Zatím spolu, zatím živi

To je snad Cruisův první film, kterej slouží čistě jen pro zabavení a daří se mu to fakt náramně, samozřejmě příběh je vyloženě typickej, využívá 100x omletý postupy a fóry, téměř nic v něm neni originálního, dokonce jsem tam zahlíd nápad z My name is Earl, u kterýho jsem se smál už tehdy, ale to mě nejak nerozhodilo, tady mi to přislo taky dobrý a akce je správně extrémní a správně přehnaná. Navíc Cameron Diaz taky můžu, na skoro čtyřicítku je to fakt kočka, takže já se rozhodně bavil dobře. (18.09.2010)

Správná blbina. Jako by jste nasedli do letadla a letěli zpátky do devadesátých let, kde auto vybuchovalo, když jste ho střelili do nádrže, drsňáci hláškovali a spoře oděné blondýnky na vás mrkali se suchým Martini v rukou. Tom Cruise nestárne, vypadá stejně a dělá stejné šílenosti jako před dvaceti lety. Mangold režii celkem zvládá (má to ten příjemný oldschool nádech jaký to mít mělo), ale okaté digitální triky trochu kazí celkový dojem. Občas jsem si říkal, škoda že to nedostal do pracek Greengrass. A John Powell je u hudby záruka kvality. Příjemná oddechovka. (18.10.2010)

Nenáročná oddechovka, která staví na hereckých typech a tvářích Toma Cruise a Cameron Diaz. Cruise si podobných nezranitelných a nezničitelných agentů zahrál slušnou řádku a tady vlastně může využívat herecké rutiny a očekávání diváků. Stejně tak Cameron Diaz si podobných naivek zahrála ve své kariéře bezpočet. S tímhle druhem filmů mám problém v tom, že jsou zoufale předvídatelné a mají strašně šablonovitý a jednoduchý scénář. Ve scéně v letadle Cruise vyřídí deset protivníků, aniž by se zadýchal, ale divák moc dobře ví, že kdyby bylo letadlo plně obsazené a stálo proti němu 150 nepřátelských agentů, výsledek by byl nevyhnutelně stejný. Pár slušných hlášek a dvě tři zajímavé scény, kdy se na moment příběh odkloní od šablony, jako je scéna, kde náš hrdina vpálí kulku do nohy svého soka, 3* nezachrání. Zatím spolu, zatím živi, je přesně ten film, kde zlomek sekundy poté, co se objeví nová postava, dokážete identifikovat, že půjde o hlavního padoucha, i když tohle "překvapení" si scénárista nechává až na závěr. Celkový dojem: 40 %. (03.01.2011)

možná trochu moc jednoduché, bez nějakých větších nápadů, ale díky úžasnému duu Diaz-Cruise film šlape jako hodinky od začátku až téměř po konec. Ten, včetně závěrečné akce, je možná trochu předigitalizovaný a hlavně se v něm dost opakuje, což mi přišlo víc trapné než zajimavé, ale jinak ultimátní zábava, dobrá akce, a několik opravdu našlápnutých momentů. Před True Lies by to bylo doceněno víc, osobně mě to bavilo minimálně stejně dobře... režisér 3:10 to Yuma se znovu trefil do mého vkusu. jen tak dál (21.09.2010)

Docela mě překvapuje, nakolik je ZATÍM SPOLU, ZATÍM ŽIVI (2010) svorně přijímáno jako návrat o dekádu až dvě zpátky, jako potenciální odpověď na PRAVDIVÉ LŽI (1994) či PAN A PANÍ SMITHOVI (1996, seriál). V rámci zacílenosti na určitou diváckou skupinu se nemůže více jednat o dobově příznačnější projekt, jelikož na místo oslovování mužského a ženského publika stejnou měrou (popř. je pánům dávána přednost) jde o ryzí chick-flick, čemuž je přizpůsoben jak přístup k žánru, tak i forma celého díla. Protože je vše uzpůsobeno pohledu a vnímání hlavní hrdinky, jsme tak z valné většiny scén omezeni na ni, co se týče informací ve vyprávění, upřednostňována je osobní rovina nad tou pracovní, dominují scény vzájemného jiskření mezi představiteli na úkor akce, která se odehrává v elipsách (výpustkách), dílčí i cílové body jsou rozmělňovány... Tak by se dalo pokračovat i v případě stylu, kdy hudba rytmizující dění je spíše rozverně hravá než akčně dravá, kamera se opájí tím, co je potěchou spíše pro ženské oko (lokace se střídají jako exotické dovolenkové destinace) a ostrost záběru a práce s více plány odpovídá pohledu hrdinky, intenzita zvuku je určována jejím stavem a umístněním v prostoru. Závěr výše zmíněné jenom stvrzuje, a tak jde o další z řady současných snímků, které jsou určeny ženskému publiku, které jinak podobné žánry příliš nemusí (STMÍVÁNÍ, SEX VE MĚSTĚ...). Vlastně se nejedná o žádné žánrové experimentování, na jaké je člověk u Mangoldových neambiciózních titulů zvyklý, i když je pohled na špionážní akční thriller odlišný od předchozích souputníků, ale v rámci oslovování konkrétního diváckého spektra jde o zdaleka nejzdařilejší titul (nejenom ze zmíněných). (31.08.2010)