Star Trek: Do temnoty

Být věrný své nadšenecké geekovské dušičce, raději se pomrkáváním zavděčit trekkies či být poplatný blockbusterovým požadavkům trhu? Toť otázka, na kterou tentokrát Abrams oproti jedničce nenašel uspokojivou odpověď. A tak mezi těmito přístupy kolotá chvilku tak a chvilku zase onak. Rozháranost se tu projevuje ve všech aspektech. Na jedné straně vážně pojatý (a pohříchu ne zcela využitý) záporák s uvěřitelnou motivací ztvárněný charismatickým hercem a proti němu komediálně rozjuchaná posádka plná loutek do počtu. Je to sice emočně spockovsky chladné, ale přitom se tu prolije více slz než na pohřbu Kim Čong-ila. Tváří se to jako popcorn, u kterého není zapotřebí vypínat mozek, přesto se tu sypou z rukávů překombinované plány, které by působili debilně i v o několik řádech tupějších slátaninách. Jsou tu s nadsázkou pojaté indianajonesovské eskapády i pokusy o temnou osudovou epičnost a do toho je šroubovaně naroubované povinné deus ex machinovské cameo, do nekonečna recyklovaná hudba, nechtěně směšné metavariace (v čele s otřesnou scénou "zpoza skla") či utnutý závěr, který spíše než jako nevyhnutelné osudové vyvrcholení působí dojmem, že byl vyčerpán rozpočet a tak se jaksi nedostalo na ten pravý konec... Prostě nesourodý (a frenetickým střihem během akce znepřehledněný) výsledek, u kterého nejvíce zarazí, že přesně s tím samým neměl Abrams v případě jedničky sebemenší problémy. (07.06.2013)

Abrams má ten dar, že člověku jako jsem já dokáže plnit sny, které už zdánlivě vymizely s nemilosrdně přibývajícím věkem a nárůstem životních i diváckých zkušeností. Ta výbušná směs dětské naivity, hrdinského patosu, vytříbeného vyprávění a gigantických vesmírných korábů je v zásadě jen drobnou aktualizací žánrových vzorců a propriet z dob minulých, které jsou ve mně možná až překvapivě silně zakódovány. Jinými slovy, jen u tohohle můžu být zase malý kluk, který vyletí nadšený z kina, řekne že to bylo boží a zbytek světa je mu v té chvíli naprosto ukradený. (04.06.2013)

Star Trek pro celou rodinu. Jestliže první film vytvářel pouta (nejen mezi postavami samotnými, ale také mezi postavami a Star Treku neznalým divákem), zápletka pokračování stojí na hrozbě zpřetrhání těchto pout. V ohrožení se ocitá hned několik alternativních rodinných modelů. Kirk a Spock jsou hnáni touhou po pomstě poté, co je jim před očima zabit jejich náhradní otec. Carol hledá novou, důvěryhodnější rodinu na palubě Enterprise a také Harrisonovi se rodinou stala jeho posádka. Film je zásluhou silného rodinného podtextu emocionálně hutný, ačkoli svým melodramatickým sklonům (glycerinové slzy, Spock řvoucí jméno padoucha) nedokáže čelit tváří tvář a všemožně je relativizuje dětinským vtipkováním a přesazováním do kontextu, který brání dojetí (například ona Spockova reakce je v prvé řadě citací). Na snahu o permanentně svižné tempo vyprávění doplácí logická konzistence příběhu. Postavy porušují, nebo respektují nařízení podle toho, jak se to scenáristovi zrovna hodí, některé motivace jsou nejasné a mnohá rozhodnutí pochybná. Abrams na druhou stranu dokáže skvěle zužitkovat každou poskytnutou informaci, ať ve scénách dialogových, nebo akčních (se záběry, které toho na jeden zátah říkají více, než je v dnešních akcích zvykem). Ke gradování akčních sekvencí využívá průběžné navyšování sázek: vyšší pravděpodobnost pochybení/větší ztráta, pokud by k pochybení došlo/zmnožování cílů, jichž má být akcí dosaženo. Excelentní ukázkou toho, jak diváka zahltit spektáklem a zároveň ho přimět promýšlet možné dopady sledovaných činů, představuje finální souboj. Dochází k němu sice na základě nepřesvědčivého zřetězení událostí, ale scéna samotná je strhující. Pochybný význam podobně požitkářských epizod v celku vyprávění nás opakovaně upozorňuje, že se film řídí vyprávěcí logikou seriálů (nebo videoher). Mnohé události nemají žádné konsekvence a z příběhu rušivě trčí, třebaže rozradostní mysl každého nerda (převrácení klíčové scény z Khanova hněvu, Alice Eve ve spodním prádle). Z předložených skutečností není zřejmé, proč k některým věcem dochází přehnaně složitým způsobem, resp. proč jsou nám některé neužitečné informace poskytnuty (okolnosti vedoucí k výbuchu v Archivu). Informace jiné, cennější, byly zase z pohodlnosti vypuštěné (nepravděpodobně bryskní „úprava“ 72 torpád před tím, než si je Harrison přivlastní, předčasné ustřihnutí scény záchrany za užití lidského řetězu, který nevypadá kdovíjak solidně). Nový Star Trek by potřeboval zacelit mnoho děr, i s nimi ale jde o špičkový letní blockbuster s dravým tempem, lidsky zrůdným padouchem a obrovskou nadhodnotou pro všechny, kdo se světem Genea Rodenberryho pohybují již delší dobu. 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Bluntman, xxmartinxx, ScarPoul, mcb, oleg121 (09.06.2013)

Sérii Star Trek dokázal všeuměl J. J. Abrams postavit na nohy, o tom žádná, přesto ty moje čtyři hvězdy před čtyřmi lety byly s docela velkým otazníkem. Režisérova úcta k látce je patrná i u pokračování, smysl pro líbivý vizuál je mu také vlastní, jinak se mi ale ve výsledku vyloupl tak nějak průměrný (hele, ty kameny už neházejte!!) zážitek, který je docela ukecaný a tempo mu poměrně často zaškobrtne. V rámci příběhu je to rutina, v rámci nějakého žánrového tetelení mi zase chyběla dravost. Záporák byl ale opravdu mocným protivníkem. Co ještě potěšilo, byla větší vyzrálost při práci s emocemi. Přesto ani zdaleka necítím chuť pustit si to znovu. Ale na výsledek neplivu. Okysličení série ano, na zadek nicméně nepadám!! (29.11.2013)

Dvojka skvělého restartovaného Star Treku z roku 2009 je tady a čekali jsme pouhé čtyři roky. Samozřejmě opět pod taktovkou sci-fi mága J.J. Abramse a s podtitulem Do temnoty. Příběh je opět skvěle napsaný, děj filmu odsýpá a všichni herci jsou prostě skvělí. No a navíc je to prostě epický! Takhle se točí pořádné sci-fi...[07.06.2013_Cinema City IMAX_Flora]...100% (07.06.2013)