Stav beztíže

Po 10. díle: Vzhledem k tomu, že seriál chce mateřská stanice pravděpodobně ukončit kvůli nízké sledovanosti a přesouvá jej na jiné kanály, se bojím, že jej stihne osud všech useknutých seriálů a nebude mu dopřáno naplnit svůj potenciál. Jde o kosmické drama, myšleno ve stylu nikoliv Melrose Place, jak tady někdo blboučce (sorry) napsal, ale spíše psychologických filmů. Každá postava má své trauma. A nejde o žádné klišoidní smrti při autohavárii, ale skutečná traumata, menší či větší. Ve stísněném prostoru rakety však nabývají větších rozměrů, a poté, co se objeví na lodi mimozemská entita Beta v podobě fraktálu, která všechna tato traumata dokáže v halucinacích zviditelnit, dá se napětí krájet. Vynikající herecké výkony, dokonalý scénář postupně odhalující životy jednotlivých členů posádky i některých v řídicím středisku na Zemi, výborná výprava a triky, jeden z nejlepších seriálů na téma space opery, jaký jsem v poslední době viděl. Resp. na BsG to nemá, ale BsG není o psychologii. (17.10.2009)

Po devíti dílech - Samotný seriál má výborný námět, výbornou kameru, propracovaný příběh, temnou a až chvílemi strašidelnou atmosféru, zajímavé obsazení herců, která jsou mi velmi sympatičtí ve svých rolích... Nicméně jedná se spíš o vesmírné drama, kde se primárně (zatím) řešili jednotlivé postavy a jejich vzájemné vztahy, prakticky nám autoři představili jednotlivé charaktery. Ale to se v klidu mohlo zvládnout za poloviční čas. TAkže moje hodnocení jsou zatím silnější tři hvězdičky, těším se, jak dál naloží s entitou Beta a že dálší směr seriálu se bude spíše ubírat cestou atmosférické akční sci-fi. (05.10.2009)

Na pomezí tří a čtyř hvězd, po prvním dílu jsem byl nadšen, konečně kvalitně vyrobená a natočená seriózní vědecká fantastika pro dospělé, která je mnohem víc vědecká, než fantastická. To je něco pro mě. Bohužel nic není zadarmo, a tak zjevně vyšší produkční náklady musela klasicky zaplatit vyšší "masovost" seriálu, autoři se museli podřídit vkusu širšího diváctva, než je typický sci-fi vzorek. To znamená nefandům a ženám. A to znamená vztahy. Spoustu a spoustu vztahů. A psychologický rozvoj charakterů. Aby bylo jasno, vztahy v žánrových seriálech mi nevadí, jenže se to musí umět. V takové "The Unit" nebo "Shield" byla tahle stránka zpracována snesitelně, někdy dokonce i zábavně. Jenže Gravity je plná nesnesitelné klišovité vaty, na vztazích a vývoji vztahů mezi postavami není absolutně nic nového, provokativního nebo alespoň trochu zajímavého. Nedivím se, že byl seriál uprostřed první sezóny zrušen, kdybych se na něj musel dívat bez fastforwardu a navíc v televizi, kde příběh co deset minut přeruší pětiminutová reklama, nepřenesl bych se přes pilot. Odhaduju, že takovou třetinu každého dílu jsem prostě přeskákal, a víte vy co? Prakticky o nic jsem nepřišel. Ale na závěr chvála. Tenhle seriál měl obrovský potenciál. To se jasně ukázalo v některých scénách na lodi nebo u posledního odvysílaného dílu (přinejmenším na celostátní americké stanici ABC), kde astronauti odhalí existenci Bety. V něm skoro úplně chyběly unylé vztahové žvásty, soustředil se plně na hlavní zápletku a nešlo od něj odejít. Kdyby takhle vypadala většina dílů, měli bychom tady vesmírný Lost. Je tedy jasné, že hlavní autor James Parriott vesmír umí, kdyby vztahy ořezal o polovinu a při jejich psaní nemyslel na ženy a holky, které sledují Gray's Anatomy, ale na fanynky Hvězdných válek a Star Treku, byl by Stav beztíže hit. (Mimochodem Parriott nakonec odhalil, jak by se seriál vyvíjel a dopadl, příslušné odkazy najdete na Wikipedii.) (29.07.2011)

Tohle mě opravdu moc nebavilo, neustále pohledy co bylo před 5 lety, nás provází celou sérií. A v podstatě se nic moc neděje, ani se nakonec nedozvíme jak se Zoe dostane zpátky do programu, i když je to tam nepřímo ukázáno. Celý je to takový nevyvážený a příliš roztříštěný. Je dobře že to nepokračovalo dál. (21.07.2020)

Najväčší nedostatok tohto seriálu vidím v dvoch veciach. Sú to hovory, ktoré sú praktizované hocikým a hocikedy. Na takejto misii by boli všetky spojenia so Zemou oficiálne a nie že si manžel zmyslí kedy sa mu zachce a "zatelefonuje" manželke. Druhou asi najväčšou hlúposťou je, že pri týchto telefonátoch nieje žiadne časové opozdenie. Je mi jasné ako by to komplikovalo všetky scény keby musia čakať na to, kým hovor príde na Zem a opačne ale mohli to aspoň nejako vysvetliť alebo vyriešiť inak. Veď keď v spravodajstve prenášajú signál zo štúdia reportérovi na miesto činu, už vtedy je tam mierna odozva a nie niekoľko miliónov kilometrov od Zeme. Jediné vysvetlenie je že sa dej odohráva v budúcnosti a s takýmto prenosom už ľudia nemajú problém (ak je to tak, mali to povedať). Antigravitačné obleky radšej ani neriešim. Nepáči sa mi ani to, že vo výcviku (najmä flashbacky z baru) sa kamarátia presne tí ľudia, ktorí sa dostanú na misiu (kandidátov bolo 32). Týmto nemienim seriál nejako zhadzovať, no keď sa už pustili do takéhoto projektu, v prvom rade si mali prejsť a vyriešiť zopár základných pravidiel. Páči sa mi začiatok a koniec časti, v ktorých má monológ hlavná postava a zceľuje tak hlavnú myšlienku každej epizódy (niečo ako Suresh v Heroes). Vykreslenie a fungovanie vesmírnej stanici je na úrovni (okrem spomínaných antigravitačných oblekov, no kto vie na akej technickej úrovni bude ľudstvo v roku 2052) a takisto aj vizuálna stránka má svoje čaro. Každou nasledujúcou epizódou som si utvrdzoval názor, že seriál je kvalitný a dosť prepracovaný. Vydarili sa aj flashbacky, ktoré ukazujú výcvik a misiu na Marse spred 10. rokov. Veľká škoda, že posledná epizóda je ako každá iná, teda seriál nemá dôstojný koniec. (24.09.2010)