Malá z rybárny

Malá mořská víla není sranda a pohádkou je, protože jsme se rozhodli jí tak říkat. Malá z rybárny ještě prohloubila melancholii své předlohy do deprese. Nehezké loutky v nehezkém prostředí prožívají své nehezké osudy, kde je milostný cit Malé jen drobnou kapičkou naděje, která pochopitelně skončí v kaluži špíny. ____ Pokud si nemyslíte, že animované příběhy jsou výhradně pro děti, tak je Malá z rybárny to pravé pro vás. Líbí se mi důvtipné přenesení mořského světa do přístavní čtvrti, kde je Malá tak krutě zklamána. Přesto však, stejně jako Víla, nepřijme nabídku na návrat ke svým, protože už se vrátit nemůže. Už nikdy nebude tou Malou, protože se zamilovala. Vědomě zvolila a za svou volbu zaplatí. Kdyby se vrátila, nezabila by jen proradného prince (zde pasáka), ale i sama sebe, protože by popřela svůj cit, jakoby nikdy neexistoval. Takže při upřímnosti, jakou se především vyznačuje, ona vlastně možnost volby nemá. A její konec je zároveň nadějí, že je něco takového možné. Zamilovat se bez ohledu na cokoliv a pak při své lásce stát až do konce. SHRNUTÍ: Křehká děvčátka můžou mít neuvěřitelnou sílu. (04.01.2021)

Problém tohohle filmu je, že vlastně není důvod na něj koukat. Je poměrné milý, animace je zdařilá a hudba překvapivě zaujme, ale scénáristicky je to nijaké. Nebo spíš - je to přesně to, co si myslíte, že to bude, pokud jdete na moderní Malou mořskou vílu pro dospělé. Snaha obohatit děj nebo využít okolního světa - nulová. (03.06.2018)

Jak bych to vystihl ... skvělý start, skvělý finiš, ale spousta překážek prostě leží na zemi. Snímek jednoznačně kulhá na dramaturgii spojenou se scénářem a vyprávěním. Nikoli však vypravěčem! Vzhledem k ponurosti děje byl Kaiser překvapivě dobrou volbou. A když už jsme u pozitiv, tak animace byla geniální záležitostí, dokonce často nahrazovala hluchá místa v ději a kde mělo být napětí, nebo zvrat, tak mlčky, ale nejhlasitěji zároveň, nastoupila animace s propracovanou grafickou stránkou filmu. Také hudba se povedla. Jenže právě vždycky, když mělo dojít k nějakému zvratu nebo konfrontaci, tak film vyšuměl do nikam - tedy pokud to částečně nezachránila ona výmluvná animace. Celkově se Malá z Rybárny povedla lépe, než kdejaký dnešní mainstreamový film, to ano, ale kdyby se ještě pečlivě zamakalo na detailech v textu a zvratech, tak by to mohlo být na potlesk. Jen tak dál, tvořte, jste na dobré cestě. Film má ponurou atmosféru, tíživou a má silný emocionální dotek. Neberte na to malé děti, ale pošlete tam všechny teenagery. "Tak alespoň ten banán ..." 70% = 3+/5 (10.06.2015)

Myslím si, že stojí za to vidieť tento animovaný film už nielen pre ľudí, ktorí obdivujú "stop motion" umenie vo filme, ale aj pre ľudí, ktorí majú radi skutočne seriózne poňatý film na motívy veľmi zaujímavej rozprávky. Je to urobené v modernom svete a myslím si, že to tam veľmi pekne ladí a dáva to príbehu trošku nový pohľad a myslím si, že dobrý. Páči sa mi aj fakt, že film je urobený skoro celkom vizuálne, čo je dosť riskantné ale chápete emócie postáv alebo aj ich myšlienky len cez sledovanie plátna, páčia sa mi detialy v dizajnoch postáv alebo prostredí a aj prostredie ako také je super. Jediné čo ma trošku mrzí je využitie počítačovej techniky a hoci v malom množstve, ťahá to občas von z filmu. Deti by to asi vidieť nemali, ale všetci čo majú 15 a viac si myslím, že budú nadšení. Najmä ak majú radi animované filmy a animáciu ako takú. (25.06.2015)

"Haló, mohla bych rezervovat dva lístky na zítřek?" "Mohla, ale musíte zavolat do poklady a ta není otevřená, to bude až za hodinu." Druhý pokus nevyšel, zas bylo moc pozdě, na třetí pokus mi to nebrali. Zoufalství, opravdu jsem to chtěla vidět. Jenže se mnou celý svět, který je schopný příčetně telefonovat. A to jsem ještě vytáhla do kina elfí princeznu, vládkyni zlatého deště. Jak se ukázalo v hodině lámání chleba, lístky byly a s jedinými prodanými lístky jsme si ve volném sále vybraly sedadla. Už začátek, s naprosto podmanivou hudbou rybího symfoňáku, dával tušit, že to, co nás čeká, nebude úplně tuctová podívaná. Tenhle animák není přívětivý, na oko líbivý a podbízivý. Má v sobě jemnou, skoro bolestivou, poetiku, která mi k tomu, ve své podstatě strašně smutnému, příběhu ladí. Před cestou do kina jsem udělala tu chybu, že jsem si poslechla hodnocení profi kritiků, kteří odvážně palcovali a Malé z rybárny vehementně dali palce dolů. Asi viděli úplně jiný film než já. Budu polemizovat s jejich výhradami. Ano, postavy neoplývají živou mimikou, mořští lidé mají s rybami mnoho společného, ještě nikdy jsem neviděla smát se kapra, mračit lososa, nebo otráveně ksichtit makrelu a není to tím, že z té si zpravidla kupuji jenom filé. Mořský král prodával ryby, v čem by se taky vyznal lépe? Co by měl dělat? Opravovat televize? Chválené živé vlasy Nejstarší a Prostřední jsou geniální a zdaleka ne jen jednou z mála drobností. Těch drobností tam je mnoho. Od růžového discmana, přes kolečkové křeslo babičky a všechny šperky a jejich zřejmou či tušenou symboliku, až po tančící figurínu u tyče a neustále se opakující motiv srdce v kosočtverci, jako symbol ústředního bordelu (myšleno veřejný dům). Malá mořská víla je dílo, které poprvé v životě mnoha lidí nastoluje otázku, zda je lepší milovat a ztratit, nebo nikdy nemilovat. Troufám si říct, že na to neexistuje jednoznačná odpověď. Jisté je, že je lepší před smrtí, která je jediná jistá, milovat aspoň chvíli. A určitě je dobré žít tak, aby si nad pěnou, která z vás zbude, mořská ryba utřela slzu, která jí kradmo stéká po tváři. (30.05.2015)