Karel Gott 70

Předně chci napsat, že jsem se rozhodl zhodnotit a okomentovat tento pořad, nikoli Karla Gotta jako takového. Karla Gotta plně uznávám a považuji jej za skutečný prototyp hvězdy a i když v mých žilách koluje úplně jiný druh hudby, při vystoupení v TV si jej rád poslechnu. Tudíž mohu s klidným svědomím říct, že takový formát, jakým Karel Gott rozhodně je, si zasloužil ke svým 70. narozeninám lepší koncert. Toto působí spíše dojmem televizní estrády, nežli velkého narozeninového koncertu. S tím, že se přednes většiny interpretů k originálu ani nepřiblíží, jsem samozřejmě počítal. Několik zpěváků mě dokonce příjemně převapilo (Buhuš Matuš, Věra Špinarová, Jitka Molavcová, duet s Petrem Kolářem, duet skupin Divokej Bill a Horkýže Slíže, či gratulace Jiřiny Bohdalové a Lubomíra Lipského). Ovšem již k začátku přišlo zděšení - první blok, odzpívaný finalisty Superstar (a to proti nim zásadně nic nemám). Skupina Olympic si zopakovali coververzi písně Kávu si osladím z koncertu ke Karlovým šedesátinám a opět to dopadlo hrozně. Koncert vůbec negradoval, stále plynul v jedné rovině. Ale úplně nejhorší byl závěr. Copak Jdi za štěstím - jednu z nejkrásnějších Karlových písní, nemohl zazpívat sám a sbor ostatních interpretů se přidat ve sboru?! Ve druhém hlase ji totálně zkurvila svým uřvaným projevem Lucie Bílá! Jak říkám, koncert má své světlé i stinné stránky, ale Karel Gott si ke svým sedmdesátinám zasloužil něco lepšího. 40%. (19.07.2009)

V roku 2009 oslávil svoje sedemdesiate narodeniny socialistický zlatý slávik, národný umelec a antichartista Karel Gott. Pri príležitosti tohto životného jubilea bola v pražskej O2 Aréne usporiadná veľkolepá estrádna galashow na ktorej sa zúčastnilo nechutné panoptikum mediálne známych blbečkov a blbiek, čo prišli zaspievať tomuto pajácovi. Starý koGott sedel v prvej rade s tou svojou zlatokopkou, senilne prikivoval a škeril sa ako chuj. Potom niečo aj on zakikiríkal a bolo po oslave. Odpad! (24.07.2018)

Nedorozumění v žánrech vyvolává protikladnosti v hodnoceních. Oslava životních jubileí je a zůstane specifickým tvarem, jehož hlavní prioritou zůstává a zůstane blahopřání. V této rovině se mění gottovské jubileum v to, co oslavanec výstižně nazval manifestací. Sahá-li region gottovské popularity od Vladivostoku po Bonn, v tomto případě lze jeho rozpětí vymezit od Evy Farné po legendárního Josefa Zímu s půvabnými mezizastávkami v podobě Terezy Kerndlové, Taťány Kuchařové či Barbory Špotákové nebo stále atraktivní Heidi Janků. Příznačný byl pohled na Gottovy dcery; zejména jsem ocenil výdrž tříleté holčičky, která doslova překonala samu sebe. Král české noblesy, jemuž nic lidského není cizí, vstoupil touto velkolepou podívanou, která u nás nemá obdoby (napadá mi jen Nohavicou svolaný koncert ostravských osobností hudby pro lidi), na pomyslné nebe českého kulturního dědictví. Dramaturgie ani scénář této apoteóze dalšího českého Nesmrtelného - jak by psali naši předkové ještě v čase Třetí republiky - zvlášť neprospěla, ale ani neublížila; občasný, tyto klíčové okamžiky provázející humor, zlehčující stáří byl minimálně vkusný. Gottovo dojetí bylo nezastírané a upřímné. Legendě se dostalo holdu, který jí poprávu přísluší. Zpěvák životního chlapeckého životního romantismu tak pevného v křehké formě, v níž ho nabízí svým stále početným fanouškům všech generací již šesté desetiletí, prožíval tyto hvězdné okamžiky poprávu jako jedno velké životní zadostiučinění. Chtělo by se věřit, že tento svátek lidské vzájemnosti nebyl jen agenturní kulisou, ale naopak autentickou výpovědí o tom, že optimismus v naší době není jen stále úletovější úchylkou, nýbrž nadčasovou, životně nutnou a nutkavou potřebou. (15.07.2009)

Přecijen si myslím, že tohle by měli vidět všichni, kdo mají výhrady ke Karlu Gottovi. Bezmála všichni umělci zvolili ve svých verzích hlasově úspornější polohu a tam, kde to měli vytáhnout do výšek, se o to ani nepokusili. Už jenom tím lze snadno dokázat, že Karel Gott je jedinečný. Jeho vrstevníci dejme tomu, že byli nejistí v pohybu, ale intonačně naprosto pevně v kramflecích a o třídu výš než o dvě generace mladší hvězdičky. Nicméně i v televizním přenosu bylo slyšet dozvučování mikrofónů podle toho, kdo kolik uzpívá a myslím, že návštěvníci si to naživo až tak neužili (kromě oslavence snad). Jako celek je ale tenhle spektákl docela průser a záležitost na jednu sezónu. Nemyslím, že bylo nutné tohle celé opakovat, jako se stalo v roce 2012. Mistrovi lze popřát k narozeninám mnohem lepšími archívními pořady, tímhle akorát dáváme národu do ruky další argument, kam spěje česká televizní zábava. (25.07.2012)

Pěkně udělaná benefice má švih a tempo. 1) Uslyšíme výhradně písničky z Gottova repertoáru v podání gratulantů v novém či upraveném aranžmá. Aby se jich vešlo více, zazní vždy jen část songu, což je očividně ku prospěchu věci._____ 2) Slovní gratulace jsou vtipné (snad jen s výjimkou zdravice prezidenta Klause) a hlavně krátké._____ 3) Mezi gratulanty je zastoupen především popmusicový mainstream. Mladých zpěváků je tu málo, příležitost dostali Gottovi souputníci anebo alespoň dobře zavedené stars (například Lucie Bílá). 4) Gottovi to tehdy ještě zpívalo dobře. Místy byl rozdíl mezi možnostmi jeho hlasu a gratulanty velmi patrný._____ 5) Dojemný koment: sportovec*****, výstižný koment: argenson*._____ 6) Nesdílím rozhořčení některých komentátorů z toho, že nešlo o dostatečně důstojný koncert podle vkusu lidí, kteří stejně Gotta neposlouchají. Nikdy jsem Gotta moc nemusel, ale vážím si ho a nezpochybňuji fakt, že se stal fenoménem doby._____ 7) Mé pocity vyjádřil celkem přesně Jiří Krampol: Kde jsou ty doby velebné, kdy údy byly ohebné? Až na jeden, až na jeden. Pryč jsou ty doby minulé, teď údy mé jsou strnulé, až na jeden, až na jeden. (04.02.2022)