Kung Fu Panda 2

Druhý díl o obtloustlém bojovníku kung fu je mnohem dospělejší, než jeho předchůdce. Přibylo na vtipu, (většina "gagů" - tedy situací, které musí pandu tuze bolet - pády, obdržené rány, nárazy - je sice zaměřena na dětské publikum, s tím se však nedá než smířit), hloubce a akci. Věřím, že v originální verzi bych si to vychutnal mnohem víc, obzvláště s přihlédnutím k dabujícím esům. (23.05.2011)

Mně osobně příjde Kung Fu Panda 2 jako výborné pokračování, které se mi opravdu líbilo o chlup víc než jednička. Sice to díru do světa neudělá, ale vizuálně stejně výborné, odehrávající se v pěkném prostředí, nenudící, více vtipné a tak nějak pro mě víc sympatické. Natož, že to čtu celkem kritická hodnocení, tak já jsem celkem spokojený. (19.11.2011)

Podobné jako v případě pokračování Hangover anebo Cars, z logru již prostě dobré kafe udělat nejde. Kung Fu Panda dopadl ovšem ještě malinko hůře než Wolfpack, protože již první pandí titul mě kdovíjak neohromil. Takže je tady zbytečná dvojka. Více akce, ještě méně vtipu, děj kvaltuje kupředu, postav přibývá. Nesnesitelněji se přitom jeví nejvíce otravná postava houseřího tatínka. Zastavte prosím někdo v Hollywoodu tyto nechutně plánované pokračování. Prakticky ani jedno letos nedopadlo nijak valně. Z obchodního hlediska tedy nejspíše ano. (12.12.2011)

Dvojnásobně pandastické? V rámci filmové nudy určitě. Druhá Kung Fu Panda je dějově vyloženě řídká (s tímhle materiálem by měl film mít okolo 45 minut), akční scény používá spíš k nastavování stopáže než jako prostředek k vyprávění a i humor je poměrně vyvanutý. Ke všemu mě šíleně iritovala snaha tvůrců o zesměšňování žánrových klišé, když příběh samotný je v podstatě jedno klišé vedle druhého bez jakékoliv přidané hodnoty. Motiv hledání sama sebe mě nudil už po pěti minutách, subplot roubující na sebe minulost titulního hrdiny a hlavního záporáka byl tak trochu na facku (hlavně kvůli prologu, který vyspoileruje v podstatě všechno) a těch zdánlivě krátkých 90 minut působilo dojmem rozšířené verze Společenstva prstenu. Never more... trojka syndrom "shrekitidy" jistě naplní až po okraj. 5/10 (23.05.2011)

Také pandy musí řešit krizi identity. Jak druhé díly s oblibou činívají, jde i tento více do hloubky. Po celý film Po řeší, kým vlastně je. Skrze dialogy s otcem, svým mistrem i ostatními bojovníky i prostřednictvím flashbacků do dětství hledá vnitřní rovnováhu, aniž by docházelo k výraznému zpomalení tempa. Nepřetržitý pohyb vpřed za současného pronikání do nitra hrdinovy duše dokázal šikovně skloubit Greengrass v Bourneově ultimátu (k němuž taky dělal hudbu John Powell). Nejspíš trochu zvláštní příměr, ale druhá kung fu panda je opravdu předně smrští akčních scén velkofilmových proporcí, méně již animovanou rodinnou komedií. I když se v ní vtipkuje neustále – i tam, kde by se hodilo zvážnět. Ani bych se nedivil, kdyby na tvářích milovníků kung fu filmů Po vyčarovával větší úsměvy než na tvářích menších diváků a jejich rodičovského doprovodu. Univerzální srozumitelnost je nicméně zajištěna kulturním synkretismem, kdy čínské symboly a reálie koexistují s narážkami na západní konzumerismus i s japonským anime (které stylem animace připomínají Poovy flashbacky). Špičková animace, střídmá délka, jen emoční komplexnosti pixarovek chybí. Čili oproti prvnímu dílu ani horší, ani lepší, akorát s bonusem v podobě nadějného zjištění: Kung Fu není mrtvé, jenom lehce zpandovatělo. Apendix: hodnotím 3D (často využívané v POV záběrech, ale nijak revolučně) a dabovanou verzi, vzhledem ke jménům v titulcích (Jean-Claude Van Damme jako Mistr Krokodýl!) není vyloučeno, že bych za originální znění pár procent navíc přidal. 75% (23.05.2011)