Hra o trůny

Po výborném úvodu docela zklamání, plné nezajímavé výplně a sem tam zajímavých dějových zvratů a odstřelování postav ze šachovnice. Snad druhou sezónu trochu víc přitáhnou a zahustí, protože 600 minut hustě vyšlehané atmosféry k úplnému nadšení prozatím nestačí. A bez S...B... to musí být zákonitě poloviční. (14.11.2011)

Abych začala náležitě epicko-trailerově: ve světě, kde léto trvá léta a zima se může protáhnout na celé pokolení... ve světě, kde nevíte, zda krvelačnější bestie číhají za Zdí nebo před ní... ve světě, kde neznají jinou polohu při sexu než zezadu... všem zákonitě hrabe tak, že z toho nerozeznávají sestru od štětky (ale on je to někdy fakt problém) a hrdinní elfové, čarodějové a nezletilci vyvolení k záchraně světa nikde, takže není divu, že nakonec jsou nejlepší ze všeho trpaslíci. Krev, chlast a sperma teče proudem, ruka ruku láme a šťastné konce jsou v nedohlednu. Kupodivu to povětšinou nepůsobí samoúčelně, atmosféra se nedá krájet, ale je na ni třeba řádně nabroušené sekery a většina postav je náležitě prokreslená, nešustivá a zahraná tak, že jisté malfoyovce máte opravdu chuť nechat opékat na pomalém ohni a v případě jisté albíní princezničky s radostí kvitujete fakt, že nejen mráz, ale ani plameny kopřivu nespálí a z dračí setby může vzejít podivuhodná úroda. Je to skoro jako poslouchat skaldovu píseň v prochladlé hradní síni a lít přitom do sebe jednu medovinu za druhou v marné snaze zastavit mráz pronikající až do kostí. My na severu sídlící sice známe jen dvě roční období a to zimu a zkurvenou zimu a pohled z okna na povadlé jiřiny (a Lucky a Evy) nás zatvrzuje ažaž, ale právě proto víme, že zima přichází... a není před ní úniku. (09.10.2011)

Bez nutnosti vyblít ze sebe po prvním díle komentář plný ať už oslavných tamtamů, či naopak kýblu špíny, jsem v klidu a pokoji dosledoval tuto třetí řadu seriálu Řím. Pravda, prosluněné amfiteátry vystřídala chladná atmosféra mohutných hradů, avšak postavy zůstaly. Ty krásně nejednoznačné, nečernobílé, skvěle propracované a výtečně zahrané figurky, opět utvrzují důvěru v to, že i když v seriálu (filmu) řinčí zbraně, nemusí nutně dojít k bitvě, neb vždy je dostatek šedých eminencí, intrikánů a s nimi spojených náhod, jenž dokáží děj posunout i jinak, než bychom zrovna čekali. Jestli jde něco mimo chválu, tak režie posledních dvou dílů, neb prvnímu chybí pořádná gradace a tomu závěrečnému zase silnější rezonance epilogu. Až v knihovně přestane být in půjčovat si Martinovy knihy a nebude se na ně stát řada až na Svoboďák, stavím se také, ten svět mě opravdu zaujal. [PS: Osobní sympatie vysílám směrem k seru Jorahovi a Arryi Stark, ke kterým se už od počátku druhé série přidává Tyrion Lannister.] (21.06.2011)

Těžce to překonává i kdejaký ryze historický seriál a to k tomu nepotřebuje ani ty fantasy berličky. Výprava je totiž naprosto úchvatná a seriál podvědomě posouvá daleko za hranice běžné televizní tvorby. Skoro si člověk povzdechne, že je to celé smyšlené, že v tom není kus naší historie, ale když se nad tím zamyslí, dojde mu, že tvůrci museli někde čerpat. Jedno s druhým je tedy tak provázané, že člověk chvíli zapomíná, kde vlastně přesně je. Když si ale odmyslí všechno to líbivé pozlátko, dostane dosti konverzační telenovelu bez konce a s neustálým větvením osudů na sebe vrstvících se částečně nedůležitých postav. V jedenácté řadě už v tom člověk bude mít takový maglajz a po nějakém Eddardu Starkovi neštěkne ani vlk. Winter-Neprakta is comming! (04.07.2012)