DonT Stop

Nepřestávej věřit v punk! Poslední dekáda komunismu pod "nadvládou" punku, ale kdo koho víc toleroval, respektive netoleroval? Pár punk přátel stačilo za "totáče" mít a hned byl ten život na hovno veselejší, ale jak kdy a jak pro koho. Bylo to o excentrickém životním stylu, o nedostupných hudebních nahrávkách zakázaných kapel, hulení a v neposlední řadě o mladistvé rebélii prostřednictvím vlastní undergroundové kapely proti nevyhovujícímu režimu a jeho předpisovým životním normám, kterých měla parta pankáčů v 83 až nad číra. Vše sledujeme z pohledu inteligentního Mikiho, toho času studenta gymnázia, který se tak trochu ve svých (osm)nácti hledá. Nechce se podvolit politickému systému, rodičovským kritériím, přehnanému vlivu špatných kamarádů a nikdy se nevzdá své milované hudby. Těžko říct, co chtěl svým nevyváženým postojem tenhle snímek vlastně divákovi sdělit. Sděluje i nesděluje toho příliš. Tehdejší dobu odprezentoval celkem zdatně, i když trochu uměle, některé scény byly nastaveny i vystavěny zajímavě, ale jen zřídka se z nich vytěžilo maximum (viz dramatická noční honička s vesnickými "burany"), některé zase vyznívaly nevěrohodně (obdobný problém měl i spřízněný "Občanský průkaz", včetně nedostatečné artikulace mladých herců, kdy jim ne vždy bylo spolehlivě rozumět), avšak největší slabinou je rozkouskovaný až epizodní styl vyprávění. Životnost postav je měřena schopností dodat jim životnost prostřednictvím mladé herecké krve, což se daří, ale v zajímavých situacích se s nimi ocitneme méně, než by bylo záhodno. Režijní rukopis Richarda Řeřichy ještě neměl onu kýženou výrazovost, což je pochopitelné, neboť se v minulosti režií nezabýval, avšak kameru třímal v rukou nejednou. Jedná se o kameramana, který si chtěl vyzkoušet, jak chutná režijní debut. Na poprvé to nebylo špatné, ale ani nikterak vyzrálé. Poněkud zvláštní byla mluva i image hudební partičky. Možná se tak tehdy mezi mládeží nemluvilo. Výraz "dračice" určitě ne. K vidění byla směska pankáčů ve stylu Sex Pistols se skinheadem i kultivovaným depešákem, kterého Patrik Dělger v titulní roli připomínal ze všeho nejvíc, ačkoliv tahle modní vlna se dostavila až o něco později. Přesto velkým plusem zůstávají mladí, neokoukaní herci, atmosférická režie s důrazem na originální kamerové snímání a také neotřelé téma a připomínka punku, kterým se český film příliš v minulosti nezabýval. Svých předností si je film dobře vědom. Jestli je to hodně, málo, nebo tak akorát, si jistě každý divák posoudí sám. Vytěžit se z toho dalo jistě víc. 60% (27.09.2014)

Hlavně ze začátku je to soft pro holky, ale přeci jen se to krapet rozjelo a kluci začli hrát, pogovat, pařit a rádobyrebelovat tak nějak reálně a syrově, že jim člověk ty punkáčský ideje skoro věřil. Čest režisérovi, který zůstal nohama na zemi, nedělal ze svých hrdinů hrdiny, ale nechal je brodit se na bezvýznamném dně, ač s hlavou v oblacích, jako tomu v té době bylo u každé podobné punkové fankapely. Prostě příběh mladejch ochlastů co nadávaj na benga, na politiky a na svoje pracující fotry a sní si svůj sen o kariéře formátu The Clash a Sex Pistols. Kdo to nezažil? (23.11.2012)

Rebelování ve stylu RebeLOVE, prý vzor 1983. Spíš ale 2013. Podstata punku je totiž hodně jinde, než kde ji vidí Richard Řeřicha. Punková tady byla leda ta hudba a outfity, jinak zhola nic. DonT Stop není punk, ale totální mainstream. Je vidět, co dnes z punku zbylo... Pane Řeřicho, opravdu jste film o punku završil náznakem toho, že východiskem z punkové generační revolty je chovat se konvenčně? Ufff... Rozhodně bych Vám doporučil, abyste se příště při realizaci filmu o punkovém hnutí v Československu alespoň rámcově seznámil s danou problematikou, minimálně se podíval na příslušný díl dokumentárního cyklu Bigbít. Anebo se podívejte na ...a bude hůř, i když to není primárně punkový film, Petr Nikolaev totiž narozdíl od vás je skutečnosti v 80. letech o světelné roky blíž... Takže suma sumárum, jediné, co v tomhle filmu funguje, je hudba a titulky plus mezititulky, herectví občas kulhá (zvláště Mikiho otec byl velmi slabý) a co úplně selhává, je scénář a ideová složka, kdyby totiž film tak hrubě nezkresloval obraz 80. let minulého století, byl bych jako divák mnohem shovívavější. Slovy Visacího zámku ...ale lidi říkali, že punk je jinde... (29.11.2013)

"Co to máš na sobě? To se nemůžeš oblíkat slušně? Tomu říkáš muzika? Co to máš za kamarády? Ty jsi snad úplně blbej".. Sice film mapuje rok 1983, ale je tam tolik příznačných situací i pro dnešní dobu (já u každé hádky s rodiči musela přikyvovat "to znám"), české vnímání "odlišného" se navíc nijak moc nezměnilo. Ale k filmu samotnému;nepamatuji, kdy jsem byla naposledy takhle nadšená z českého filmu.... Aha, už vím. NIKDY! Z vlastní zkušenosti netuším, jak to vypadalo za totáče, ale připadá mi sympatická snaha něco změnit, byť jen tím, že si budu dělat to co chci a pokusím se v nelehké době prosadit. Rebélie, chlast, koncerty, rvačky. Ale přece jen tam bylo něco víc. Myšlenka.. anebo možná jen záminka. Ale bylo to "něco víc". Dnes ten "punk" spočívá v něčem úplně jiném (neházím ale všechny do jednoho pytle). Musím říct, že jsem se nenudila ani minutu, potěšily mě sympatické neznámé tváře, soundtrack (London Calling!) a celkově příběh o úskalích dospělosti. Dovedu si představit, že bych v té době byla úplně stejná. Řeřicho, toč dál a možná se ti podaří obnovit mou víru v českou kinematografii! (EDIT: Jedinou výhradu mám k Pavle, Mikiho přítelkyni. Postava i představitelka příšerná!) (09.02.2013)

Punk not Death !!! No Future !!! Dve frázy ktoré spájajú v tomto filme REBELSTVO , odpor voči okoliu ,voči systému ,voči všetkému naliňajkovanému čo vtedy mohla doba poskytnúť. Príbeh jednoduchý,priehľadný o dvoch kamarátoch ktorý chcú a aj založia Punkovú kapelu napriek všetkým problémom tej doby vám vlezie pod kožu najmä tým ktorý aspoň trochu toto zažili. Film ako celok je svižný ,vtipný a niekedy aj na zamyslenie. Neopozeraný herci dávaju tomuto filmu to čo by som tým známejším absolútne neuveril ! Postava ktorú stvárnil Jakub Zedníček je aspoň pre mna v tomto filme dominantná aj napriek tomu že nehrá hlavnú rolu. Film hodnotím na 75% a plne si to zaslúži! Jednou až skončíme tlustý, plešatý a připosraný to si už budeme jenom ztěžovat, že nejlepší roky jsou v prdeli a dobře budeme vědět, že nejlepší to bylo právě TEĎ... (01.03.2013)