Kráska a zvíře

Hudba Luboše Fišera a herecké výkony všech zúčastněných z této Moskalykovy inscenace Hrubínovy hry vytvářejí k Herzově verzi alternativu v pojetí, které zdůrazňuje poetiku, ale díky Fišerově invenci i mnohem větší dramatičnost než eklektický kýčař Hapka (autor hudby u Herze). Samozřejmě, že výtvarné limity tato inscenace má, proto o malý fous vítězí Herzův film, ale jist jsem si tím, že pojetí sester krásky ve výkonech (ironických semetrik) Drbohlavové a Syslové je téměř nepřekonatelné, (11.02.2012)

Krásně poeticky tajemná verze dost staré vyprávěnky s hudbou, která není tak chytlavá, jako ta v Panně a netvorovi, zato má Krásku, která je bez debat hezká, což pro mě Panna a netvor nikdy tak úplně neměli. V obou verzích jsem měla stejný pocit z Netvora, tady mi byla příjemnější Kráska, sestry byly na odstřel tam i tady. Můj celkový dětský dojem byl u obou filmů prakticky totožný. Když jsem včera Krásku po letech viděla, měla jsem fakt hodně divné sny. (21.07.2016)

Asi nejvíc příběh jako takový proslavil Disney a jeho animovaná verze. U nás zase slavná Panna a netvor, kde ale netvor byl skutečně netvorem. Zde zvíře zase tak ošklivou tvář nemá, jak se nám snaží Jana Šulcová naznačit. Zakletý muž vypadá spíše jako kombinace lva a člověka nebo kočky. Dana Syslová hrozně přehrává, ale jinak je obsazení vcelku kvalitní. Mě ale samotný děj nikdy moc nebavil ač v různých podobách. Nicméně zde oceňuji i kombinaci studia a exteriérů. (09.11.2020)

Nezaklouženě opomíjená televizní inscenace pohádky pro dospělé z pozdně černobílého období Československé televize na minimální ploše doslova vykouzluje přesvědčivý mýtus o temných i světlých stránkách našich duší a o tom, jak je nesnadné je i pro horoucí lásku napravit zlo, o které se nezasloužila. Soulad režie, scénáře i výkonů obou protagonistů je perfektní a zážitek - byť v takřka čtyřicetileté vzpomínce - úchvatný a nepomíjející. (06.12.2009)

Tento film je adaptací stejné Hrubínovy divadelní hry jako Panna a netvor. Odtud plynou dialogy téměř totožné s Herzovou pozdější verzí. Ta je filmovější a divácky vděčnější, nabízí okázalou výpravu, více hororovosti včetně krve a samozřejmě Hapkovu hudbu. Naproti tomu Moskalyk zde při minimální výpravě se sází spíš na tajemno a křehkou intimitu vztahu mezi Krásou a zvířetem. Jestli má tato verze před Herzem nějakou výhodu, je to hlavní dvojice. Šulcová se mi v roli Krásky líbí více než Studénková a i Klem je tak nějak mužnější než Harapes, co si budeme namlouvat (i když Zahajského hlas má hodně do sebe). Poslední dobou mě nějak tyhle staré černobílé pohádky s minimální výpravou, ale kvalitními dialogy a skvělým hlasovým projevem, dost oslovují. (13.04.2013)