Vyprávěj

První řada byla velmi dobrá a vtipná, druhá ucházející a nynější 3. je naprosto o ničem a scénář je tak tupý, že to přímo bije do očí! Tam kde by šla udělat aspoň ta sranda je to strnulé, a když očekáváte nějaké zábavné vyústění je to utnuté a následuje další křečovitá scéna o ničem...bohužel jakási lehkost první řady se úplně vytratila a tvůrci se urputně snaží vymyslet kdo by se ještě mohl s kým vyspat nebo kdo by se ještě mohl opít... Kvalitní herci jako Skopal, Freimanová a Divíšková po "úspěchu" v Týtý nepochopitelně ustupují do pozadí a občas vydají nějaký ten výkřik ze tmy, který ovšem vůbec nic nezachrání. A o omladině ani nemluvně. Už to nepřináší vůbec nic nového, ale s vypětím všech sil nebo spíš ze setrvačnosti se to pokosím dokoukat. Škoda, že chyba je jen a pouze v debilním scénáři, všechno ostatní by jinak fungovalo. (02.03.2012)

ACHTUNG! SPOILERS! "Náš svět promění se hned, když zavřeš oči..." Ono se řekne ostalgie, ale jde o to, zda to není jen pouhopouhý starý dobrý sentiment. Jde o to, že ne vše o československé minulosti se dá takhle šmahem zavrhnout. Pro totiž mluví to, že pokud by si chtěl někdo se slzou v oku zavzpomínat na ideální časy socialismu, nemá nárok, jelikož vyváženost situací a postav je v tomto díle takřka na jedničku, což mě překvapilo úplně nejvíc. Postavy jsou životné, vyvíjejí se, většinou nedělají nic, co by bylo v rozporu s nimi samotnými a až na výjímky se vyhýbají plakátovému zobrazení určitých typů. Po technické stránce je to sice klasický, nikoli však laciný český seriál. Spíš negativně na mě působila jen velice urputná snaha zachytit dobové reálie od závěsu v koupelně až po lokomotivu a pak vyprávěcí monology (proč byl obsazen Vojta Kotek, kvůli popularitě?), které buď opakovaly již viděné, anebo vše zbytečně zdržovaly, popřípadě obojí. Takže žádná tragédie. Vše se ale změnilo po roce 1989, pomalu a tiše, seriál přestal vyprávět a začal jen zobrazovat, postavy nereagovaly na události, ty kolem nic pouze propouvaly v dobových zprávách, jako by se jich netýkaly, lidé, u kterých by tato změna byla nevíce křiklavá (Tonda), byli pro jistotu uklizeni pěkně mimo naši republiku, popřípadě zemřeli (babička). Obětní beránek se udělá z Franze, chce to jeden exemplární příklad, pěkně počesku. Celý projekt končí sčítáním jablek a hrušek (objektivní historie a osobní vzpomínky) a tatíkovskou spokojeností, jak jsme si to všechno začali báječně psát, takže jsme s minulostí vyrovnáni. Tím pádem je koncept na začátku sympatického projektu celý porušen a seriál se stává z velké části dost zbytečným. Že je to velká škoda, zjistíme, obávám se, za hodně dlouhou dobu. 50%. (11.07.2013)

Po prvních dílech, které měly ten retro nádech (také si tvůrci dali práci s přesným vybavením domácností tehdejšími předměty denní potřeby) seriál sklouzl kamsi do trapna. Jelikož jde v závěsu cca o 20 let zpožděně, pokud s tím tvůrci neseknou nebo koncesionáři nevezmou s cepy ztečí Kavčí hory, můžeme v roce 2046 dočkat dílu o pančovaném hovězím koninou v Ikea masových kuličkách. Minulý díl byla totiž povodeň v Troubkách. Když už se recykluje i toto, tak to je mazec. Začátek měl potenciál o tom žádná. Vezl se na vlně vzpomínek na to teplé tlení za socíku. Sice smrádek ale teploučko v tom kompostíku. Sem tam nějaké omezení, ale když člověk moc neprudil, neměl problematického předka a chodil mávat mávátkem o máji a na schůze, dalo se bejt. Dneska ty samý nejistoty..Sice svoboda to jo... ale jinak.... Pomeranče sice jsou všude k mání, škodovky taky a bez pořadníku ale ty recepty za kačku a rohlíky za dvaceťák..hmmm.. kde jen jsou ty časy. Starší diváky tohoto seroše možná (některé) píchlo smutkem u srdce, mladší si s údivem připomněli tu podivnou dobu Husákova půlnočního království, kdy vrcholem svobody bylo jet na víkend na chatu a nejmladší mohli s údivem nakouknout do děsivé minulosti babiček a rodičů, která jim dnes připadá absurdní a vzdálená stejně jako Sametová revoluce. Možná tak moc jim vzdálená , že hrozí, že si to celé jednou zopáknou s nějakým novým Iljičem nebo Klémou. Jenže po tom absurdním často nechtěně veselém a někdy i děsivém znázornění tehdejšího života sedmdesátých a osmdesátých let, nenabízí nic nového. Škoda. I když to nebylo nic moc, mohlo se v nejlepším přestat. * * (25.03.2013)

Pokaždé, když začne seriálu docházet dech, tak se dokáže opět nadechnout, ať už tragickou událostí nebo naopak něčím radostnějším. Díky tomu se seriál nikdy na delší dobu nemotá v kruhu vyprávění je plynulé. Těšily mě i vztahy mezi jednotlivými postavami, které se vyvíjely a nepřipadaly mi přitažené za vlasy. Osudy byly zajímavým a vítaným zpestřením. Ale hlavně seriál obsahu hlášku, za kterou by se nemusel stydět žádný sitcomový a ,,geekovský" seriál:,, A babi, nepřipomíná Vám Františka?" (12.03.2016)

Napřed jsem si říkal, že šedivé socialistické Československo nebylo tak pestrobarevné, aby měl každej v rodině a mezi přáteli zároveň legionáře, emigranty, disidenty, estébáky, restituenty atd. Pak jsem se ale zamyslel… můj pradědeček byl legionář, tátův nejlepší kamarád utekl v 68. roce do Mnichova, máma má slovenskou národnost, osobně znám ostatně i dva spolupracovníky StB. Ale tyhle fakta jsem vždycky vnímal tak nějak odděleně a teprve seriál Vyprávěj mě přiměl uvědomit si to všechno v souvislostech. Největší romány píše život a Vyprávěj se toho zhostilo velmi slušně. Cestou na tenký led je samozřejmě široké časové rozpětí a stárnutí hrdinů. Zatímco u Svatopluka Skopala a Romana Vojtka aspoň přibývají šediny, dámy Kerestešová, Freimanová nebo Adamovská stárnou jen drobnými obměnami účesů. Alžbeta Stanková, ta se nesrala ani změnama účesů. Naopak, Jana Šulcová, kdysi vyhlášená elegantní kráska, je od druhé do páté řady furt stejně stará bába. Nemluvě o postavě Honzy Dvořáka, na níž se sice vystřídalo několik herců, ale v době, kdy měl nejvíc růst, vypadal několik let stejně. Vyprávěj jako celek má přestřelenej počet dílů a časem přestane bavit. Klidně mohl seriál skončit úmrtím babičky (Nina Divíšková), která je jako výborná glosátorka půvabnou nití celým dějem a pak už evidentně chybí. Je to znát i v původně pečlivé výpravě, kdy si kamera užívá detailní záběry na vycizelované dobové vybavení kuchyní a kanceláří. Léta po roce 1989 jsou už ztvárněna překotně a narychlo, navíc se zbytečně vypíchnutými dobovými reáliemi (díl Skořápkáři). Tady tvůrci zjevně došli k závěru, že 90. léta se v reáliích ode dneška už moc neliší, což je samozřejmě omyl. Devadesátá léta v módě, oděvních doplňcích i předmětech každodenní potřeby byla naprosto strašná, což je tady nedobře zamaskováno cvrkotem doby, kdy lidi žili hodně politikou a podnikáním. Vyprávěj jako celek snese přísná měřítka, má silnej rodinnej příběh s přesahem do řady výbornejch vedlejších postav (člověk snese i tu obehranou Žilkovou). Emocema našlapaný scény i dobře napsaný vtipný dialogy plus nenásilné dějové zvraty stále dokazující, že svět je malej. Ale když už má něco 115 dílů, čekal bych pompézní a efektní závěr. A tady mladej Matěj Dvořák sedí u komplu a pronáší úplně hovadskou větu. Tak jo. (17.01.2014)