Univerzita pro příšerky

Jednička těšila nespočtem nápadů, slovními přestřelkami obou hlavních hrdinů a celkově příjemnou atmosférou. Humoru na rozdávání má i pokračování, ovšem už není tak „sofistikovaný“, kvalitní počítačovou stránku už bereme tak nějak za samozřejmost, příběh neurazí, být mladší, se zaťatými pěstmi našim hrdinům fandím. Je ale patrné, že pokračování mělo přijít krapet dřív. Blbnutí na vysokoškolské koleji potěší spíš malé diváky, lehce se vytratila radost, nápad i spontánnost, výsledkem je spíš univerzálně líbivý produkt, než opravdová srdcovka. Což zamrzí. (31.05.2018)

Při mém současném kritickém pohledu na Pixar je Univerzita pro příšerky do jisté míry příjemným překvapením. Zamrzí, že některé zlomové situace jsou až nepochopitelně triviální (monstra zděšeni tím, že je na konci semestru čeká zkouška, jejíž nesplnění znamená ukončení studia?). Jisté postavy by nemusely být tak černobíle záporné a ty z původního snímku by tu snad ani raději neměly být (viz původ Randallovy nenávisti). Zápletka ani její směřování sice ničím nepřekvapí, zároveň je však film svižný, hlavní hrdinové sympaťáci a mají min. dva emocionální momenty, kterými Univerzita pro příšerky vystupuje z role pouhého produktu. Poslední třetina snímku přináší nejen nápaditý dějový i žánrový zlom, ale je i radostnou a zároveň velmi skličující připomínkou někdejšího velikášství studia s neposednou lampičkou. 7/10 (09.07.2013)

UNIVERZITA PRO PŘÍŠERKY je sice nejslabší pixarovkou, ale stále jde o nadprůměrný počin, který je dostatečně ozvláštňující svým podvracením vypravěčských a žánrových schémat. Očekavatelné by bylo, kdyby prequel k PŘÍŠERKÁM S.R.O. byl parťáckým filmem ("buddy movie"), ve kterém bychom sledovali dvě ústřední postavy, Mika a Jamese, jak se zprvu nemůžou vystát, aby se později stali nejlepšími kamarády tím, že jeden převezme část vlastností toho druhého. Zasazení dění do univerzitního prostředí a do období her by zase nasvědčovalo tomu, že snímek bude strukturován dle jednotlivých "kol" a hrdinové nakonec dosáhnou svého (znovupřijetí na školu) vítězstvím v nich. První překvapení spočívá v tom, že vyprávění nepřebírá po celou dobu koncept parťácké podívané, ale několikrát změní počet protagonistů (od jednoho přes týmovku až k dvěma), přičemž sjednocujícím prvkem je vždy Mike. Druhý odklon od předvídatelnosti spočívá v závěrečném aktu, který začíná tam, kde jiné žánrovky ze školního prostředí končí. Zároveň nejvíc cílí na dospělé diváky, protože porušení očekávaného vyústění školního syžetu vede k sebeuvědomělé a velmi zábavné hře s hororovými klišé. Ovšem i přes zmíněné klady dokládající, že jde stále o pixarovku odlišnou od většiny nejenom animované produkce, je zde jeden zápor: minimální ozvláštnění na rovině fikčního světa. Na rozdíl od předchozích třinácti celovečerních filmů od Pixaru tento nevytváří svébytný svět s vlastními pravidly ani nestaví na pnutí mezi dvěma různými (hraček, lidí; příšerek, lidí), ale výrazně čerpá z lidského světa a do něj zasazuje příšerky. (27.06.2013)

Veľká škoda, že celý film nemá grády, tempo a to typicky pixarovské, čo posledná tretina filmu. Tu už sa riešia iné veci, ako padanie, rádoby vtipné opuchnutia tela pri súťaži a nemotorné tancovanie. Prvá hodina je viac orientovaná na menšie deti, potom na väčšie a nakoniec má z animáku radosť aj ich dospelý sprievod. Lenže toto sa mi príliš nepáči, to prepínanie módov teraz nech sa bavia deti a potom dospelí. Pixar má také meno, že by mal vedieť pripraviť konštantne vysoko nadpriemernú zábavu v každej scéne. Nakoniec spokojnosť, nie je to zbytočné varenie z vody, ale skôr to ide v kvalitatívnych šľapajách Dreamworksu. No a mne to pripomínalo Harryho Pottera. (18.02.2015)

Nebýt nadužívání slova „hustý“, byl bych v mezích Pixaru spokojen. Děti sice narážky na univerzitní zvyklosti (rituály, bratrstva) moc nepoberou, ale mravní ponaučení o nečestnosti podvádění a důvody k nepotlačování vlastní individuality snad ano a možná i tu marnou naději, že když zůstanete bez titulu, přes kantýnu a uklízení to půjde taky. Zdá se mi, že spolu s prvním dílem našly Příšerky tu správnou rovnováhu dětinskosti a úlitby dospělým pro rodinný film. Kudlanka děkanka fakt hustá.. (29.07.2013)