Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Starší muž si v koloně aut pustí v autorádiu starou kazetu. Nahrávka z ní mu připomene jeho dospívání. On, Miki, chtěl hrát v punk rockové kapele. Problém byl jen najít ty správné spoluhráče a místo, kde by mohli zkoušet. Nic však není tak jednoduché, jak se zdá, píše se rok 1983 a Miki stále chodí na střední školu. Kvůli jeho zanedbávání školy mu hrozí, že propadne u reparátu z chemie a bude ze školy vyhozen. Mikiho otec po něm chce, aby se celé léto věnoval škole. Miki ale právě řeší důležitější problém. S kamarádem Dejvidem, který si jako první v Praze nechal na hlavě udělat číro, dělají konkurz na ostatní členy kapely. Když se jim podaří skupinu založit, Miki zjistí, že škola a otec s matkou pro jeho hraní nemají pochopení. Proto se s otcem pohádá a odejde z domova. Spí v pronajaté garáži, kterou kluci získali od starého pána z Dejvidova domu. Tady také kluci zkoušejí a připravují se na první koncert. Mikiho podporuje i jeho dívka Pavla, která by ale ráda viděla, kdyby si Miki vedle muziky také vyřešil své problémy ve škole. První koncerty z Mikiho pohledu dopadnou dobře a kapela se snaží dál prorazit. Po koncertě ve venkovském kulturním domě, který se zvrhne ve rvačku s místními, se ale Dejvid začne kamarádit s recidivistou Kaličem. Kluci si ve skupině přestávají rozumět a Dejvid propadá stále víc alkoholu a drogám, do kterých ho zatáhl Kalič. Nakonec se Miki, který se pomalu rozešel kvůli klukům a jeho způsobu života s Pavlou, rozhodne od Dejvida odtrhnout. To už také Dejvid nemá moc zájem o hraní a kapelu. Mikimu tak nakonec sebere jeho iluze teprve zjištění, že jeho kamarádi až tak o muziku zase nestojí... (TV Prima)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (223)

consuela1 

všechny recenze uživatele

Film ocení pamětníci těch úžasných koncertů konce osmdesátých let - E!E, Plexis, Visací zámek....a další. Dneska si tehdejší vyznavači punku tak maximálně vymění o víkendu dress code za tričko s punkovými motivy, pod které si ale raději obléknou teplý nátělník. To je teprve ta pravá známka punku :-)! ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Rebelování ve stylu RebeLOVE, prý vzor 1983. Spíš ale 2013. Podstata punku je totiž hodně jinde, než kde ji vidí Richard Řeřicha. Punková tady byla leda ta hudba a outfity, jinak zhola nic. DonT Stop není punk, ale totální mainstream. Je vidět, co dnes z punku zbylo... Pane Řeřicho, opravdu jste film o punku završil náznakem toho, že východiskem z punkové generační revolty je chovat se konvenčně? Ufff... Rozhodně bych Vám doporučil, abyste se příště při realizaci filmu o punkovém hnutí v Československu alespoň rámcově seznámil s danou problematikou, minimálně se podíval na příslušný díl dokumentárního cyklu Bigbít. Anebo se podívejte na ...a bude hůř, i když to není primárně punkový film, Petr Nikolaev totiž narozdíl od vás je skutečnosti v 80. letech o světelné roky blíž... Takže suma sumárum, jediné, co v tomhle filmu funguje, je hudba a titulky plus mezititulky, herectví občas kulhá (zvláště Mikiho otec byl velmi slabý) a co úplně selhává, je scénář a ideová složka, kdyby totiž film tak hrubě nezkresloval obraz 80. let minulého století, byl bych jako divák mnohem shovívavější. Slovy Visacího zámku ...ale lidi říkali, že punk je jinde... ()

Reklama

Molly 

všechny recenze uživatele

Punk's not dead, volové! Je hezký bejt svobodomyslnej, žít nevázaně a na všechno kašlat, zvlášť v době totality, kdy jsou všichni sešněrovaný systémem. Punk v srdci, na hlavě číro a carpe diem. Když jde ale do tuhýho a zodpovědnost volá: "tady jsem!", je potřeba slevit ze svých zásad, podržet kámoše a nenechat se ovlivnit sockou, co vás před vojnou stejně nezachrání... Ve mně po zhlídnutí tohohle českýho skvostu(!) rezonuje směsice pocitů: radost, nadšení, ale i určitá nostalgie, melancholie. Názvu navzdory jsem se na několik minut zastavila a přemýšlela. O svých současných i bývalých kamarádech, o letech, který jsou za mnou, o promarněných příležitostech. Kolik mi toho proteklo mezi prsty? Budu v padesáti něčeho litovat? Chtít se vrátit o třicet let zpátky? Kdoví. Každopádně DonT Stop je pecka. Za tu muziku, za to nadšení a ten pocit: 100%. ()

cpt.Lynch 

všechny recenze uživatele

tak tak jsem si vrcholná léta socializmu moc nepředstavoval :) Plusy filmu: fajn atmosféra, dobrá hudba (a to nejsem punker), párkrát jsem se zasmál, hlavní postavy budí simpatie. MÍNUSY: a těch je víc... film nemá prakticky začátek, chybí větší hloubka postav, například přerod druhého hlavního hrdiny ke konci filmu nebyl z psychologického hlediska moz vykreslen, závěr filmu jde až zbytečně a na sílu do dramatu a konfliktu, konec filmu zase veškerý žádný. Hlavní herci, byť se snaží, zatím moc hrát neumí, i když má film clkem krátkou stopáž tak se místy neskutečně vleče... ale celkově fajn zážitek a oddech. takže budeme k prvotině schovívaví a dáme trochu nezasloužené 4* ()

venison 

všechny recenze uživatele

Příjemný adolescentní filmeček o počátcích punku v Čechách :-) Politikou to nezavání.. Děj v podstatě o partě kluků, kteří se flákaj a rádi by hráli punk.. Neslané, nemasné - nic výraznějšího se tu neděje.. Muzika skvělá, ale oproti dialogům jednou tak hlasitá, takže při každé melodii vám to trhá uši a když ztlumíte zvuk, tak nerozumíte tomu, co si herci povídají.. Na český film opravdu zajímavý a podařený počin.. Hezky natočeno, příjemná kamera, relativně přesvědčiví herci.. Řekla bych, že pokud to však zahlédne nějaký punker z té doby (nebo i dnešní, to je fuk), tak si musí značně ubliknout :-) Umělecky pěkný, obsahově zbytečněj film.. Takovej delší videoklip proložený mluveným slovem :-) ()

Galerie (41)

Zajímavosti (14)

  • Film se mimo jiné natáčel také na ochozu Strahovského stadionu, na parníku Vltava nebo na Žofíně. (Terva)
  • Vinylová platňa skupiny Stray Cats, ktorá sa objavuje vo filme, má názov Gonna Ball a je z roku 1981. LP, ktoré Miki (Patrik Dergel) získa výmenou na školských záchodoch, je London Calling od britskej skupiny The Clash vydané v roku 1979 a ďalšie dve, ktoré mu ukazuje spolužiak na záchodoch, sú Dynasty od skupiny Kiss a Tattoo You od Rolling Stones. (Jello Biafra)
  • Kristína Svarinská prohlásila: „Nejzábavnější byly asi kostýmové a maskérské zkoušky. Zkoušet si oblečení z té doby a vyrábět look stylu punk bylo pro mě dost šokující." (Sufferer)

Reklama

Reklama