Láska jako trám

Ta neuvěřitelná rychlost jakou se děj odvíjel od hádky k usmíření. Přímo herecký koncert Jiřiny Šejbalové a Jana Pivce. Krásný film ze života - přítele (a nutno nekriticky podotknout, že i sebe) jsem v tom viděla několikrát. Nejlepší příklad - nechte chlapa samotného nakupovat - myslím si, že od 50. výročí svatby bych taky chodila s lištičkami u krku...:o) (06.10.2011)

Československá televizní komedie o postarším manželském páru, který se kvůli malicherné věci nepohodne a je tak ohrožena oslava jejich zlaté svatby. V rolích letitých manželů, úzkostlivě dbajících na tradice, jež provázely jejich seznámení a výročí, se představily dvě mimořádné herecké osobnosti J. Pivec a J. Šejbalová a jejich civilní, domácí dialogy, jež mezi řádky i v hádce vyzrazovaly jejich vzájemnou lásku, byly ozdobou této komedie. Dvojici umělců výborně doplňoval B. Záhorský v roli Lojzíčkova nejlepšího přítele Františka, jenž zaujal ve scéně ve vetešnictví při nákupu daru pro Blaženku a především později v jeho úbytku, kde se prezentoval velmi zajímavými praktickými radami pro člověka žijícího sám. Právě onen s láskou koupený, ale ne zcela vhodný dar liščími hlavami lemovaný byl důvodem pro manželský svár, jenž byl definitivně zapomenut až po krátké návštěvě jejich početného příbuzenstva. Z lásky tohoto manželství vzniklo údajně sedm dětí, z tohoto rozvětveného příbuzenstva jsem však zaznamenal pouze v malých rolích R. Merunkovou, J. Beka, J. Vinkláře a L. Křiváčka. Režisér F. Filip natočil podařenou komedii a vztazích mezi dlouholetými manžely, avšak při jejím hodnocení bylo nutno zohlednit, že Machova o pět let mladší komedie na podobné téma Zlatá svatba, v níž manželský pár hrála opět J. Šejbalová s B. Záhorským, na mě zapůsobila malinko víc. (08.09.2016)

Nesmal jsem se celou dobu, ale smal jsem se, coz je dulezite.Skvele dialogy, kterym kraluji panove Pivec,Zahorsky a pi Sejbalova. Nektere dialogy se mi zdaly i hluboke s vetsi myslenkou, viz. pan Zahorsky v posteli hovorici o starem muzi co chyta ryby a nepamatuje si uz ani jak vypadala jeho zena.Kdyz bych mohl nekoho vyzvednout,ukazal bych na pani Sejbalovou,jelikoz ta je proste kouzelna ve svem pojeti pani Pivcove.Slova z filmu "neprekonatelny odpor". (18.01.2008)

Pivec prokázal, jak perfektním hercem byl, role (notně) přerostlého dítěte mu sedla. K nejskvělejším scénám pak patří "za tohle jsem neschůzoval!" při konverzaci s půjčovatelem lodiček, nadšení, když přes výklad zahlédl svého starého známého Záhorského, "Kdyby mě nebylo, ani by naše děti nedostaly jména", "Popel, o ten já se nikdy nestaral", a taky "Že mi to neřekneš do očí". Jedinou vadou snímku se mi jeví ony detailní záběry na Pivcovu tvář, které odhalovaly, že Pivec nemá všechny zuby pohromadě. Nevypadalo to pěkně, a přitom stačilo, aby použil fígl mé tety - díry zalepit žvýkačkou - a byl by zase prvotřídní frajer. (13.05.2013)

A já chtěl Blaženě koupit šátek v Domě módy. Teď se za tu myšlenku stydím! Tolik krásy, lásky, moudrosti i opravdového člověčenství aby jeden pohledal. Přestože příběh je vlastně velice banální, zdá se být dodnes nedostižným vrcholem společného lidského soužití tak, jak jej interpretovala ústřední herecká dvojice. Pivcův suverénní primát, doplněný o neméně kvalitní kreace Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského, a balancující mistrně na hraně tragikomiky, zcela nepochybně spoluvytváří hrdý pomník svému nositeli, přičemž je víc, než jen pouhým záznamem Pivcova nenapodobitelného hartusení a hřmění. Láska tisíckrát podléhající a tisíckrát vzdorující rozhodně není archetypální záležitostí a má-li v sobě punc ryzí člověčiny, jako v případě této vskutku legendární televizní inscenace, pak nezbývá, než přiznat chyby a doufat, že manželství stále ještě není přežitkem, ale svátostí. (05.10.2008)