Star Trek: Do temnoty

Až na přemrštěnou stopáž tak typickou pro filmy poslední doby stejně dynamická jízda jako minule. Jen zmizel ten pocit příjemného překvapení a svěžesti, už je to jen naplnění očekávání. Ta se bohužel nedaří překonat v žádném ohledu i proto, že byla zkrátka příliš vysoko. Abrams už si je navíc moc jistý sám sebou a jako by ztratil potřebu hledat něco nového - udělal tedy prostě přesně to, co se dalo čekat, zopakoval naleštěnou, ale vyprázdněnou bromanci, kde se leda ptáme, kdy už si kluci přestanou něco nalhávat a dají si tu pusu. Nic proti tomu. Většinu filmu jsem si užil jako málokterý blockbuster poslední doby, ale ve svojí spokojenosti jsem vlastně zklamaný. Nerad bych, kdyby se stal Abrams druhým Spielbergem a své filmy dělal podle parametrů dokonale, ale v podstatě nezajímavě dřív, než je nezbytně nutné. (3D filmu nesvědčí - zvlášť v detailech obličejů - a občas rozšířený formát je zbytečný, protože přidané okraje většinou vyplňuje tmavý vesmír, přesto jde nepochybně o IMAX záležitost.) 70 % (24.05.2013)

Sérii Star Trek dokázal všeuměl J. J. Abrams postavit na nohy, o tom žádná, přesto ty moje čtyři hvězdy před čtyřmi lety byly s docela velkým otazníkem. Režisérova úcta k látce je patrná i u pokračování, smysl pro líbivý vizuál je mu také vlastní, jinak se mi ale ve výsledku vyloupl tak nějak průměrný (hele, ty kameny už neházejte!!) zážitek, který je docela ukecaný a tempo mu poměrně často zaškobrtne. V rámci příběhu je to rutina, v rámci nějakého žánrového tetelení mi zase chyběla dravost. Záporák byl ale opravdu mocným protivníkem. Co ještě potěšilo, byla větší vyzrálost při práci s emocemi. Přesto ani zdaleka necítím chuť pustit si to znovu. Ale na výsledek neplivu. Okysličení série ano, na zadek nicméně nepadám!! (29.11.2013)

„Jeden J.J. vládne všem, sci-fi mainstream káže, trekkies do kin přivede, Do temnoty sváže...“ Úžasné vesmírné dobrodružství, co operou namydleným warpem letí rychlostí světla vpřed. Kdyby se však jádro porouchalo a Abramsova Enterprise musela zpomalit, plně by se projevilo, že štíty příběhu fungují stěží na 50 %. Stejně tak je smutné, že ačkoliv se filmem táhne ústřední motiv „obtížného krocení emocí“, u vypjatějších scén dělá z diváka striktně racionálního Vulkánce. Přesto, od té čtyři roky staré space-limčy rázný krok do dospělejší temnoty. Khanberbatchův hněv budí hrůzu.. (07.06.2013)

No, tak vám tedy opravdu nevím! Štíty nestálo zato vůbec vztyčovat, ani na chvíli mi u toho necuklo ve warpovém pohonu, na můstku bylo sucho a dřelo to, a všechny ty dokonalé vizuální duperele nevykompenzovaly scénář suchý jako výraz Leonarda Nimoye při sledování Battlestar Galactiky. Nepatřím sice k těm, co si doma lepí špičaté boltce a zachraňují na conech s ostatními otylými nerdy hvězdnou flotilu od klingonské invaze, nicméně u prvního filmu jsem si nadšeně leštil phaser. Po filmu druhém jsem vyloudil akorát tak hlasitý, hrdinný kapitánský Grk a s radostí zanechal posádku lodi Entršajs v šedivém průměru nehostinné galaxie pubertálních masturbantů. (22.08.2013)

Ač musím říct, že Blockbustery jsou mým nejoblíbenějším žánrem vůbec, tak u Star Treku jsem poprvé zažíval lehčí nudu a zklamání. Co to je za nepořádek! Pronásledování, skákání, exploze, opět skákání, terorismus, úmrtí, vzkříšení, další exploze, klišovité starship souboje, oldschool scény, degradace, povýšení. Ale: žádná výprava, žádné tajemství, žádné lidstvo, žádné vzrušení, žádné tempo, žádný zázrak, žádné budování napětí, žádná originalita, žádné vyvíjení postav. Chyběla tomu štáva. 65% (28.08.2013)