práce kostýmních výtvarníků zůstal jen trestuhodně nevyužitý. Skvělý úvod se brzy překlopil do zbytečného filmu. Snad že ruské postavy mluvily rusky, to kvituji a za tu krásnou titulkovou scénu, která překvapivě odrážela i dílčí dějové obrazy, zaokrouhlím nahoru. (24.04.2012)

Coco Chanel a Igor Stravinsky je v první řadě film s dokonale, do nejmenších detailů propracovaným prostředím a kostýmy a geniální hudbou. Interiér venkovského domu je naprosto úžasný a modely Coco Chanel překrásné. Skvělá je i kamera, mám moc ráda detailní záběry obličejů a Mads Mikkelsen je v některých scénách s jeho lehce vyděšným plachým výrazem naprosto okouzlující. Moc by mě zajímalo jestli zachycení prvního provedení Svěcení jara bylo autentické či nikoli, zda choreografie a kostýmy odpovídaly reálu. Je to takový jemný příběh o "setkání" dvou výjímečných lidí. (04.05.2013)

Nebezpečí ano, přitažlivost ani omylem. Scénář spáchal deprivant, jenž o ničivé vášni a přitažlivosti ví akorát to, že prý existují a realizují se sexuálním aktem. Čím déle jsem na film koukala, tím méně jsem chápala skutečnou (!!!) motivaci jednání ledově studené Coco a trpně fungujícího Igora. Jedinou opravdu zajímavou postavou s pochopitelným morálním rozměrem tak pro mě zůstává Stravinského žena Jekatěrina. Oč lepší a závažnější by byl příběh vyprávěný z jejího úhlu pohledu! A přitom tento trojúhelník skýtal obrovské možnosti - těžká morální a existenční dilemata, strhující konflikty... Nic z toho se tam však neobjevilo. nanejvýš povrchně či v mdlém náznaku. Nakonec z toho byla výtvarně nádherně vypulírovaná, obsahově však ubohá slátanina. Křečovité vyprávění o tom, jak si Coco (až příliš dobře znající ponižující vztahy majetkové a sexuální závislosti) zakoupila po smrti svého milovaného Boye výstředního umělce Stravinského i s celou jeho famílií. A koupě, kterou si chtěla kompenzovat jak ztráty a šrámy, tak získat vstupenku do světa skutečného umění, se ukázala nakonec jako ztrátová. Sám Stravinskij z toho pro mě vyšel jako hodně ostudná figura. A to určitě nikoli kvůli jeho hudbě, která mě neoslovuje (na rozdíl od jeho vrstevníků Prokofjeva, Šostakoviče, nemluvě o Rachmaninovovi). (07.05.2011)