Stav beztíže

Odsoudit Defying Gravity jako Melrose place ve vesmíru je hodně povrchní, i když tomu dost nahrává. Seriál připomíná v mnohém Virtuality, ale nejde tak daleko jako berg ve svém pilotní počinu. Připomínka Sunshine i Big Brothera je tu stále, ale právě reality show a její netradiční prvky jsou vypuštěny jen a jen pro dobro seriálu. Defying gravity tak působí jako zajímavě pojatý sci-fi seriál, který přináší kromě mnoha otázek o entite "Beta" také lidské otázky o vztazích na lodi po i před naloděním. Flashbacky jsou totiž na denním pořádku a vykreslují příběhy postav na 6ti leté výpravě... S ní to však není tak jednoduché, jak by se zdálo a nějakou jednoznačně pojatou misi můžete zapomenout. Obecně se tvrdí o návštěvě několika planet sluneční soustavy, ale hlavním tažným příběhem je právě neznámá entita v doku č. 4 a její dopad na lidské rozhodování i fyziologii... Seriál plný otázek tak pokračuje a představuje mnoho otázek i odvážných pokusů. Po devátém díle zatím snižuji na 3*, protože zlomovému odhalení chyběla šťáva a jedinečnost. Seriál tak pokračuje v zajímavém a netradičním směru, ale výrazně zpomaluje a pro divákovi přináší často více nudy, než z počátku. (19.08.2009)

Och joj, už prvé dva diely ma príšerne rozčuľovali a nemohla som si pomôcť. A to dnes, v roku 2012, ľudia nadávajú na nelogické správanie "vedcov" v Scottovom Prométeovi... to asi nevideli túto bandu tvorcov a postáv, ktorí pod rúškom vedy mixujú takú divokú zmesku "superstitious stuff" - povier, náboženstiev a morálky založenej na iracionalite - až to nie je zdravé. Biologička hádžuca smutné oči na likvidované vzorky králičích embryí a ťažko filozoficky sa zamýšľajúca nad tým, ako "zabíja" zhluky desiatich buniek... what the hell?! Ďalších príslušníkov tímu vyberaných na základe už neviemčoho a "kompatibility" ani rozoberať nebudem. Ešte si nejaké diely pozriem a očakávam, že atmosféra na Antarese bude čoskoro "zaujímavejšia" ako v reality šou. A čo má sakra znamenať, že keď omylom vystrelí z lode astronaut priviazaný bezpečnostným lanom, tak ho budeme priťahovať ručne??? Veď načo by sme na lodi za 10 miliárd dolárov mali NAVIJAK?! Škoda len, že pri tých blbostiach je to navyše aj hrozne pomalé a nudné. Proste mydlová opera vo vesmíre. Páči sa mi, ako to stručne zhrnula Hirnlego: (patos, hodnoty obrácené naruby, nezodpovědnost a demence jsou přece tak cool). (06.08.2012)

Najväčší nedostatok tohto seriálu vidím v dvoch veciach. Sú to hovory, ktoré sú praktizované hocikým a hocikedy. Na takejto misii by boli všetky spojenia so Zemou oficiálne a nie že si manžel zmyslí kedy sa mu zachce a "zatelefonuje" manželke. Druhou asi najväčšou hlúposťou je, že pri týchto telefonátoch nieje žiadne časové opozdenie. Je mi jasné ako by to komplikovalo všetky scény keby musia čakať na to, kým hovor príde na Zem a opačne ale mohli to aspoň nejako vysvetliť alebo vyriešiť inak. Veď keď v spravodajstve prenášajú signál zo štúdia reportérovi na miesto činu, už vtedy je tam mierna odozva a nie niekoľko miliónov kilometrov od Zeme. Jediné vysvetlenie je že sa dej odohráva v budúcnosti a s takýmto prenosom už ľudia nemajú problém (ak je to tak, mali to povedať). Antigravitačné obleky radšej ani neriešim. Nepáči sa mi ani to, že vo výcviku (najmä flashbacky z baru) sa kamarátia presne tí ľudia, ktorí sa dostanú na misiu (kandidátov bolo 32). Týmto nemienim seriál nejako zhadzovať, no keď sa už pustili do takéhoto projektu, v prvom rade si mali prejsť a vyriešiť zopár základných pravidiel. Páči sa mi začiatok a koniec časti, v ktorých má monológ hlavná postava a zceľuje tak hlavnú myšlienku každej epizódy (niečo ako Suresh v Heroes). Vykreslenie a fungovanie vesmírnej stanici je na úrovni (okrem spomínaných antigravitačných oblekov, no kto vie na akej technickej úrovni bude ľudstvo v roku 2052) a takisto aj vizuálna stránka má svoje čaro. Každou nasledujúcou epizódou som si utvrdzoval názor, že seriál je kvalitný a dosť prepracovaný. Vydarili sa aj flashbacky, ktoré ukazujú výcvik a misiu na Marse spred 10. rokov. Veľká škoda, že posledná epizóda je ako každá iná, teda seriál nemá dôstojný koniec. (24.09.2010)

Takovou sbírku neurotiků a zamindrákovaných person bylo asi opravdu těžké pro jeden scénář najít. Já vím, že dramatizace seriálu by měla být silná, aby lidi vůbec zajímal, ale ve Stavu beztíže je silně předramatizováno. Jedna byla zneužívaná, druhou opustili rodiče, třetí trpí duchy z války, další duchy z Marsu, další trpí tím, že měla být chlap a tak dále. No parta, kterou byste pro šestiletou misi napříč Sluneční soustavou pohledali. Občas jsem si říkal, že vhodnějšími kandidáty by snad byl i kroužek extrémně cholerických anonymních alkoholiků s tiky. Hlavní linie seriálu a vyprávění formou flashbacků je naprosto v pořádku, ale byl bych raději, kdyby se tvůrce držel tohoto a vyprávěl příběh mise, zatímco se bohužel spíš soustředil na postavy. Také jsem trpěl těmi proslovy na konci každé epizody - jo byly asi pěkné, ale kdyby byl takový i zbytek! Takhle působily jako pěst na oko. Zkrátka Stav beztíže je seriál se zajímavou myšlenkou (i dle doslovu autora, jak měl seriál skončit - viz odkaz v diskusi), ale s tak kostrbatým scénářem, že se nedivím, proč skončil. Zkrátka rámec je nadmíru zajímavý a nový, ale takové kosmonauty byste pro výlet nevybrali, ani kdybyste byli na hlavu padlí, neskousnu. Moc pěkná hudba. 30% = 1+/5 (10.08.2014)

Na pomezí tří a čtyř hvězd, po prvním dílu jsem byl nadšen, konečně kvalitně vyrobená a natočená seriózní vědecká fantastika pro dospělé, která je mnohem víc vědecká, než fantastická. To je něco pro mě. Bohužel nic není zadarmo, a tak zjevně vyšší produkční náklady musela klasicky zaplatit vyšší "masovost" seriálu, autoři se museli podřídit vkusu širšího diváctva, než je typický sci-fi vzorek. To znamená nefandům a ženám. A to znamená vztahy. Spoustu a spoustu vztahů. A psychologický rozvoj charakterů. Aby bylo jasno, vztahy v žánrových seriálech mi nevadí, jenže se to musí umět. V takové "The Unit" nebo "Shield" byla tahle stránka zpracována snesitelně, někdy dokonce i zábavně. Jenže Gravity je plná nesnesitelné klišovité vaty, na vztazích a vývoji vztahů mezi postavami není absolutně nic nového, provokativního nebo alespoň trochu zajímavého. Nedivím se, že byl seriál uprostřed první sezóny zrušen, kdybych se na něj musel dívat bez fastforwardu a navíc v televizi, kde příběh co deset minut přeruší pětiminutová reklama, nepřenesl bych se přes pilot. Odhaduju, že takovou třetinu každého dílu jsem prostě přeskákal, a víte vy co? Prakticky o nic jsem nepřišel. Ale na závěr chvála. Tenhle seriál měl obrovský potenciál. To se jasně ukázalo v některých scénách na lodi nebo u posledního odvysílaného dílu (přinejmenším na celostátní americké stanici ABC), kde astronauti odhalí existenci Bety. V něm skoro úplně chyběly unylé vztahové žvásty, soustředil se plně na hlavní zápletku a nešlo od něj odejít. Kdyby takhle vypadala většina dílů, měli bychom tady vesmírný Lost. Je tedy jasné, že hlavní autor James Parriott vesmír umí, kdyby vztahy ořezal o polovinu a při jejich psaní nemyslel na ženy a holky, které sledují Gray's Anatomy, ale na fanynky Hvězdných válek a Star Treku, byl by Stav beztíže hit. (Mimochodem Parriott nakonec odhalil, jak by se seriál vyvíjel a dopadl, příslušné odkazy najdete na Wikipedii.) (29.07.2011)